kontra blog pana Fiškuse

Vy jste hoši blázni

2012-01-31T19:44:00.001+01:00

Napadají mě revolucionářské a protistátní ideje, za které bych byl nepochybně trestán. To, o čem přemýšlím, je něco nepoznatelného...

Navrácení ku stavu úspěchu

2012-01-26T06:52:00.002+01:00

Všechno se vyřešilo. Tedy s tou osobou, s kterou jsem měl menšívětší osobní problém. Všecko je fajn. Jako dříve. Mám tě rád. Jsi skvělá.

Tento týden je náročným. Dva pohřby a omša za dědu. Takže jezdím tak nějak víc. Ač všechno dělám rád, je to poněkud náročné. Možná bych s tím nejradši seknul. Ale to zaprvé nejde a zadruhé bych to neudělal.

Nejsem asi moc kreativní takhle po ránu, protože napsat tento kratičký text mi zabírá velkou část mého ranního úsilí. Jak to tak vidím, zase se nestihnu nasnídat, a můj nejlepší přítel zas bude prudit, že jsem brzda. Takové naše handrkování. Oba to myslíme ve srandě.

Přišel mi už druhý Computer včas. Zajímavé. Začínám, opět s mým nejlepším přítelem, plánovat velkou revoluci na gymplu. Bude to bomba. Alespoň doufáme. Musíme se proto oba rychle doučit PHP a SQL a vrhnout se do Céčka.

Uvidíme.

Povolání

2012-01-24T20:51:00.000+01:00

Filmy jsou skvělým prostředkem zažít něco, co by člověk jinak nezažil. Ale co vlastně zažít?

Seznal jsem, že je život příliš krátký na to, aby člověk dělal spoustu věcí, aby měl hodně povolání a ve většině z nich by byl dostatečně kvalifikovaný. Ovšem předpoklad musí být, že ho dané povolání musí bavit. Mě baví hodně věcí a díky filmům objevuji dosud nepoznané.

Chtěl bych být premiérem. Tím s sebou ale nesu břímě, že na mě budou média upírat zraky i po ukončení politické kariéry. Stejně tak reformátorem. Když bych zreformoval stávající systém, opět by byl na mě upírán zrak.

Chtěl bych být režisérem a natočit skvělý film. Ale nemám na to vlohy.

Chtěl bych být ministrem financí, miliardářem, majitelem firmy, investorem, bankéřem. Ekonomie mě baví.

Chtěl bych být knížetem a mít zámek. Zámky se mi líbí.

Chtěl bych být ajťákem, který když potřebuje na něco program, tak si ho napíše.

Chtěl bych být investigativním novinářem a odhalovat svinstvo kolem a pracovat s Jaroslavem Kmentou.

Chtěl bych být mafiánem a ovlivňovat zákulisně veškeré dění.

Chtěl bych být soukromým detektivem, jakým byl Sherlock Holmes, mít stejný čurbes u sebe doma. Částečně stejné chování a myšlení už mám, ale detektiv nejsem. Fascinuje mě.

Zajímavé by bylo býti knězem. Ale nedokážu si představit svá kázání, kupříkladu.

Rád bych stvořil něco, čím se zapíšu. Jsem egoista a myslím jenom na sebe. Nevím, kam mě povedou cesty Páně.

A můžu dělat všechno, co jsem napsal a další věci, které jsem si nevzpomenul. Ale nemohu. Když si zvolím jeden obor, v dnešní době, když snad, dá-li Pán, půjdu na výšku, tak se budu muset rozhodnout, který obor to bude a tím budu proplouvat až do důchodu. A je na snadě říci, že zvolením konkrétní dráhy měním svět. A není to naivní představa. Když půjdu do politiky a budu premiérem, tak věci poběží jinak, než když budu investigativním novinářem a odhalím velký problém jiného premiéra, kterým jsem mohl být, kdybych před dvaceti lety nastoupil na dráhu politika. Svět poběží jinak. Totálně.

Je těžké se rozhodnout, protože čas je jenom jeden. A výběr už nejde vrátit.

Pád vlády

2012-01-23T20:22:00.000+01:00

Před chvílí se na Aktuálně objevil titulek "Koalice chce ztížit svržení vlády, u opozice narazí". K tomu pár slov.

Tak zaprvé. Vláda je postavena na většině, tudíž vyslovení nedůvěry je blbost a to dost podstatná. Bohužel v našich krajích je tomu tak, že ač jsou, resp. byly, koalice silné a vždycky se věci tak nějak urovnaly, tak tu byl někdo, komu se dnes říká "přeběhlík". A vlády tehdy pracovaly s rozpočtem asi 101 poslance, tudíž překecat jednoho nebo dva, aby už nehlasovali pro koalici nebyl až takový problém jako v současném stavu, kdy je třeba překecat asi dvacet lidí. To už je jiná káva.

Pokud je tedy vláda a potažmo koalice stabilní, pak pokusy vyvolat svržení vlády jsou marné a jenom ukrajují čas. Je přirozené, že levice nechce vládu pravice a pravice nechce vládu levice, neboť si každý strana myslí, že ta druhá vládne špatně. Ono tomu tak i je, ale ten kdo nastoupí, není o moc lepší.

Zadruhé. Je-li vláda vrtkavá, nestabilní a jsou v koalici tak slaboduší jedinci, že se nechají, zvlášť při poměru hlasů 101 ku 99, přejít k druhé straně, čímž určují osud republiky na nejméně půl roku, tak je jen dobře, že ona vláda padne, i když to není nic příjemného. A naší republice, ve které chce vládnout jen a pouze ti samí a nejlépe pořád, to moc neprospívá. A tak nápad, který přednáší vládní koalice, že se ztíží možnost, jak svrhnout vládu, se mi zamlouvá. Na druhou stranu to ovšem je na nic.

A to z toho důvodu, že ač bude nějaká nepopulární vláda a nikdo ji nebude chtít a poslanci budou držet při sobě, ani sebemenší snaha neuspěje, protože bude snížena pravděpodobnost úspěchu. Je to dobré pro veřejnost, když bude vláda dobrá a její "smrt" budou chtít jenom její poslanečtí odpůrci, stejně je to tak dobré pro vládu, která naopak nebude mít důvěru veřejnosti ani poslanců žádnou, neboť ji ani velká snaha nepřemůže.

Stejně je také možné lamentovat o poměrném a většinovém volebním systému do PS, ale o tom jindy. To je na dlouho.

Evropská ratingová agentura je pitomost

2012-01-17T21:14:00.000+01:00

Vždyť to bije do očí! A jak se říká: "Nic nemůže klamat více, než zjevný fakt."

Tento stupidní nápad se zrodil v ještě stupidnějších hlavách evropských politiků, beztak to jde z Merkozyho (Merkelová a Sarkozy). Přece taková instituce, jako je ratingová agentura, přece nemůže být ve službách národního nebo nadnárodního celku, jakým Evropská unie dozajista je. Vždyť právě proto je jenom dobře, že doposavaď všecky ratingové agentury, tedy ty velké, na které upírá zrak celý svět, sídlí ve Spojených státech, které všichni považují za ztělesnění (řekl bych zestátnění, ale pod tím do očí bije jiný význam tohoto slova) demokracie jako takové.

Můžeme říci, že tyto ratingové agentury hodnotí vesměs s velkým nadhledem všechny podstatné objekty, na které fokusují finančníci celého světa. Ale představme si tu hroznou situaci, že by evropští státníci v bláhové iluzi, že tyto ratingové agentury (Fitch, S&P a Moody's) jsou zaujaté a s posvěcením Rady EU by stvořili vlastní Evropskou ratingovou agenturu, ať by se jmenovala jakkoli.

A tato ratingová agentura by dělala to, co by bylo vhodné pro Evropu. Takříkajíc, ale tak na půl huby. Jako všechno ve vysoké politice. A tak si vezmeme nyní situaci, že trhy začínají ztrácet důvěru, že Řecko zvládne své dluhy. No a tak by Evropská ratingová agentura (dále jen ERA, je to moc dlouhý název a nechce se mi to psát furt dokola) na tichý souhlas Merkozyho držela pořád stejný rating. No a pak ty americké ratingáče, ve své bláhové iluzi, že přece ERA ví, co dělá, když pořád drží rating, i když trhy pochybují, tak by také držela rating stejný a celý svět by byl nakonec v dezinformaci o tom, jak to skutečně s Řeckem je. A pak by i ten rating ta ERA zvýšila. Nyní můžou nastat dvě varianty.

A) Buď by Řecko své dluhy nezvládlo a svět by zjistil, že je ratingové agentury v čele s ERA tahaly za nos, strhl by se boj o to, jak to s ERA vlastně je, jestli není politicky ovlivňována, po ovlivněném procesu by bylo prokázáno, že teda jako ne a Řecko by padlo, protože doba na vyřešení problémů už byla prošvihnuta právě tím, že byl rating držen.

B) Anebo by se Řecko právě díky této dezinformaci dostalo do přízně investorů, kteří by do něj, sic opatrně, ale přece, nalévali své peníze a postupem času s přispěním silných prohlášení čelních představitelů EU, ECB a ERA, by se z toho Řecko dostalo.

Je tedy na pečlivé zvážení, zda je dobré ustavení takovéto instituce, která může v případě A působit jako velká hrozba, když by se to použilo například na Itálii, ale naopak v případě B jako všelék.

Možná se opět nacházíme v no-win situation, o které jsem již mnohokráte mluvil, ale taky možná, že je to takový problém, který nedokážeme vyřešit. Na druhou stranu... nám ale nic jiného nezbude.

Pákistán oplakává smrt 16leté geniální IT expertky - Aktuálně.cz

2012-01-17T07:01:00.000+01:00

Pákistán oplakává smrt 16leté geniální IT expertky - Aktuálně.cz

Nepolitická politika

2012-01-15T20:35:00.001+01:00

Nedávno zesnulý Václav Havel byl znám svou myšlenkou o nepolitické politice. Tu mu někteří vyčítali. Já naopak patřím k zastáncům této teorie. A ono není na tom nic špatného, jde jenom o správné uchopení.

Mým neskutečným vzorem jsou pánové Platón a Aristoteles, kteří, každý zvlášť, přišli se svými "pojetími demokracie". Každý toto téma zpracovává ve své publikaci. Platón v díle Ústava a o Aristotelově pojednání jsem nenašel konkrétní dílo. Obojí je k dohledání na Wikipedii.

Oba pánové razí tezi, že je demokracie závadnou formou vlády. Zaprvé se jim nedivím a zadruhé jsem s nimi zajedno. A můžeme nyní pozorovat, že tomu tak i je. Nebo můžeme vésti diskusi, zda je současná situace problémem státního zřízení nebo hospodářství, či dokonce obou najednou.

Aristoteles i jeho žák Platón rozdělují moc po svém. Začneme Platónem.

Platón uvádí jednoduchou tabulku o dvou sloupcích a čtyřech řádcích:

Formy vlády podle Platóna (*výběr*)
Forma vlády	Princip vlády
timokracie	čest
oligarchie	bohatství
demokracie	svoboda
tyranie	chtíč

Můžeme říci, že si lidstvo prošlo časy, kdy se několikrát vystřídaly všechny výše uvedené formy vlády. Snad jen trochu nedotknutá je timokracie. Zásadně nemohu souhlasit s naší dějepisařkou, která tvrdí, že timokracie není o cti. S oligarchií máme bohatou zkušenost v ranném novověku a pozdním středověku, kdy se k moci propracovávala šlechta a uchvátila všechnu moc, která byla k dosažení. Mluvíme tady o nějakém 15. až 18. či 19. století.

Nespokojenost vedla vždycky občany ke změně stylu vládnutí. Chtěli být svobodní, ale to netrvalo dlouho, protože se vždy našel někdo, kdo chtěl více, než ti ostatní, kdo chtěl ovládnout svět, nebo přinejmenším půlku Evropy, kdo chtěl být nej a in a cítil se pověřen vyšší mocí, aby udělal něco velkého. A máme tu tyranii. Některé se dochovaly až do dnešních dnů a poslední tyranové padají v Arabském světě.

Pouze čas od času a pouze někde se tu a tam objevuje timokracie, kdy lid vládne se ctí a i sebemenší prohřešek končí jeho politickou kariéru. Mohu tím označit v současné době snad jen Spojené království, kde sebemenší klopýtnutí znamená vzdání se poslaneckého mandátu či úřadu ministra. Tam není veřejností tolerováno snad nic a lidé vládnou se ctí a hlavní je pro ně čest. Dle mého názoru.

Aristoteles má tabulku o něco rozsáhlejší a lépe popisující stav věci. Sic to zkrátil o jeden řádek, ale prodloužil o jeden sloupec.

Aristotelova klasifikace státních zřízení
Vláda ve prospěch -->	všech	svůj
jeden vládnoucí	monarchie	tyranie
nemnozí vládnoucí	aristokracie	oligarchie
mnozí vládnoucí	politeia	demokracie

Tak tady se nemůže ztratit nikdo. Přičemž z definice politeiy je patrné, že jako forma vlády je timokracie. Cituji: "Naopak politeia jako prospěšná a zdravá forma státního zřízení by měla být vládou množství v zájmu obecného blaha tvořena mnohými občany, kteří smí nosit zbraň, čemuž odpovídají jejich vojenské ctnosti."

Demokracie jsou jen takové epizodky a nevím, kam se budeme ubírat. Jsme na prahu změn, já vím, slyšeli jste již mnohokráte, ale nejedná se jen o změny politické, ale i ekonomické, sociální, religiózní a další. Je jen na nás, kudy půjdeme.

Budeme se moci rozhodnout, nebo naše civilizace, ve snaze najít správné východisko, celá od základů zkolabuje a budeme stavět nový svět? Neskončíme náhodou v situaci, která se v šachu nazývá zugzwang a v teorii her No-win situation - kdy nejlepší tah, je netáhnout?

Soudný den se přiblížil, zkáza má přijít za 5 minut - Aktuálně.cz

2012-01-11T14:47:00.000+01:00

Soudný den se přiblížil, zkáza má přijít za 5 minut - Aktuálně.cz

A jsme zase o rok starší

2012-01-01T16:07:00.000+01:00

Děda je v nemocnici, takže jsem celé Vánoce řídil farnost já. Teda krom Pastorační a ekonomické rady, která je nade mnou a pana faráře, který je zase nad Radou. No.. práce až nad hlavu. Byl jsem rád, když jsem šel spát a nic nezmůžu, když jsem poslední čtyři dny dokázal usnout až tak kolem jedenácti, spíše však po jedenácté.

Takže to byly Vánoce skvělé jako vždycky, na druhou stranu bezduché, když s náma nebyl děda.. Ale co naděláme.

Dostal jsem Boogie Board. Naprosto kouzelná věcička. Super. Taky knihy, pyžamo a tradiční trenýrky. Jen mě zamrzela absence ponožek pod vánočním stromkem.

Napadlo mě, že sem napíšu něco o politice, ale tak nějak nevím co. Tak snad budu doufat, že budu v tomto roce psát o něco víc, než ten minulý. Uvidíme...

Trošku o politice

2011-12-14T19:47:00.003+01:00

Je to takovej krásnej příběh. Jeho hlavními aktéry jsou pánové Vít Bárta a Radek John. Začněme tím prvním.

Vít Bárta. Veleúspěšný podnikatel, charismatický vůdce, geniální stratég a jak se později ukáže, mocichtivý pán. Vybudoval spolu se svým bratrem největší bezpečnostní agenturu v zemi. Jeho byznysové úspěchy mu nelze upřít, ať už k nim došel jakkoli. Přičemž nyní nenarážím na to, že by si k tomu mohl nějak nelegálně dopomoci, ač to tak možná zní. Ze začátku to jde všechno poctivě. Ale, jak známo, mladé lidi moc a peníze dosti změní. A zase nemůžeme říct, že třicet let je už člověk starý. A jeho, dle mého soudu, moc změnila. K horšímu, dá se říci. Jako geniální stratég, kterým nepochybně je, a tvrdý šéf, kterým také dozajista je, věděl, kam chce dojít, čeho chce dosáhnout a jak.

Měl za sebou několik úspěšných let v byznysu, který se dařil. Hospodářství ČR rostlo a tak se byznysu dařilo. Kdyby takovým mozkem společnosti nebyl a neměl jasnou vizi, kam chce svou společnost dostat, ABL by dnes už nejspíš nebyla a pokud ano, pak by zůstala takovou lokální záležitostí, o které by nikdo na druhém konci republiky nikdo nevěděl. Ne, Vít měl vizi a tu naplňoval.

V této části by pomohla psychoanalýza, ale když o událostech jenom čte a to ještě jen z té fáze, kdy byl pan Bárta již známý, jde to poněkud obtížně. A pak někdy tipuju kolem roku 2006 či 2007 se pan Vít Bárta rozhodnul, že chce více moci, peněz, lidí. Co ho k tomu vedlo, je pro mne záhadou, ale jednou se toho třebas dovtípíme. A tak si pohrával s myšlenkou vstupu do politiky. A když už bude tím revolucionářem, který bude v systému a bude "sloužit" lidem, proč by na něm také neparazitoval. A tak si sestavil plán, jak toho chce dosáhnout. V roce 2008 představuje plán vysokým manažerům na tajné schůzce. Vstupuje do strany Věci věřejné a dělá si z ní svého koníčka. Naláduje ji penězi, aby mohla splnit jeho plán.

Teď se posuneme někam jinam. Do centra televize Nova, kde pracuje Radek John. Dělá pořad Na vlastní oči spolu s Josefem Klímou a Jankem Kroupou. A dělá přesně to, co chce dělat Bárta. Míří pomyslnou zbraní na politiky, vyslýchá lidi, kteří jsou blízko korupci a dění v zákulisní politice, případ Mrázek, korupce, nájemné věcičky, Kájínek a další. Všechny ty lidi vyslechne na vlastní oči a uši a má tak pěkný obrázek o tom, co se v té politice špinavého děje. Taky nevím, kde Bárta sehnal ke spolupráci Johna, ale to je vedlejší.

Bárta ho sehnal a pěkně zlanařil. Jak to u nás bývá, byl "dosazen" na post předsedy strany jako známá tvář z ještě známější televize, která v těch letech zažívala svá nejlepší léta. Pořad se ruší a John proto nemá důvod nejít do politiky a pěkně jim to tam přeházet. A ještě, když k tomu má prostředky, které může nabídnout Bárta. A společně se dají do projektu. Bárta mozek, John tvář.

A ono se jim to povedlo. Pěkná reklamní kampaň, kterou vedl Bárta, jakožto rozený stratég, v pozici volebního manažera, či jak se tomu říká. A dostali nějakých 23 křesel ve Sněmovně. Dosti slušný výsledek na stranu, která ještě rok před volbami byla vidět snad jen v Praze, kde úspěšně válcovala s pomocí ABL nevhodné tváře.

Volby vrhly takovou konstelaci hvězd, až se projekt ODS, TOP09 a VV, nemohl nezdát nepravděpodobným. A tak slovo dalo slovo, rozhovory daly koaliční smlovu, ta dala programovému prohlášení vlády, až si Radek John i Vít Bárta (za svou tvrdou dřinu) sedli do vlády. A tak se z novináře, který chtěl reformovat dinosaury, chtěl jezdit tramvají do práce, vracet poslanecké náhrady, stal člověk, který si žije na vysoké noze a na takové věci, jako poslanecké náhrady, káva za dvě koruny v poslanecké jídelně, přijdou jako normální součást života, stal se součástí ekosystému, zavřený v budově sněmovny, toho času ve Strakově akademii, či v limuzíně na cestě mezi jednáními se stranou (rozumějte Bártou) a vládou.

Je až s podivem, jak si Bárta dokázal z dlouhodobě nezávislé strany takového loajalního psíčka. Naplnil jsi svými lidmi a začal s "infiltrací". Zbytek znáte. Jaroslav Kmenta, kterému nesmírně děkuji za jeho činnost a obětavost, jeho knihu Superguru Bárta, která říká, jak to skutečně bylo, se ujal tohoto napohled primitivního úkolu sledovat aktivity strany Věci veřejné a skončil naprosto někde, kde nečekal, až se Bártův domeček z karet začal hroutit, až ho donutil k rezignaci. Moc si však uchoval a stále tahá nitky v pozadí. Snad ještě horší, než kdyby byl na očích. Ale pořád lepší je, když v té vládě není.

Aneb jak se z novináře stal ministr české vlády. Řekl bych, že "nevyzpytatelné jsou cesty Páně".

Čeština

2011-11-30T19:43:00.001+01:00

No jako v pohodě, ale až bude matura, tak to bude teda fakt gól.

Ale k naší češtinářce. Je to taková mladice. Ale je vůči některým jedincům v naší třídě zaujatá. A její hodnocení nedává smysl. Alespoň mě tedy ne. Jedničkářům, předpokládám, ano. Tak třeba jedna spolužačka měla naprosto skvělou slohovku. Dramatičnost, nápad, švih to mělo. Vydupali jsme si, aby nám to milá profesorka přečetla. Tak to přečetla. Jak říkám, super. Na tom jsme se shodli všichni. Ale dostala trojku. A to z prostého důvodu, že měla málo přímé řeči a ještě jakousi drobnůstku. Profesorka, kterou jsme měli poslední dva roky by jí dala z fleku jedničku, max. jedna mínus, za nějaké chyby, byť pravopisné. Já to taky tak měl. Byla čtvrtletní velká slohovka a ač jsem měl chyb, řekněme spoustu, dostal jsem jedničku za nápad a za to, jaká ta slohovka byla. Ale ona ne, prostě, že to tam nemá a trojka. No tak jako nevím.

Další příklad. Kámoš dostal pětku a jeho spolusedící dostal čtyřku. Důvody byly stejné - žádná nebo málo přímé řeči, není logická návaznost v textu, žádné členění do odstavců a takové kecy. A v čem byl jinak rozdíl? V ničem. Bodovala to a oba dostali stejný počet bodů. Zdá se vám tu něco podivné? Správně! Je proti mému kamarádovi, kterého si cením, prostě zaujatá a jsem si jist, že raději by mu snížila počet bodů, než aby mu dala lepší známku. A on ten kamarád na ty její hodiny sere, stejně jako na hodiny ostatních učitelů, ale ona si řekla, že mu to prostě trošku opepří, tak mu dává samé pětky.

No a dneska jsme s ní psali první čtvrtletní velkou slohovou práci. Z témat jsem si vybral to, kterému nejvíc rozumím - "život na virtuální síti." No, řekněme to takto. Řekla, že má být minimálně 200 až 300 slov. Takže když já se do něčeho pustím, tak to stojí za to, takže jsem to pěkně napsal na zhruba dvě A4 takovým menším písmem. Když se na to podívala, řekla, že "méně někdy znamená více." Z čehož si odvozuju, že výsledek bude špatný. A proč? Protože se jí nehodím a píšu toho prostě moc. Ale já se jen tak nedám. Já jsem držka a svoje věci si obhájit umím - to mě gympl naučil. A až na mě začne ječet, k čemuž nepochybně dojde, a řekne mi, že jestli to chci říct ředitelce, vstanu a řeknu jí, že teda můžem jít. A jsem zvědav na to, jak zareaguje až zjistí, že se tomu nebráním. Předpokládám, že má za to, že po těchto slovech se jí student lekne a při vidině, že má jít za ředitelkou se mu protočí panenky a radši zatáhne klapky a bude potichu. To ale nezná mě. A jelikož mám s ředitelkou, která nás učí matiku, dobré vztahy, moc se rozhovoru s ní nebráním. Ba naopak.

A taky jsem si řekl, že to prostě není k vydržení a tak, jakmile zaútočí na jednoho z mých dobrých kamarádů při hodině a evidentně mu ukřivdí, tak se zvednu, sbalím si věci a na protest odejdu z hodiny. Zameškaná hodina je mi jedno a opět se rozhovoru s ředitelkou nebráním. Rád si s ní o tom pohovořím.

Nechci aby musela z gymplu odejít nebo tak, to v žádném případě. Jde jen o princip výuky, který aplikuje pouze na několika jedincích a nesdílím ten názor sám.

Ještě k té slohovce - můj nejlepší kamarád přesně řekl, jak ta moje slohovka ohodnocena a já mu aj věřím, že to tak přesně udělá: stupeň dolů za to, že tomu nerozumí (psal jsem takovou napůl IT hantýrkou a IT pojmy), stupeň dolů za to, že to mám moc dlouhé, stupeň dolů za chyby a stupeň dolů za to, že mě nemá ráda. Stejně dopadne i můj nejlepší kamarád. A to bude teprv prča, jak se s ní o to budem hádat.

Uvidíme...

Pagerrrr....

2011-11-20T20:46:00.001+01:00

K mé nelibosti při mé egoistické kontrole toho, jak mi tu sem chodíte číst, tzn. že jsem se díval na Toplist, jsem zjistil, že mi spadl Pagerank, a to na hodnotu 1 z hodnoty 2. Pamatuji se, že jsem v dobách největší slávy tohoto blogu míval i Pagerank 4, ale tomu už je dávno konec. Takže kdo chcete, nějak mi zvyšte pagerank třeba tím, pokud se vám ty moje kecy líbí, že na mě uvedete odkaz např. na vašem blogu, stránkách, čemkoli.

Jsem na G+, pod svým jménem. Zítra je zase den na pendrek, bo píšem ze základů společenských věd. Sice jsem se učil a domnívám se, že to i umím, ale prostě to psát nechci. Nejradši bych seděl u PC a psal webovky pro bratránka stolaře. Což mi ovšem kantoři k mé nelibosti nepovolí a vlastně to ani není možné, jelikož nedisponuju notebookem. Blé.

Kniha Superguru Bárta od Jaroslava Kmenty je super kniha. Na 348 stránkách popisuje vše kolem Bárty, jeho ABL a to jak to všecko vlastně začalo, a jak to tehdy před tím půlrokem při vládní krizi bylo a nebylo. Co si vymysleli a co ne. Možná jsem trošku pozměnil názor na MF DNES a budu ji číst, protože tam píše právě Kmenta. Ono se dá říct, že v Česku jediné slušné a seriózní periodikum, které se dá vůbec srovnávat s periodiky západních zemí jsou jediné Hospodářské noviny. Možná bych uvažoval o E15, které vydává k mému překvapení i tištěné médium, ale to jsem ještě neměl v ruce, takže nemohu posoudit. MF DNES mi pak přijde spíš jako taková seriózní bulvár, který se zaměřuje na ten konzum, a to se mi moc nelíbí. Ale možná, že i přes to všechno začnu DNES číst. A možná že i proto, že jako rožnovský gympl máme možnost do Mladé fronty psát a dostávat právě MF DNES zdarma. Tak abych mohl dostávat noviny zadarmo, budu muset i psát do těchto novin a tím pádem je i číst. Ale tak proč ne.

Pro nás z neznámého důvodu opět spadla ve škole síť. Kéž bychom věděli, čím je to zapříčiněno. Zvlášť se tomu divím po pátku, kdy se třetí a čtvrté patro školy přesíťovávalo. Domníval jsem se, že se i díky tomuto kroku podaří zamezit pádům sítě, na které běží známky, třídní knihy a rozvrhy na celé škole a taky na stejné IP je i naše Wiki a stránky filmového klubu. Kámoš mi říkal, že od té doby, co je Wiki, tak padá síť jednou týdně. Což mě jako vývojáře těší, že padá síť co týden díky projektu, jehož jsem spoluautorem. Ovšem jako administrátora mě to netěší, protože mou prioritou je, aby síť jela pořád a to pokud možno bez výpadků, které jsou poslední dobou častější a častější.

Taky jsem si koupil životopis Steva Jobse od Waltera Isaacsona tuším. Takže to budu tento týden lámat. Taky došel Computer, takže budu lámat i ten. Taky doufám, že tento, resp. příští, týden, napíšu a dopíšu stránky pro bratrance, aby se mohly co nejdřív spustit. Zdá se, že přes nepřízeň na straně školy, tzb. především známek, se začíná dařit na straně profesní.

Jediná již několik měsíců nedotčená oblast, je tak ta týkající se žen. Nu což, ono se to objeví až v ten pravý čas. Je na to skvělej citát, ale psát ho sem nebudu.

Dobrou chuť.

Babiš, timokracie a trochu školy

2011-11-14T18:55:00.001+01:00

Správně se Česká pozice ptá, proč Česká televize, která jinak využívá Otázky Václava Moravce jako hlavní tahák na nedělní Události, tentokrát o Otázkách moc nemluvila, snad řekla, že se někde ztratilo dvanáct miliard z privatizace MUS a vůbec nezmínila hlavní bombu včerejšího dne. Andrej Babiš, majitel a druhý nejbohatší Čech, totiž v Otázkách se s velkou razancí opřel do politických stran, o korupci a mocenském aparátu jménem Věci Veřejné, v pozadí ABL a hlavně, že od něj Václav Petr, majitel Erpetu, muž blízký prezidentovi, od něj žádal úplatek za to, že prezident nedá veto k jednomu zákonu. Toto je naprosto neslýchaná věc!

Mám takový divný pocit, že tady s námi živými pan Babiš již dlouho nebude, neboť jak to bývá, když člověk začne říkat jména, tak je zle. A je tím více zle, čím výš ty jména patří. Zítra si jdu kupovat knihu Superguru Bárta od Jaroslava Kmenty, tak su zvědavy, co si počtu.

Timokracie je způsob vládnutí a v současné chvíli připravuju politický systém postavený právě na timokracii. Snad bude brzo hotov.

No a o škole se moc nezmíním. Akorát jsem dostal dvě jedničky ze špániny, tak mi to toršku zlepšilo průměr na příjemných 3.53.

2011-11-09T21:18:00.001+01:00

Nepišu, co?

Havel, Jobs, nové Ubuntu a Wiki

2011-10-19T19:39:00.000+02:00

Jak to tak už bývá, začnu od konce.

Wiki se rozjela. Všechno je na počátku a o úspěchu či neúspěchu nám poví až následující týdny. Mám ale pocit, že nával na službu moc velký není, o čemž svědčí i počet lidí na předváděčkách, který tedy nebyl valný, ne-li přímo mizivý. Pozvednout nás tak mohou kantoři, kteří nahrají na Wiki materiály pro studenty a donutí je tak na tu Wiki vlézt. Navíc nyní chodíme přímo do tříd a ukazujeme. Se zítřejším dnem budeme mít nižší gympl, tj. čtyři třídy, hotový a zbývá tak jenom dovést informace o Wiki tomu vyššímu, početně silnějšímu, vzdělanějšímu a snad i více zainteresovanému, gymplu.

Nové Ubuntu je naprosto bezkonkurenční. Přichází s GNOME 3 a jeho Shellem. Tato kombinace je tím nejlepším, co jsem měl možnost si vyzkoušet a ovládání systému je naprosto něco nového, odlišného a skvělého. Je to strašně návykové rozhraní a nechci už jinak a jiný systém, tzn. systém, kde není GNOME 3 a Shell.

Umřel Steve Jobs. Kdo o tom ještě neví, tomu děkuju, neboť se evidentně nevěnuje jinému médiu, než tomu mému, za což jsem dotyčnému vděčný, ovšem pochyubuju, že by tu někdo takový byl. Velká ikona, inovátor, vizionář, tvůrce historie, stratég, chytrolín. Člověk, který tvořil nejskvělejší část naší historie a bez něhož by současné počítače nevypadaly tak, jak vypadají. Když jsem ten čtvrtek sedl ráno po šesté ranní k počítači, viděl jsem spoustu zpráv o Stevovi. Hned mě napadlo, že něco není v pořádku. Pak jsem si přečetl ono "R.I.P." a bylo jasno. Pak stačilo do Googlu zadat "Steve Jobs". Naprostá drtivá většina zpráv v oněch šest ráno jen asi na deseti či dvaceti řádcích říkala, že zemřel Steve Jobs v noci ve středu, na co umřel, co udělal a někteří nezapomněli upozornit na produkty, které Apple v jeho vedení, uvedl na trh. Lituji toho a nemůžu tomu uvěřit. Nicméně je to tak. Je tak těžko definovatelné, že někdo takový, jako Jobs odešel tak náhle, nečekaně. Avšak myslím, že právě takoví lidé jako Jobs jsou k takové smrti určeni. Odpočinutí věčné...

Václav Havel. Osobnost, na kterou se nezapomíná. Oslavil své jubileum. Když jsem se zahlédl jeden záběr z reportáže o Havlovi, neubránil jsem se přirovnání, že je jako Masaryk. Vyvedl naši zemi z bídy, z nadvlády velké mocnosti. Při jeho mandátu naše země začala vzkvétat, ať si říká, kdo chce, co chce, vyvedl zemi ze země, pozdvihl ji ze dna, kam ji potopili soudruzi, kteří byli druzí. To, co udělal pro tuto zem, mu nikdo nezapomene, stejně, jako nikdo nezapomněl, co pro náš národ udělal před sto lety Masaryk.

Věci

2011-10-06T21:17:00.001+02:00

Věci se dávají do pohybu. A to rychleji, než jsme čekali. Prezentace oproti původnímu plánu, že bude na hodinu se ruší a se slovy IT bosse se to smrštilo na velkou přestávku, což je patnáct minut, takže než kdesi cosi, tak máme tak deset minut čistého času. Přičemž pro studenty bude přibližně stejný interval a nastává tak varianta, že budou předváděčky po deseti až patnácti minutách a lidi a třídy se budou střídat jak na běžícím pásu. Uvidíme, jestli to bude nuceným nebo nenuceným stylem. Nucený styl rozuměj, že třídy budou povinně nahnány do třídy, kde to budem předvádět a s tím, že je jedna předváděčka asi na patnáct minut, tak během jedné hodiny by se stihly tak tři třídy, vzhledem k tomu, že se do jedné velké třídy dají tři třídy bez velkých problémů narvat. Nenucený styl je, že se oznámí, že tehdy a tehdy bude tam a tam prezentace, a kdo přijde, ten přijde.

Podle současných rychlostí bude první předváděčka již v úterý. Musí se dohodnout termíny a ukecat ředitelku, aby nás omluvila z hodin. Což bude asi problém.

Vedení nemá smysl pro ajťáky.

Možná budu chtít vypadat nějak reprezentativně a vemu si sako. Uvidíme, jak to pojede.

Bojím se teplotu serveru. Jelikož mám pocit, že server, co užíváme sloužil pro třicet počítačů v učebnách, a kterémžto serveru běžela e-třídní kniha, a nyní, kdy tam bude chodit několik desítek lidí denně, nevím, jak to přežije hardware.

Serverovna stále není. Doufáme, že co nejdřív bude. Každopádně je příští týden zatím příjemně rozjetý. Mám rád, když mám hodně práce. A to příští týden bude hodně práce.

Trucovna

2011-10-04T19:47:00.003+02:00

Na začátku jenom zmíním, že od doby, co jsem ráno zvracel je mi zle. Nemyslím tím jako, že je mi zle, ale je mi na zvracení. Prostě mám pocit natahování i když není žádný problém. Aspoň myslím. I když logicky, kdyby problém nebyl, tak mi není špatně. Ráno nemůžu snídat a když toho sním poněkud víc, tak se žaludek netváří moc nadšeně. Já z toho nadšený taky nejsu, ale tak... Ale zase když se najím, tak je mi dobře. A myslím, že je mi dobře i když, nebo spíš právě když, nejím. Osvědčený recept na to, aby mi nebylo špatně, je se najezt. To mám potvrzené z tábora, kde mi bylo špatně a jakmile jsem se najedl, bylo všecko ok.

Jsem zpátky na Ubuntu. GNOME 3 je prostě návykové.

Pondělí ráno se zdálo být skvělé. Došli jsme dobrých rovných 7:40 do školy a pokecali s učitelem. Pak nám otevřela další profesorka místnost se serverem, o který se staráme. Přihlásili jsme se na náš účet, který byl zřízen proto, abysme na ten počítač mohli chodit my, protože u učitelského PC nemáme co dělat, tak nám tam dali účet. Samozřejmě úplně zbytečně. K čemu by nám bylo dostávat se k materiálům školy... Tak jsme cheknuli server logwatch zprávou, pak jsme zašli na Webmin. Všecko v pohodě. Druhou hodinu matika, tak jsme si říkali, že jí řeknem to, co po nás chtěla a to, co my chceme jí. Tak dobre, děják byl opruz, psali jsme test a všici tak opět za pět.

Nastala přestávka po druhé hodině. Vytoužená. Těšili jsme se na dvě věci. Jak na to, že řeknem ředitelce co potřebujem a budem vyjednávat, tak na to, že třetí a čtvrtou hodinu budem učit IVT. Jak správně tušíte, nic z toho nebylo. Nejdřív ředitelka asi třetinu z přestávky kecala s jinou učitelkou. Když jsme pak do jejího kanclu došli a chtěli vyjednávat, ujala se slova ona. Vyčinila nám, jak je to možné, že chodíme na učitelské počítače, že jsme v místnosti, kde jsou nejcitlivější data školy a že tam chodíme bez uvědomění kohokoli a že to nejde a co jsme si to dovolili. Pak nám stručně řekla, že tento čtvrtek prezentace pro kantory teda nebude, bo majou řešit maturity. Když jsme došli k IVT, měli jsme psát Scia. To nás dorazilo.

Tak jsme byli na ředitelku nažhavení, na zástupce taky, který je s ní jedna ruka. Ředitelka věří jenom zástupci a tuhle dvojku už kvůli jejich postavení nikdo neusměrní, protože takoví lidé si nenechají diktovat. Školství je tvrdý sektor. Dožhavení doběla a to nepřeháním. Ze zlosti jsem bouchl na záchodech do zdi, až trošku praskla a ruka mi do pěti minut trošičku natekla. Ale v pohodě. Když jsme se o tom zmínili IT bossovi, ten si jen promnul oči a nehnutě stál na místě. Tím řekl vše.

Vedení nemusí stejně jako my. To bude zřejmě tím, že je na stejné vlnové délce jako my. Jelikož jsme všeci ajťáci a veškeré vedení, které brzdí naše aktivity je jen na hovno. Řekl, že si promluví s ředitelkou. Náš návrh, že jestli by to šlo, abysme byli v kabinetu, kde byla minulé dva roky psycholožka, přijal. Když jsme se o dvě hodiny později potkali, řekl nám, že jsme ho dostali.

Tudíž máme svoji serverovnu. Pracovní název je "trucovna". Takže tento týden máme slíbené, že tam bude server. A pak si to snad budem moct zařídit podle svého. Zatím máme v plánu vlastní Wi-Fi, tabuli nebo dvě, repráky a dva kompy. Doufám, že nám bude dovoleno si řídit pracovní prostor sami a nebudem se muset na každé posunutí stolu ptát. Takže snad. Serou nás CRTečka a LCDečka nikdo nepostrádá a škola jich má málo. V jednom obchodě je zbytná 15" asi za osm stovek a k tomu za pěti kilo router, ale nevíme, jestli na to škola dá nějaký cash, bo třináct stovek na poloviny, jako by šlo, ale ani jeden z nás volně ložených sedm kilo nemáme. A když máme, tak je nechcem dát. Kdyby to bylo půlka škola, půlka my, bylo by to ok. 350 se hledá snáz než dvojnásob.

Takže zatím a pokud mohu prosit, prosím o zdraví.

Dynamic Views

2011-09-29T15:43:00.002+02:00

Pokud jste právě na mém blogu a to s velkou pravděpodobností jste, tak jste jistě zaznamenali změnu vzhledu. Jde o novou podobu blogů, jak si ji představuje Google. Zatím zkouším. Není tolik nastavení a customizování jako u normálních šablon, ale myslím, že to ani není třeba. Sice tu nikde nevidím toplist, takže se nemůžu podívat, kolik tu mám lidí a budu muset vlézt do nastavení toplistu, aby mi to mejly neposílalo na mejl, který je už roky zrušený.

Pokud mi někdo vysloveně nenapíše, že tu mám dát nějakej normální vzhled, tak to tu prostě zůstane, tak, jak to tu je včil. Tečka!

Kubuntu 11.04

2011-09-22T20:51:00.000+02:00

Tož to začalo tak, že jsem na svém Ubuntu 11.04 zatoužil zjistit, jak je na tom s použitelností Kubuntu ve stejné verzi. Tož jsem to zvirtualizoval, ale to není ono, že.

Přišel tedy druhý krok. Snad každý Ubunťák ví, že existuje kubuntu-desktop balík, který nainstaluje KDE a jeho aplikace. Takže proběhla instalace a já se přihlásil do KDE. Tož jsem si řikal tož dobre. Po mém brouzdání po zvirtualizovaném openSUSE taktéž s KDE asi tři měsíce zpátky, jsem zjistil, že se dá oproti mému původnímu přesvědčení KDE dosti customizovat. Tak jsem začal customizovat KDE sezení na Ubuntu 11.04. Dnes odpoledne to ale dospělo do fáze "NE!".

Takže jsem poslušně stáhnul DVD Kubuntu 11.04. Vím, ani ne měsíc před uvedením 11.10, je to celkem blbost, ale což. A začal jsem instalovat. Sice mě na chvíli vyděsil instalatér, když mi zamrzl asi na patnáct minut na 74%, stačilo zmáčknout Enter a všecko dojelo, restartovalo se.

Takže teď píšu spokojený u Kubuntu 11.04 a netrpělivě vyhlížím 13. říjen, kdy se má podle plánu uvolnit Ubuntu 11.10 a ne dlouho poté i Kubuntu se stejným číslem. Pěkně jsem si KDE customizoval a naprostá spokojenost. Řekl bych, že i větší než v případě GNOME 3 na Fedoře 15. Ale ta Fedora je taky super.

Musím pochválit programátory, neboť obě dvě tyto prostředí jsou naprosto skvěle provedená a nechápu lidi, kterým přijdou tyto dvě prostředí nepřehledné, zbytečně moc nebo málo dostupného nastavení, neintuitivní. Mám pocit, že KDE a obzvlášť GNOME 3 je intuitivnější, než co jsem kdy doposud ovládal a GNOME 3 je docela dost návykové prostředí.

Nevím, co teda v Redmondu dělají, jelikož to, co Kubuntu, potažmo jakémukoliv linuxovému systému, zabírá do 1.2 GB RAM, to Widle žerou 2.3 GB. A navíc KDE je prostředí s vlastnostmi podobnými Aeru a teda nabízí mnohem víc, než Wokenářské nastavení. Mám pocit, že kolik je nastavení pro prostředí KDE, nemají celé Wokna dohromady (přeháním).

Windows 8 se vydalo cestou Unixových systémů. To říkám proto, že vyšla informace, že při hibernaci, se vypne "uživatelské sezení", avšak sezení systému bude zachované a při probuzení se akorát naloaduje sezení namísto celého systému. Tuto vlastnost mají Unixy snad od prvopočátku. Mám na mysli ono "uživatelské sezení". Toto slovní spojení slyším ve spojitosti s Widlema poprvé.

Sice jsem nestálý a za poslední tři týdny už jsem vystřídal asi čtyři systémy, ale mám dojem, že jsem svého vyvoleného našel. Tím je (prozatím) Kubuntu. A KDE fakt žeru. Je to super prostředí.

A ten, kdo se mi dostane k PC a nainstaluje mi tam pro změnu ubuntu-desktop, toho k židli přivážu a donutím ho, aby všechny balíky z ubuntu-desktop ručně odstranil příkazovým řádkem!

1000 věcí, co mě serou

2011-09-21T18:27:00.003+02:00

Je to skvělej web. Nebo blog, jak chcete. Dověděl jsem se, jak tomu už v životě bývá, náhodou. A to při sledování Týdne Živě. Takže by se dalo říci, že to náhodou nebylo, páč to sleduju pravidelně. Vlastně ani nevím od kdy, ale sleduju. Poslušně jsem si prohlídnul všechny Týdny Živě, co jsem zameškal během prázdnin.

Když jsem se k tomu tak vrátil, tak prázdniny byly skvělý. Nepodíval jsem se na net ani jednou. Teda krom posledního srpnového týdne na Slovensku, kde jsem trávil dovolenou a kdy už bylo načase řešit to, co jsem celé prázdniny neřešil. Totiž weby. To je jedno, jen bych se opakoval. Spojení na wifinu občas vypadávalo a poslední den snad vypli tu wifinu úmyslně, bo si asi všimli, že jim to nějak bliká, když nikdo není připojenej.

Abych se teda k tomu vrátil. Sere mě to, že čtu 1000 věcí, co mě serou. Nejde ani tak o čtení, jako o čtení. Teď maj číslo asi něco kolem dvou set. A já jako správný racionál jsem si řekl, že přečtu všecko od začátku. A tož čtu a už mě to nebaví, resp. sere. Nu což, číst budu i dál, ale vynechávám články, které se mi obsahem nelíbí. Například o zpěvácích atp.

Skvělá zpráva pro geeky a nejenom pro ně. Google+ je tady s veřejným přístupem. Včera měl Google konferenci a při té příležitosti otevřel G+ všem. Odpadá tedy přístup jen díky tomu, že vám někdo pošle pozvánku a vy se pokorně připojíte. Já na G+ samozřejmě jsem. Kdo ne a má G účet, hned tam!

Nejlepší přítel je nemocný, takže celkem nuda. Dle Živě.cz má Facebook upravovat svou zeď. Tož su zvědavy.

Rád bych, aby byl v texovejch editorech přítomna valašština jako dialekt, bo mi to červeně podtrhuje a to já nerad.

Nadával jsem a neměl jsem rád KDE, bo na mě působilo tedy dosti blbě. Tož jsem si ale na Ubuntu 11.04 nainstaloval balík kubuntu-desktop, takže jako sezení vybírám KDE. A je to super! Až vyjde Kubuntu 11.10, hned jdu na Kubuntu a nebudu se zabývat Ubuntu, ač s GNOME 3 a možností nainstalování Shellu. Prostě KDE je super. I když v jakém podání. Například v podání Mandrivy v současné podobě je to fakt jak Widle (tzn. Wokna, tzn. Windows). Kubuntu je něco jiného a KDE v openSUSE je taky úplně jiné. Samozřejmě, upravit KDE do podoby jaké chceme není na žádném systému problém, protože jde o úpravu GUI a ne o upravení systému. Nejvíc se mi líbí ikonka KDE na panelu. Mě se teda fest líbí.

Až se za sebe stydím, že tu nepíšu nic podobného, jako jsem psával dříve. Tj. ekonomické, politické, občansko-společenské, právní, dilemata a názory, spekulace. Bude to absencí zpráv. Bo se na zprávy nedívám a tudíž ani názory nejsou. Mým jediným zdrojem informací je jednou za čtvrt roku Aktuálně.cz, když na něj zajdu sám o sobě a jinak Twitter, kde sleduju jak Aktuálně, tak Živě i další lidi, kteří mi poskytují přehled o dění ve světě. Co bych si bez Twitteru počal?

Taky vás už asi otravuje, jak pořád kecám jenom o PC. No tak to nečtěte...

Při čtení dnešního přehledu Linuxových novinek na Linuxexpressu jsem si přečetl, že je v Ubuntu návrch, aby se Ubuntu vydávalo měsíčně díky tomu se do systému dostávaly jenom stabilní a prověřené kusy kódy, aby se zamezilo tomu, jak tomu bylo v minulosti, kdy byl Firefox 3.6.xxxxxxx a čtyřka byla v betě, mnozí do distribucí dali právě Firefox v betě, což není moc dobré. Ruku na srdce, kdo používá betaverze prohlížečů pro ostré, každodenní surfování? Upřímně by v tom byl bordel. Kdo by chtěl povyšovat systém co měsíc? Možná by to pomohlo stabilitě kódů, ale když už je dle mého vydávání systému, co půl roku, tak nevím, jak by to dopadlo s vydáváním co měsíc. A taky, systém je něco jiného, než nějakej prostej soft jako třebas Chrome.

Ale nejde jenom o složitost vydávání. Teď se liší návody a návody se vydávájí speciálně pro každé nové vydání distribuce. A takhle by člověk nestačil dodělat návody na jedno vydání, a už by bylo venku nejméně jedno další. A psát znovu. To bylo vedlo zasej k degradaci kvality návodů, které jsou obzvlášť v Unixovém světě dosti žádané a někdy i nutné. Už někdo upravoval confy v nastavení Monitu nebo psal conf pro Apache? Zběhlí linuxáci si to napíšou sami a i ti potřebují někdy nějakej helf. Je dobré, že těch, co to umí a kteří to na ten web dávají je tolik.

Snad bude příště i něco politického nebo tak.
Snad se dostávám z období "důle" do období "nahóře", bo se nějak často vidím s jednou holkou. Zatím jenom na chodbách a všetečně se zdravíme, ale vždycky se nějak začíná.
Snad jste to dočetli, za což vám děkuju.
Snad už byste měli překliknout někam jinam.

Blogger

2011-09-19T20:28:00.000+02:00

Má nový rozhraní. Zatím teda v betě, co jsem stačil postřehnout. Aktivovaný už to je. A tož to vypadá dobře, vcelku funkčně. Možná se nechám inspirovat při tvorbě adminu pro své weby.

Měl bych začít dělat web pro jednoho fotografa, kamaráda a dosti vzdáleného příbuzného. Je to tak složité, že když jsem uvažoval, kdo to vlastně je, tak mi při té struktuře spadl commander. Jenže se právě přestěhoval do Brna, takže zařizuje a zařizuje a učí se samostatnosti, takže čekám, dokud nenapíše. Nu což, času mám dost. Server jede, logwatch mejly posílá, takže ok. Klub taky jede, Wiki taky jede. Akorát jsme už dvakrát upozorňovali IT bosse, že má dát odkaz na klub na stránky gymplu. Tož dosud tam nejsou. A na Wiki musí napsat ten skriptík, o kterým už nebudu nic říkat, bo jsem o něm mluvil už dostikrát. Teď už nám zbývá jenom zapojit disky do RAIDu a dokonfigurovat Monit a bude to super.

Měl bych od PC odejít, bolí mě pravé zápěstí. A zítra se jdem ztrapňovat na náměstí na počest školy.

UATKB

2011-09-18T20:58:00.000+02:00

Uvědomil jsem si, že mě sere, že neumím PHP a SQL. A sere mě to strašně mooooc! Tudíž od zítřka je hardcore učení. To jde ruku v ruce s tím, že máme dvě hodiny IVT, takže no-problem.

Náš třídní je pěknej vopruz. Nejenom, že nás nutí do volejbalu, což je něco, co teda nikdo nemusí (nemluvím o ženských z naší třídy), ale taky nás s mým nejlepším kamarádem zastavil asi dvacet centimetrů ode dveří, aby nám řekl, že si to máme obejít a nechodit, kudy je to zakázané. To tak nasere, jak se musí člověk vrátit. Bych ho...

Taky češtinářka je trošičku alergení a opět na mě. Když řekla třídě, že po jednom učivu budeme naštvaní na to učivo češtinu, pronesl jsem, že nejenom na to, ale dokonce i na češtinu a na ni speciálně. Načež se celá začervenala a evidentně na něco takového nebyla připravená, jelikož se přeříkávala. No budou to mít se mnou učitelé i nadále těžké. A tak mi nezbývá nic jiného, než abych měl co nejlepší prospěch a učitelé mi tak nemohli říkat, že mám velkou hubu, ale výsledky žádné. Takhle jim vezmu vítr z plachet.

Problémem největším bude to, kde ten "skoro výborný" prospěch vezmu, zvlášť v některých předmětech.

Píšeme z literatury. Není problém látka, tu jsme probírali minulé dva roky. Látku umím, znám ji. Ovšem nejsem si jist, zda si ji při písemce vzpomenu dokonale. Nebo alespoň na dvojku. Matika je taky naprd. Nejenom, že je ředitelka hubatá, ale taky má "své" metody. A ty nejsou tedy zrovna přívětivé.

Uvidíme, kam se to vyvine.

Filmový klub jede a IT boss pro nás z neznámých příčin nás doposud neumístil odkaz na stránky gymplu. Ani nás o ničem neinformoval, a to jsme mu psali v pátek odpoledne. Rozběhnutí Wiki závisí na času IT bosse, protože má napsat skript, co vymyslí uživatelské údaje pro všechny lidi na gymplu, vepíše je do databáze. Vzhledem k tomu, kolik toho boss má (stačí se na něj podívat a slyšet jeho jednu stručnou obsáhlou větu, že "se musí udělat osm set šedesát sedm věcí naráz a všichni to chtějí hned"). Tudíž, až bude čas. Vzhledem k tomu, že plánované spuštění je k prvnímu říjnu, máme ještě spoustu času.

To, že neumím PHP a SQL neúměrně brzdí mou kariéru a proto to musím pochopit co nejdřív. Chce to ale učit, cvičit a psát a furt dokola. Jinak to nejde.

Spekkkulace

2011-09-15T20:31:00.002+02:00

Díváte se pozorně?

Každé kouzlo se skládá ze tří částí, neboli aktů.

První část se nazývá "příslib". Kouzelník vám ukáže něco obyčejného. Balíček karet, ptáka nebo nějakého člověka. Ukáže vám tento objekt. Možná vás požádá, abyste si ho prohlédli zblízka, abyste se ujistili, že je skutečný, neupravený, obyčejný. Většinou ale obyčejný samozřejmě není.

Druhý akt se nazývá "proměna". Kouzelník vezme tu obyčejnou věc a udělá s ní neobyčejného. Teď hledáte to tajemství, ale nenajdete ho. Protože ho ve skutečnosti nehledáte. Vlastně to ani vědět nechcete. Chcete se nechat... ošálit.

Proto má každé kouzlo ještě třetí část. Tu nejtěžší. Říká se jí... "vrchol".

Dokonalý trik je prostě úžasný film. Takříkajíc... dokonalý. Děj vás úplně dostane. Proto se drží hned za Panem Nikdo.

Dnešek byl skvělý. Tedy jeho část. Konkrétně odpoledne. Takové odpoledne už dlouho nebylo a jen doufám, že takových bude víc. Konečně jsem se přesunul z křesla u počítače ven se skvělýma lidma. Sice jsme byli celkem čtyři, z toho celá jedna polovina byla ženského pohlaví, což mě těšilo. Ale zabili jsme odpoledne a bylo to super. To říkám nejspíš proto, že naposled takové odpoledne bylo minulý rok na podzim, kdy byl mítink SNK-ED na náměstí a tam jsme taky strávili celé odpoledne.

Filmový klub se zdárně rozjel. Jak samotný klub, tak i web pro klub. První klub byl v pondělí a čučeli jsme se na Klepání na nebeskou bránu. Pěkný film. No web se zdárně rozjel už minulý pátek. To už byl přístupný zvenčí. Ovšem teďka už máme vše připravené na filmový klub, co bude v pondělí, i anketa, kde budou lidi hlasovat, co se bude napříští týden púšťat, je dodělaná. Včil se dělá jenom Javascriptová prezentace, ve které budou slidy plakátů těch filmů, o kterých se bude hlasovat. To, vzhledem k tomu, že je na to program a nemusíme to psát ručně, je samotné otázkou asi deseti minut včetně nahrání na server. Ovšem hledání plakátů a práce s nimi je otázkou na nejméně dalších deset minut. Jakmile se to dodělá, už bude zbývat jen napsat mejl našemu IT bossovi, aby dal odkaz na filmový klub na gymplácké stránky.

Upřímně, ještě nikdy jsem nebyl v situaci, že bych povoloval učitelovi, aby něco udělal. Obávám se však, že v této situaci budu čím dál častěji. Ve Wiki už jsou nastaveny práva, snad všechny stránky zamknuté. Tudíž zbývá opět jen jediná věc. Tu ovšem sami nesvedem, ani kdyby jsme se na hlavu stavěli. Tou věcí je napsání prográmku, který vygeneruje přístupoví jména a hesla pro všechny studenty a učitele na gymplu a tyto hesla vypíše do tabulky v databázi Wiki. To je tedy z té programovací části.

Z té lidské a obsahové stránky je toho poněkud víc. Jsou to celé dvě akce, které jsou naprosto totožné, liší se jen v tom, pro koho se bude ta akce dělat. Jmenuje se to "předváděčka". Samozřejmostí je předváděčka pro studenty. Tam, jelikož je projekt "gymplu a pro gympl" budeme studentům prezentovat náš návrh, odpovídat jim na otázky, říct základní motor projektu, styl vedení, k čemu to celé je atp. To je v pořádku, s tím jsme samozřejmě počítali. Očekávám, že uděláme více termínů a možná to oddělíme pro vyšší a nižší gympl, bo nižší gympl končí v jiné časy, než ty vyšší, tudíž by ti na nižším museli čekat, než skončí vyšší gympl nebo by přišla jenom část z vyššího gymplu v čase, který by vyhovoval nižšímu gymplu a těm lidem, keří mají zrovna volnou hodinu. Bude to na stylu dobrovolnosti, takže to nebude stlyem, že se naženou čtyři třídy do jedné učebny a tam budem kecat, kecat a kecat. Kdo přijde, přijde, kdo nepřijde, nepřijde a bude moct přijít jiný termín, kdyby ho to nějak zaujalo.

Teď nastává ten kámen. Tím kamenem jsou učitelé. Nejde ani tak o podporu. Podporu máme jak od IT bosse, tak od ředitelky osobně a celého vedení neosobně. Jde spíš o to, že projekt budeme muset představit i učitelům, vysvětlit, jak co funguje a nějakým způsobem je přimět, aby své materiály (např. prezentace), umisťovali na naši Wiki a místo toho, aby v hodinách odkazovali "na disk Z" (síťové úložiště pro gympl, kde jsou složky všeho možného), aby odkazovali na naši Wiki.

Jistě, nahrazení Wikipedie naší Wiki, jako zdrojem, který budou studenti používat k získávání informací, k tvorbě prezentací a referátů do hodin, bude cesta dlouhá a bude to náročné. Dost.

Mému nejlepšímu kamarádovi budu pomáhat tvořit CMS, něco vy stylu WordPressu či Drupalu, nebo jakémukoliv propracovanému CMS systému. Ovšem to bude až se naučím PHP. Což bude nějaký ten pátek trvat. Na oplátku mi on pomůže s rozjezdem Labs. Něco jako obnova současného "kroužku programování" s tím, že to bude taková nějaká slézárna programátorů na gymplu. Starší a poučenější a umu zdatní budou učit a pomáhat ve tvoření těm mladším a méně zkušeným. Bude také probíhat jakási výuka jazyků na požádání. Když nějaký větší počet lidí se bude chtít naučit nějakému jazyku, přijdem a začnem učit daný jazyk. Samozřejmě je něco jiného učit Céčko a HTML. Taky doufám, že když někdo bude mít hodně slušný projekt, šli bychom s tím projektem na nějakou akci, kde bysme projekt představili a pomohli ten projekt dostat někam výš a dál. Na akce typu WebExpo, Barcamp a jim podobné. Taky bysme snad vyvíjeli přímo pro školu ať už nějaký software nebo web.

Vlastně co děláme spolu, můj nejlepší přítel a já, by dělalo víc lidí. No a čím víc lidí, tím víc nápadů, tím větší šance, že ten nápad bude teda fest dobrý, bude mít budoucnost a bude z toho moct být i něco komerčního.

Ovšem, jak to nakonec bude, si budem muset chvíli počkat. Čas všechno ukáže. Můj cíl je jasný - zdokonalovat se, abych byl schopen dělat věci takové, o jakých jsem ani nesnil, aby má práce byla funkční, hodnocená, kreativní. Chci být skvělým programátorem.

Dnešní lidé a vztahy

2011-09-13T20:00:00.000+02:00

Základní nedostatkem dnešních lidí je, že se bojí pravdy. Mě nevyjímaje. Některá pravda je vskutku zlá. Ovšem ve vztazích se to tedy moc nevyplácí. Jako například mě. Takhle se mnou mluví dvě osoby na rovinu, ovšem obě strany mi tvrdí naprosté opaky, i když mluví navzájem o sobě. Tak se dostávám do situace, kdy mám z jedné strany informaci, že jsem kamarád a vzápětí se dovím, že pravda je taková, že by bylo nejlepší, kdybych s nikým nemluvil a kamarád nejsem.

No a pak si vyberte...

Nejhorší je, jak vám každá strana říká něco jiného, přičemž tvrdí, že druhá strana je blbá a že pravda je taková, jak ji vykládá ta která strana. Ovšem tady přichází na špalek má hlava, neboť když kecám s jednou stranou, která mi tvrdí, že druhá strana je blbá atp., na druhý den dostávám zprávu od druhé strany, že si se mnou první strana povídá jenom proto, aby mě neurazila, aby mě nenaštvala, a tudíž si nemám s první stranou povídat.

Taky mi bylo řečeno, že jsem nasral tři lidi proto, že si povídám s první stranou. Načež má odpověď byla, že v té záplavě lidí, co jsem už nasral a kteří jsou nasraní na mě, jsou tři lidi trochu nic moc.

Pravda je taková, že pravda je dobrá, i když může a taky bolí. Jeden kamarád vymyslel citát, za který jej chválím a bude na konci článku.

Dle mého je tu už tolik sociálních vazeb, každý říká co chce komu chce, s jedním má takové vztahy a onaké vztahy aniž by sám uvnitř věděl, jaké ty vztahy vlastně jsou.

Také jsou lidé příliš nerozhodní, to, co vám řeknou, si vykládají po svém a to, jak si to vykládají vám ani nenamáhají sdělit, přičemž vaše myšlení o dané věci je zcela useless, protože pak na vás daný člověk vybafne, že to není tak, jak jste si mysleli, tudíž to celé bylo k ničemu.

Nemám rád lidi, co se přetvařujou. Dělá to jenom neplechu a není to k ničemu dobré. Mám rád lidi, kteří řeknou pravdu, když jde o vážné věci. Je těžké určit, říct si, logicky odvodit, která strana má pravdu, ke které straně se máte přiklonit, když se v tom daném kolektivu nenacházíte. Jediné, co dle mého můžete dělat je se k jedné straně přiklonit a to podle pravidla, která strana je racionálně správnější a která vám přinese užitek. Až posléze můžete s okolnostmi které přijdou přijít na to, zda strana, na které se nacházíte, byla ta správná, či není. Pak jste vaší největší překážkou vy sami, pokud se zatvrdíte, že strana, na které jste, je ta správná a že nemůže mít nikdo pravdu, pokud tvrdí opak.

Doufám, že se mi to nestane. To ovšem ukáže jen a jen čas.

Za pravdu se bije.

Vstávání

2011-09-13T18:13:00.001+02:00

Musím uznat, že dvoutýdenní vstávání v šest hodin ráno se na člověku podepíše. Nic se mi nechce dělat. Ve škole chci místo sezení ležet. Začal jsem dělat verzi svého webu již s číslem 3.0. No, v současné podobě je to hrubá Alpha verze a to asi ještě ani to. Každopádně se to musí nastylovat. A to se mi nechce. Nic se mi nechce.

Měl bych instalovat na server monitoring. Měl bych stylovat stránky. Měl bych se učit PHP a SQL. Nechce se mi dělat naprosto nic.

Včera večer to bylo díky rozchodu takové jakésik čudné. No což, dneskaj je to ok. Kafe piju a čím víc ho piju, tím víc zívám a chce se mi spát.

Těším, že až budu umět PHP a SQL jako když bičem mrská, ale do týdne to rozhodně nebude. A s knihou, s níž se to učím, která má asi osm set stran, to už vůbec do týdne nebude.

Výzkum

2011-09-12T21:47:00.001+02:00

Zjistil jsem, že výzkum je zcela komplexní věc a tudíž můj přístup k výzkumu, který jsem prováděl minulý týden, byl zcela špatný.

Příště musím mít statistickou tabulku, zaškrtávací políčka, pečlivě měřit každou odpověď a mít plán. Tudíž příští výzkum už bude relevantnější.

Dnes...

2011-09-12T19:53:00.001+02:00

...jsme dostali pochvalu od našeho IT mentora. Doslova nám řekl "pánové, skvělá práce". A to víte, že nás to potěšilo. A že fest.

Jako celý minulý týden trávíme snad každou volnou přestávku u server a konfigurujem, co není nakonfigurované. Jsme rádi, že se možem dostat do Webminu vzdáleně. Teď akorát čekáme, kdy náš IT boss napíše .htaccess tak, jak má být napsán, jelikož my o deseti a pěti minutových přestávkách jsme na to nepřišli. Doufáme, že odpověď s kladným textem dojde brzo. Bo takhle se dá v lokální síti dostat jenom do Wiki a do filmového klubu se dostat nedá. Takže se řeší, aby se i z vnější sítě mohli lidi dostat jak do Wiki tak na klub.

Jinak děláme stránky pro turistický klub, o kterém se neví, jestli vůbec bude. Nicméně už máme návrh a pracujeme na tom.

Musíme dopsat uživatelské skupiny a nastavit všem skupinám práva, jaká mají mít. No, to bude zábava. Nejradši bych to hodil na IT bossa, ale zaprvé má práce nad hlavu a zadruhé takhle se nic nenaučím, když budu práci dávat někomu jinému.

Věříme, že se vše zdárně podaří. Sic bylo plánované, že se Wiki spustí k 1. září... No, todle datum se teda nestihlo. Budem rádi, když to spustíme veřejně k prvnímu říjnu. Při diskusi s jedním učitelem, že Wikipedie se dělala dva roky, jsme došli k závěru, že pokud to rozjedem do měsíce, tak budem teda dobří.

Taky jsme se dověděli, že jsme postavili a spravujem třetí postavený server na škole. Takže myslím, že taky celkem úspěch.

Zázraky ihned a nemožné do tří dnů.

Rozloučení s hokejisty

2011-09-11T19:50:00.002+02:00

Tož jak to vidím ty lidi na tym naměsti, kurnik, jak tam stojijou a co řikajou tak teda fakt jako nevim.
Jedna ženská řiká "obřad byl pěkný, děkujeme hochům, co všechno udělali". Tož si řikam, kua, je ta baba blbá nebo co? Nejde o to, co oni udělali. Nač na mši svaté děkuje "hochům"? Má děkovat Bohu, a prosit ho, aby je přijal do svého nebeského království!

Nemám rád lidi, kteří berou církev jen jako úřad pro tři věci - křest, svatbu a pohřeb. Ti lidi přijdou, že chcou pokřít děcko. No tož dobre. Pokřtíme děcko. Pak děcka přijdou, že chcou svatbu. Tož jim uděláme svatbu. Pak přijdou, že mají děcko a chcou ho pokřtít. Tož jim ho pokřtíme. Pak přijdou, že jim zemřeli rodiče, tož jim uděláme pohřeb.

A vidíte snad někoho z těch lidí každou neděli v kostele? Nebo každou druhou? Každou čtvrtou? Ani to!

Takové lidi teda fakt nemusím. Ale samozřejmě se neotočím zády. Ani nikdo další.

V den, kdy se to stalo jsem byl udiven reakcí ostatních lidí. Všechny to tak nějak "zdrtilo". Mě ne. Nevím proč. Je to tragédie, to ano, nepochybně. Ale jak jsem i řekl - "truchlit pro ně nebudu".

Pro mě je to stejné, jako když spadlo letadlo u Smolenska. Zemřeli snad všichni, kdo vládli Polsku. Byla to tragédie. Ale netruchlil jsem pro ně.

Vím jen, že mě zasáhla jen jedna věc. Když na tenise zemřel exministr financí Eduard Janota. Před ním jsem měl úctu a když jsem se díval na záběry z jeho pohřbu, brečel jsem. Nevzlykal. Ale slzy kapaly dolů

Trošku jinak

2011-09-07T21:36:00.000+02:00

Autorem nejsem já, ale mí kamarádi. Každého jsem požádal o jednu jakoukoliv větu. Musím říct, že se téměř všichni zeptali "jakou větu". Lidé byli vybírání od vrchu seznamu on-lajn lidí směrem dolů. Všem byla napsána věta: "napiš mi nějakou větu".

Nejšokující zprávou týdne je úmrtí tří českých,slavných a skvělých hokejistů.
Dneska pršelo, ale sníh nebyl, duha se neukázala, takže smůla.
Nějaká věta.
Co to je za fiškárnu?
Na to ti mrdám.
Jakou větu??? Co zase provadis s počítačem ?? Nějaké modernizace?
Hele nemám na to náladu.
Lorem ipsum dolor sit amet consectetuer gravida auctor ullamcorper venenatis massa.
Michal píchal Michalu.
Tuším, ze už sem ti jich napsala dost.
Mám velký pupek a smrdím.
Nazdar, nenapíšu ti žádnou větu, protože sem ti ji tímhle napsal.
Bolí mě záda a chce se mi spát.
Kapitalistický tisk dosud provádí protisocialistickou propagandu.
Smrdíš.
Modrý zajíc zaútočil na bezbranného občana.
Dneska se všechno sere, jak tragédie s letadlem, sestra si nakřápla hrnek a já pozbyla tři knoflíky z šatů.
Parieto occitotemporální asociační oblast mozku je nezbytná.
Jestli máš výtvarku máš šest hodin.
Mám hlad.
Ctím památku českých hokejistů.
No to jo.
Šak sem psala.
Čau, jak se máš?
Štverdy chce abych napsal nějakou větu.
Petr jezdil na kole okolo domu.
Jak se máš?
Jak se máš?
Ahoj Kráturo, nevíš, jak se má Dobby?
Nečum ty holdavý bobře.
Běž do prdele.
Venku ani nepozdravíš.
To zas bude nějaká blbost.

Brzy bude publikována i studie nebo výsledky výzkumu nebo jak to mám nazvat. Mějte se.

Mám lampu!

2011-09-07T19:06:00.000+02:00

Konečně!

Doufám, že mi vydrží stejně dlouho, ne-li dýl, než ta první. Krásně se u ní píše. A nemusím mhouřit oči v temnotemném temnu na tlačítka klávesnice.

Konfigurování serveru se komplikuje. Apache pořád hází errory. To sice problém je, ale dá se vyřešit snáz, než to, že někde v počítači je smyčka, která při dotazování z vnějšku přesměrovává na neexistující ip adresu, takže se tvoří smyčka, která nikomu nedovolí, aby se na server jakkoli dostal ať už je to přes jakýkoliv port.

Celé dnešní dopoledne jsme vždycky o přestávce běželi k serveru a konfigurovali SSL, aby se při dotazu na port 443 nebo kolik vytvořilo certifikované SSL připojení. No vypadá to dobře, otázkou zůstává, jaké to bude, až restartujeme bez nějaké chyby Apache a zkusíme navázat https připojení. To vzhledem k isntalaci webminu, který běží zásadně pod https, nebude žádný problém.

Špatné je, že učitel, co nám pomáhá je wokenář. O to nic. Znalosti všeho druhu a to hluboké, má, ovšem i servery běží na wokenářském systému, takže v něčem takovém nám moc nepomůže a nejbližší linuxáci jsme jenom my dva. Tedy, žádného linuxáka u nás na škole neznáme.

Zatím konfigurujeme Wiki, takže až to doděláme a podaří se všechno úspěšně, vrhnem se na klub. Snad už nebudem muset přizpůsobovat nic.

Další podrobnosti budou příště.

Tma je hrozná věc

2011-09-06T19:50:00.000+02:00

Nejenom, že se tmy bojíte, ale přichází i z nenadání.

Dneska napíšu jen pár řádků a to kvůli tomu, že mi vypověděla lampa a tak si nemám čím svítit na klávesnici. A píše se, musím přiznat, dost blbě. Zítra si jdu co nejdřív koupit novou. Protože víc večerů naplněných mhouřením očí nad klávesnicí nehodlám obětovat.

Mějte víc lamp.

Relativní budoucnost

2011-09-05T20:46:00.000+02:00

Někteří pravidelní čtenáři si možná vzpomenou, jak jsem psal o tom, jak ovlivňujeme svou budoucnost, aniž to tušíme. No, dnes to trošku rozvedu.

Má původní teze byla, že když se rozhodnu místo tužky vzít propisku, ovlivní to to, kdy vstanu ze židle a vyjdu ze třídy. Například. Logicky tužku vezmu do ruky a píšu, kdežto propisku musím většinou zmáčknout, aby se vysunula náplň a já mohl psát. Uvědomil jsem si pár faktů.

Když vstanu později, než kdybych vzal tužku, potkám na chodbě někoho úplně jiného. Pokud by po mě chtěl něco nějaký učitel, ale když bych vzal tužku, zašel bych třeba na záchod, ale když si vezmu propisku, budu sotva na chodbě, učitel mi něco řekne a já místo toho, abych šel na záchod, jdu s tím učitelem řešit, co po mě chtěl. Do hodiny přijdu později, nicméně to by se nestalo, kdybych si vzal tužku. Takto mi učitel udělá přednášku, jak mám chodit do hodiny včas, čímž se protáhne hodina, protože si bude muset čas, který věnoval přednášce, nahradit o přestávce. Po hodině si mě vezme bokem, kde mi řekne, abych se do jeho hodin dostavoval včas. Bohužel tu přestávku kdy mi to říká, jsem měl být u učitele, který po mě chtěl, abych přišel co nejdřív, aby mi něco dal. Když dojdu k jeho kabinetu, už tam není. Jdu ho proto hledat a najdu ho na obědě. Bohužel je na obědě i ředitel, který na mě řve, co si to dovoluju, že ruším kantora u oběda a že navíc mám být dávno v hodině. Za opakované přijití pozdě do hodin dostanu napomenutí třídního učitele, což způsobí hádku doma. Potom se rodiče domluví, že nepůjdu na školu, na kterou chci já, ale na které mě chtějí vidět oni. Udělám přijímačky a jsem na škole, kde jsem být nechtěl. Prospěch se zhoršuje, stejně i chování, abych rodičům ukázal, že posílat mě na školu, na kterou jsem nechtěl, bylo špatné. Rodiče na to nereagují, což má za následek izolování od rodičů. Zůstávám na víkendy na koleji místo toho, abych byl doma u rodičů. Zapletu se do party, co kouří. Začnu kouřit taky. Trávu. Pak začnu s nima i pít. Hodně. Mám kvůli tomu absenci ve škole. Prospěch se nadále zhoršuje. Ze školy mě kvůli neomluvené absenci vyhodí a já musím z kolejí. Izolovaní rodiče samozřejmě o ničem netuší a já jsem bezdomovec. Jím z popelnic zbytky a spím na lavičkách v parku. Jednu noc se ke mě přisedne jedna mladá slečna. Vyspíme se spolu na lavičce, několikrát. Škoda, že má AIDS. Začneme spolu chodit. Chybí mi alkohol. Místo něho mi dá drogy. Pocity euforie se mi líbí čím dál tím víc. Chci víc euforie za menší časový úsek. Už nemám na to peníze. Začnu se potit, klepat, mám zimnici, zvracím. Nakonec umřu na otravu krve jeden podzimní večer, kdy je zima. To povede k tomu, že se má matka zabije. Její rodiče jsou zděšeni a její matka dostane rakovinu. Za půl roku umře, týden po ní i její manžel. Můj otec je nešťastný, vyhodí ho z práce. Nic se mu nelíbí. Rozhodne skončit svůj bezsmyslný život nárazem do sloupu. Zmrzačí se a je na vozíku. Moje sestra se tak bude muset o něj starat a tak podá výpověď. Což vede k tomu, že její manžel musí vydělávat víc, aby vynahradil chybějící příjmy. Začne podnikat. Zprvu se mu daří, pak ale začne ztrácet kontrakty a nemá dost peněz na splácení svých obrovských dluhů. Jejich děti jim musí pomáhat, aby jim zůstal alespoň domov. Všechno ostatní musí prodat.

A tak dál. Mohl bych pokračovat dál a dál. Nic z toho by se však nemuselo stát, kdybych si vzal tužku místo propisky.

Anebo trochu jinak. Popřemýšlejte, jak by vypadal svět nyní, kdyby se nepovedl atentát na Ferdinanda d'Este? Nebo co by bylo, kdyby matka Adolfa Hitlera by potratila a nikoho se jménem Adolf Hitler bysme ani neznali? Kde by byl svět nyní, kdyby Kolumbus na půli cesty do domnělé Indie ztroskotal? Jaké by to bylo, kdyby se církev v anglii neoddělila od té křesťanské? Nebo co by bylo, kdyby třetí den po nástupu k moci zemřel velký Mao Ce-tung na infarkt? Co když by Tomáš Garrigue Masaryk nebyl ovlivněn a nechtěl by českou samostatnost? Jaké by to bylo, kdyby Rakousko-Uhersko před pár týdny truchlilo nad smrtí našeho císaře Otta von Habsburga?

Tím, co děláte nyní ovlivňujete dění světa až do konce věků. Ne minuty, či dny dopředu. Ať už se rozhodnete tak nebo tak, budoucnost bude díky vašemu rozhodnutí úplně jiná, než kdybyste udělali něco jiného. Avšak nemůže říci, jestli v tom či onom případě jste se rozhodli dobře nebo špatně. Dle mého jste se vždy rozhodli dobře a zároveň špatně. Důrazně vám však doporučuju, nepřemýšlejte nad tím. Já nad tím přemýšlím. Přemýšlím, že tím, čím něco dělám, ovlivňuju až strašlivě svou budoucnost.

Avšak nemůžete říct, že by bylo nejlepší nedělat nic. Protože i toto rozhodnutí udělá své.

Pamatujte: nikdy se nerozhodnete buď špatně nebo dobře. Rozhodnete se tak, jak se rozhodnete a až posléze poznáte, zda to bylo správně, či ne. Nemělo by vás těšit ani trápit ani jedno ani druhé. Neboť všechno je správně a všechno je také špatně.

Díváte se pozorně?

Název mě nenapadá

2011-09-05T17:52:00.000+02:00

Dnes půjdu rovnou k věci. Rozešli jsme se. Je to smutné. Čekal jsem, že to pro mě bude těžší, vzhledem k tomu, co udělala nebo spíš co cítí, mě to ani moc nemrzí. Uvažoval jsem a došel jsem k názoru, že se nedivím, že je tolik rozvodů. Cítí něco k někomu jinému než jsem já. Překvapilo mě to, protože ona i já jsme křesťané, tudíž by měli být ostatní absolutně tabu. Pro mě to tedy takto je. To, že se dívám po holkách, rozhodně neznamená, že se do nich hned zamiluju a chci chodit právě s tou, která kolem mě před pár okamžiky prošla. Pokud s někým chodím, je pro mě jen a pouze ona jediná. Je mi líto, že ona toto tabu nevidí. Každopádně jsem se rozhodl, že můžeme být spolu dál. Musí ale na něj zapomenout, musí jít ke zpovědi a mě to do očí říct. Avšak myslím, že toto nenastane. Těšil jsem se, že právě díky křesťanské víře nás obou bude náš vztah postavený na pevnějších základech a vydrží dlouho. Nestalo se tak.

Nevyzpytatelné jsou cesty Páně. Hospodin dal, Hospodin vzal. Jméno Hospodinovo buď požehnáno.

Dostali jsme od školy vyřazený server, který již neuspokojí současné potřeby školní počítačové administrativy, abychom na něj nainstalovali systém a posléze i Wiki. Budeme ho mít ve správě jen a pouze my, samozřejmě s kontrolou od školního serveraře. Hlavní slovo ale na něm budeme mít my. Super!

Dostali jsme ho v pátek odpoledne. Samozřejmě, že jsem se k tomu dostal včera asi o půl páté odpoledne. Jenom se mazaly data asi čtyři hodiny. Pak už to šlo. Instalace, zavádění GRUBu, všecko ok. Dokončení instalace, vysunutí disku. Reboot. Disk error. Tak znova. Disk error. No tož dobre. Skončil jsem včera asi o čtvrt na dvanáct. Tak jsem na to kašlal a dneska dotáhnul spolu se svým spolupracovníkem server do školy. Tam nám serverař řekl, že se na to podívá. Po šesti vyučovacích hodinách nic. Tak jsem si to vzal z důvodu, že musel serverař učit, do parády já. Nejdřív jsem zkoušel naprosto k ničemu CD přímo od HP (značka serveru), kde měly být nějaké utility. Když jsem chtěl nechat detekovat HW, vyskočilo na mě, že nemůže nic detekovat. Jejich vlastní BIOS mi taky nic neřekl a nějaká IDE utilita něco jako BIOS taky ne. Přišlo na řadu CD Debianu, který jsem tam instaloval. No rescue mode. V něm jsem po několika krocích přešel do Shellu, kde na každý příkaz který jsem zadal vyhodilo "command not found". Tak jsem zkoušel instalovat podruhé. Jako předtím a bootování taky. Takže problém byl opět v HW. Disk od Hitachi dělal neskutečný bordel. Stačilo ho vypojit a Debian po restartu nabootoval.

Po dohodě tam místo dvou 80 GB disků, jeden od Samsungu a jeden od Hitachi, budou tuším dva Samsungy o 20 GB. Identické modely, takže doufám, no problem. Jeden bude systémový, druhý se mountne a bude sloužit pro mirroring. Bootovatelný bude samozřejmě jen jeden. Při havárii prvního se disky posunou a ten nebootovatelný se nastaví jako bootovatelný a bude. Zítra jdu do školy na sedm a budu instalovat potřetí, jelikož při instalaci bez netu se nenainstalovalo GUI ani další věci, takže se snad zítra povede instalace, jak má. Jen doufám, že nebudou problémy s disky, jinak tam strávíme několikanásobně delší časový úsek.

Pak rozjedem Wiki a filmový klub. Samozřejmě největší práce bude s Wiki, která bude chtít nepřetržitý monitoring. Pravděpodobně bude brzy tzv. "předváděčka" a budeme bojovat za umístění odkazu nad odkazem pro vstup do bakalářů, kam chodí každý několikrát denně, aby to bylo vidět a možná na hlavní stránku dáme nějaký banner nebo něco takového.

...a po prázdninách

2011-08-29T22:35:00.000+02:00

Konec prázdnin se koncem prázdnin sešel a je tu opět konec prázdnin. A také začátek školního roku. Nového. Pro mě na gymplu už pátého.

Na konci června jsem avizoval, že napíšu opět na konci srpna. A tak i činím. Stalo se toho hodně. Našel jsem si dívku. V čase, kdy toto píšu, je situace vrtkavá. Bojím se nejhoršího. Nevím, co jsem pokazil. Věřím, že mi Pán pomůže a vztah i láska vydrží. Kdo se umí modlit - jsem vám vděčný za vaše modlitby.

Kaddáfí padl. Otázka je, jak se nynější libyjská vláda chopí moci a zda nenastane druhý Afghánistán nebo Irák. Také je záhadou, jak se svět postaví k Bašáru Asadovi v Sýrii, v regionu tak třaskavém, že by byla z toho hodně vleklá válka, na jejímž konci by podle Arabů neměl zbýt jediný Žid a Izrael zmizel z mapy. To ale nemůže dopustit OSN. Jenže taky přece nemůže jen přihlížet, jak Asad nechává střílet do demonstrantů už snad tři čtvrtě roku. Napadení Sýrie by bylo bráno špatně, ozval by se nevyzpytatelný Írán, Saúdská Arábie a ani jeden z těchto tří států nemá Izrael v lásce. Avšak OSN a i obyčejný člověk nemůže jen nečinně stát na bezdůvodné vraždění civilistů na náměstích v Sýrii.

Naše webové projekty jsou na tom tak, jak jsou. Dva měsíce jsme se jich nedotkli a teď tedy se snažíme dohnat nebo spíš dodělat, co je třeba. A ani jednomu se do toho nechce. Ale aby z nás něco bylo, abysme dělali slušné a dynamické weby, nic jiného než se učit jazyky a psát a psát zkoušet a psát další a další weby nám nezbude. Dokonce se zdá, že rozjedeme další školní projekt pro místní programátory, ale shodli jsme se, že "až doděláme ty dva projekty, pak se můžeme začít bavit o dalším".

Dneska jsme byli v Ostravě. Koupil jsem nějaké hadry a také tři knížky. PHP, MySQL a Apache; HTML 5; a Python 3. Těším se na všechny. Prvni ale musíme dodělat projekty. Máti mi nařídila, že mám pít hořčík, tak piju hnusně hořký hořčík. Z toho, jak na mě vybafla s rozchodem, je mi na nic. Doufal jsem, že to vydrží dlouho. Ostatní je moje. Taky mám novou MP3. Budu si zvykat dlouho. Ale zvyknu si. Těším se, až budu dělat skvělé weby a budou mí zákazníci i já sám spokojen. Těším se, až si udělám první prográmek. Těším se, až si napíšu první skutečný reálný program, který bude funkční a bude dělat svou práci bezchybně. Těším se na další léta.

Těším se, až si najdu dívku, až se s ní ožením. Těším se, že spolu budeme mít děti. Hodně dětí. Těším se, až si postavím první server. Těším se, až budu mít dům. Těším se, až se budu moct ze svých dětí radovat. Těším se, že zemřu smířený s Bohem i se všemi lidmi. Těším se, že mě Bůh přijme do svého nebeského království a že tam budu čekat na svou ženu a budu se těšit, až budem moct být zase spolu. Těším se, že budu mít šťastný život. Těším se, že budu milovat svou ženu po všechny dny mého života a že ona bude po všechny dny svého života milovat mě. Těším se, až budu mít vnoučata. Těším se, že se dožiju toho, že budu mít pravnoučata.

Věřím v Boha. Přes prázdniny se staly neskutečné věci, díky nimž v něj věřím ještě pevněji, než kdy dřív. Věřím, že mi pomůže vždy. Pán můj, a Bůh můj.

Říkal jsem si a nechápala ty muže, chlapce, kteří píšou blogy, píšou svoje citlivé věci, tak jako jejich kolegyně ženy, dívky, ale poznal jsem, že jsem stejný. Píšu tu prakticky všechno. Podivil jsem závěru, ke kterému jsem došel. Má kniha je na tom dobře. Cosi jsem napsal, takže to budu přepisovat, ale nemám ponětí kdy, protože už fakt nemám kdy. Leda tak v listopadu... Ale to zas bude něco nového...

Rozvrh nám říká, že hned první školní den, budeme mít osm hodin. Zatím to nevidíme tak tragicky, jenom se nám náš zástupce ředitele asi zbláznil. Zatím se mějte a snad brzy napočtenou.

Před prázdninama...

2011-06-28T21:50:00.000+02:00

Je po školní roce. Alespoň pro mě to platí. Jelikož další dva zbylé červnové dny opravují na gymplu rozvod vody, máme na tyto dva dny ředitelské volno. A tady před prázdninama je takový souhrn všeho.

Troufám si tvrdit, že "jako obvykle" nebudu přes prázdniny psát. Takže vás prosím, ani sem nechoďte, stejně tu nic nového k počtení nebude, leda tak v posledních srpnových dnes napíšu "...a po prázdninách", ale to jenom, když si vzpomenu.

Kdysi jsem tu psal, bude to tak víc jak měsíc, že si opět píšu s někým, s kterým jsem měl blízký vztah. Zpětně mi to přijde tak nějak stupidní, ale myslel jsem si, že když to sem napíšu, tak to vydrží, jelikož když jsem to nenapsal, tak to nevydrželo, ale opak je nakonec pravdou. Je konec. Mám pocit, že úplně se vším. Vypadalo to nadějně, čekal jsem, že to vyjde a vlastně ani nevím proč. Psali jsme si, bylo to pěkné, jako prvně, pak jsme se začali bavit o "nás" a ne jenom "ty" a "já" a bylo to nadějný. Pak jsme se měli sejít jednou, podruhé a potřetí. Ani jednou to ovšem nevyšlo. Načež po třetím pokusu jsem napsal, že píše, že se chce sejít, ale přitom to nikdy nevyjde, tak proč teda to nevychází. Pak jsem si uvědomil, že byla chyba opět na mé straně a tak jsem se omluvil. Myslel jsem to upřímně. Řekla, že je to v pohodě. Na druhý den, ve 13:02 mi přišla sms, že už ví, jak to cítí. Kamarádi? A tehdy to padlo a já si opět uvědomil, co jsem ztratil. Opět. Já hlupák! Když jsme se rozešli, jedna blízká osoba mi řekla, že pokud bude šance to zkusit podruhé, nemá to valnou šanci na úspěch. Měla pravdu. Nevím, zda jsem si to zavinil sám, pravděpodobně ano, ale ukazuje se, jak moc je pravda mocná a jak moc lidi bolí. Mě nevyjímaje.

Píšem si, ale není jako před tou smskou. A je mi to líto. Když už se to schylovalo k úspěšné schůzce, bylo dva týdny před prázdninama. Říkala, že nevěří na vztahy na dálku a tak, že by to musela ukončit, načež jsem řekl, že by se to nějak vyřešilo. Takže mě to možná ani nemusí mrzet, když by to stejně skončilo, ale ono mě to mrzí. Mrzí mě, že jsem ji opět zklamal. Mrzí mě, že už ji pravděpodobně nikdy neuvidím, nepolíbím, nevezmu za ruku, neobejmu, nedám dárek. Znamenala a znamená pro mě hodně. Přes prázdniny si psát nemůžem, jelikož jsem mimo dosah netu a to bych finančně neutáhnul. Myslím, že můžu konstatovat, že jsem za to rád. Za všechno, co jsem s ní prožil. Zůstane snad navždy skvělým člověkem, skvělou kamarádkou a budu na ni doufám rád vzpomínat, než má mysl zajde stářím. I když, kdo ví. Na tohle téma bych mohl povídat hodiny, takže přejdu k něčemu jinému.

Čtyři trojky, sedm jedniček a zbytek dvojky. Taková je bilance pro nynější pololetí. Ač se divím, tak průměr zůstal stejný - 1,87.

Wiki jede. Zatím jenom jako testovací produkt a není na gympláckém serveru, ale je tam, funkční a všechno se dodělává a nebo je to v brzkém plánu. Až opět usednu k počítačové klávesnici poslední srpnovou neděli, chystám se dodělat to, co mí spolupracovníci nestihli a připravit celou Wiki k transportu na gymplácký server. Plánujeme udělat na začátku roku takové představení produktu pro zájemce, kde povykládáme věci kolem. Filmový klub, ač se mi zdá, že jsou tisíce věcí nedodělaných či že nejsou vůbec načaté, je dle mého spoluprogramátora ve fázi vysoké bety, tipl bych tak 12 a čeká se na první release candidate. Admin (zatím jen přidávání článků, plánuje se administrace anket a ještě čehosi, na co si nemůžu vzpomenout) rozhraní, jehož funkční část je zcela mé dílo, styl vytvářel spoluprogramátor, je funkční, a pokud do toho během prázdnin nezařadí i ty ankety a tu další věc, tak to budu muset udělat já v posledních srpnových dnech. Problém to není, kódy jsou, akorát nejsou natažené a zpracované v admin části. Naopak Wiki je ve fázi čisté RC verze 2, troufám si říct. Důležité texty už jsou. Asi mě k tomu okolnosti donutí a budu muset napsat pro neznalé, jak založ kategorii, článek, jak ho zařadit do kategorie a další tyhle cipovinky.

Naše mysl zcela nepochopila, proč jsme nedostali žádnou pochvalu, když toho pro školu tolik píšem, i když pravda, ani jeden projekt nebyl uveden letošní školní rok, a dovoluji si tvrdit, že okrem profesora, který pro školu napsal kompletní stránky a stále je udržuje, jsme první developeři, kteří jsou zároveň studenti a druzí nejaktivnější lidé, co přispívají na web školy. Už jenom čekáme, jaké stránky budem dělat příští rok.

Dohodli jsme se, že napíšem nějaké smysluplné admin rozhraní, pod kterým bysme stavěli naše projekty, jelikož rozsáhlý projekt se spoustou článků nemůže administrovat přes kód, to byste se upsali k smrti a po několika dnech by vás to nasralo tak, že byste s tím museli praštit. Zatím uvažujeme o PHP, ovšem ve hře je i třeba Python nebo Perl, kde by byla funkčnost značně rozšířena. Ale to už to dřív napíšeme v PHP, bo než bych se naučil Python nebo Perl, by bylo rychlejší to napsat v PHP. Ovšem než se dostanu k Pythonu, tak musím doťukat PHP a MySQL. Asi po víc jak roce jsem základní studium výše zmíněných jazyků dodělal a tak je třeba se zdokonalovat a psát něco slušného. Po PHP a MySQL jsem měl namířeno k JavaScriptu, ale jelikož ten začíná pomalu ovládat spoluprogramátor, ztrácí to poněkud smysl, ovšem nevyhýbám se tomu, jelikož je JS velmi mocný nástroj. Taky jsme překecal NetBeans, aby mi ukládalo v UTF-8. Ač bylo formátování stránek UTF-8, tak soubor byl ANSI, takže to dělalo patřičný bordel. Naštěstí to spravilo asi dvanáct znaků v konfiguračním souboru. Čekám tedy, že po PHP a MySQL začnu programovat i software a nejen web, a to právě díky Pythonu.

Kniha je na tom bídně. Vůbec nepíšu, už dlouho. Věřím, že se to přes prázdniny zlepší. Nepotěšilo mě, že Computer bude vycházet přes prázdniny jako měsíčník, takže si ho užiju jen asi dvakrát nebo třikrát, což se mi moc nelíbí. Nemám rád MS a jeho vlastní formátování, které ač přes silnou nadvládu woken, je naprosto k ničemu a jen znesnadňuje práci slušným lidem, kteří chtějí něco normálního dělat a nejsou z řad BFU.

Mějte se pěkně a fakt sem pře prázdniny nechoďte, nic nového tu nebude.
Snad v lepší náladě a odpočatém stavu co nejdřív. Tož po prázdninách , děcka.

AIR na linuxu je mrtvý

2011-06-16T21:50:00.000+02:00

A další věci...

No, já, jako člověk, který měl linux měsíc na desktopu a stále ho mám na serveru, můžu říct, že problém není, ani tak v tom, že by linuxáci AIR nechtěli. I když pravda, dlouholetému linuxákovi je AIR úplně u prdele, protože místo aplikace, co jede pod AIR, může nahradit jinou, nativní. Já, jako několikaletý wokenář, jsem chtěl AIR kvůli tweetdecku, ale když jede v chromu, nač ho spouštět jako aplikace, tak jsem ho nepotřeboval. Nu, problém je v tom, že AIR byl jenom pro i386 a ne pro 64-bity, takže lidi, kteří mají 64-bitový systém, což je v dnešní době většina a kor ještě na linuxu, to sice stáhli, ale hodilo jim to chybu nepodporovaná architektura.

No známky se spravují celkem dobře a štve mě jenom počet trojek, který mohl být nižší, kdyby mě naše třídní neodmítla vyzkoušet, bo jsem se podle ní nechoval tak, jak jsem měl a tak nevidí důvod, aby mi vycházela vstříc. Chemie je děs a běs.

Nevím, jestli jsem to psal, ale mám rychlejší komp. Ze dvou giga ram jsem udělal šest. Na startování woken to nemá evidentní vliv, ale tipuju, že linux nabootuje rychleji. Taky se mi nechce neustále kopírovat veškerá data a uživatelská nastavení, a tak si kompu koupím druhej 500 gigovej disk, bo 160 koupíte asi o stovku lacněji, než pětistovku, a to je rozdíl. A na tom budu testovat a používat linux.

Začal jsem dělat pro školu. Web. Zatím neplatí, ale to bude tím, že to dělám jako student dobrovolník, ale v budoucnu nevylučuju práci jako externista. Třeba za rok, či dva. No děláme web pro filmový klub a pak Wiki. Kód Wiki máme, ale potřebujem udělat úpravy, které jsou nezbytné, ale nějak na to není ve škole čas, tak to budem muset dělat příští nebo úplně poslední týden ve škole a jen doufáme, že to nebudem muset dělat na začátku prázdnin. V SQL píšu od neděle odpoledne. A v úterý večer asi v osm jsem dodělal administrační rozhraní právě v SQL. Sic to zatím obsahuje jen přidání článku, ale myslím, že za dva dny odpoledního psaní je to vcelku slušné. Po prázdninách se vrhám do Pythonu, pak Perl, Java a C/C++.

Na server nemůžu nainstalovat Debian 6.0.1 ze sítě. Nevím, kde je chyba. Ale myslím, že mou neschopností to být nemůže, neb jsem debian instaloval do virtuálu, takže postup znám. A navíc je všude stejný, akorát s menšími obměnami. Nevím, jestli se mi chce vypalovat 6 DVD, abych to tam nainstaloval a pak zjistil, že to nepude. To tam radši nechám to ubuntu, co tam visí. Taky uvažuju, že od příštího školního roku půjdu na trvalou brigádu k jednemu borcovi tu od nás. Má obchod s kompama, tak že bych helfnul. Když by to sypalo víc jak litr a půl měsíčně, jestli teda vůbec, tak si hodlám sestavit server, zaregistrovat doménu a mít web na svém serveru u sebe doma. Teď nemám veřejnou ip, takže to nějak není možný s maskovanou. Sice se mi na to kámoš podívá a nahrává tam vzdáleně weby a soubory, ale na doménu to fakt neni.

Mám předplatné Computeru, takže jsem happy.

IVT u mě doma

2011-05-30T20:44:00.000+02:00

Nevěděl jsem, jak nazvat článek - no, bude to taková směska z IT.

Vyšla Fedora 15. Tak jsem si řekl, že to hodím na serverové PC. Nu což - hadr na to byl zhola čistý. Tak jsem ho použil, a ten, na které je fungující Ubuntu Server jsem vydělal. Tak jsem vypálil DVD a začal instalovat. Instalace v pohodě, formátování taky ok. Pak restart. Vytvoření uživatele a tyhle cipovinky. No a pak, že se přihlásím. Určitě... Vyskytla se chyba, prosím odhlašte se a zkuste to, prosím, znovu. Tak znovu, a znovu, a znovu... Nic. Jedna přeinstalace, druhá, třetí. Nic. Fedora je pěkná, zvlášť 15, když je tam Gnome 3. Ve virtuálu jede ok. Ale tam zas nejede Gnome 3, bo jaksi virtuál má slabou grafiku (samozřejmě jsem kapacitu zvednul a nic).

Skype nejede. Hned od té doby, co ho koupil MS. Kdo by to byl řekl? Zrovna jsem si říkal, že si pořídím Skype, ale hned jsem od toho upustil. Poslední týden živě (128) je super.

Na localhostu rozjíždím Drupal. No, rozjetý už je. A musím uznat, že má lepší správu, než WordPress. Ovšem kdo by tvrdil, že je WordPress na nic, tak u mě nepochodí. Dle mého jsou oba systémy na výborné úrovni, avšak Drupal WordPress převyšuje, ovšem jenom co se týká administrace a toho, co jsem zatím stihl porovnat a prozkoumat. Taky jsem asi čtyřikrát zkoušel Drupal nahrát na web, ale dycky to krachlo. Nevím, jestli do Webzdarma nějak omezuje či co...

Oficiální ICQ klient je zlo! Pidgin je to pravé!

A taky toolbary od icq jsou teda pravé zlo. Ty se teda naserou fakt všude. Jinak mám účet na lamerovi. Taky jsem nějak spatlal slohovku do špániny. Uvidíme. Pořád místo "špánina" píšu "pšánina" a nevím proč. Film The Prestige je dokonalý. Posouvá se v mém imaginárním žebíčku nejlepší filmů hned za Mr. Nodoby. Consolas je pěkné písmo. Škola je krátká a náročná. Aktuálně.cz tvrdí, že revoluce, které bují v arabském světě, přejdou i do Evropy. První vlaštovky jsou Španělsko, Franice a Řecko. Avšak Řecko škrtám, bo tam je to kvůli reformám, které se musí provést a žádná vláda nebo jiný režim s tím nic nenadělá. FTP na webzdarma účty běží. Nevím proč. Mé znalosti síťařiny jsou na nízké úrovni, avšak s kvalitními základy. Až dosáhnu osmnácti, chci být v baráku admin. Ve škole, pro změnu, budu admin do konce roku - tedy letošního školního. Náš záměr je spojit Drupal nebo WordPress s MediaWiki, avšak tuším, že to bude dlouhá cesta. Psát v Pythonu mě stále neopouští. Stále ale musím dodělat webové jazyky. Z nepochopitelného důvodu se mi veškeré obrázky, co mají být ve druhé verzi mého webu zpříčily a tvrdí mi, že ani obrázky nejsou. V čemž je podporuje to, že v sobě ty "soubory" nemají barevnou hloubku, rozměry ani nic dalšího. Ale, kdo ví, proč? Přepsal jsem to ze zálohy z jedné, z druhé. Ani jednou. Možná je chyba ve WAMPu... Jelikož na normálním Apachi ve škole to běží v pořádku a na LAMPu na Ubuntu Serveru, co mám doma, tak to taky běží ok...

Co se děje...

2011-05-29T22:23:00.000+02:00

Dění posledních několika dní je zvláštní.

Tak třeba už si píšu dva týdny s tou osobou, s kterou jsem se rozešel. Zvláštní. Jednou je konverzace skvělá a jednou na hovno. Načež může někdo podotknout, že tak to prostě bývá. Ale s ní ne. S ní byla konverzace vždycky skvělá. Ale teď nevím, co si o tom mám myslet.

Taky jsem začal psát další knihu. Říkám tomu náhlé pomatení mysli. Tedy ne té knize, ale tomu, proč a jak to píšu. Je to taková snůška nynějších, každodenních myšlenek, názorů na svět, který vypráví člověk ve své hlavě, který je na začátku normální, až na to, že utrpěl autonehodu, ale taky hned na začátku se dostane do nemocnice a je z něho ležák. Jeho mysl je zablokovaná a on se pokouší i odblokovat. Bude to trvat dvacet let, než se dostane do stádia, než bude moct být sám doma. Na začátku pobytu v nemocnici nefunguje - jeho moc neovládá nic, krom myšlenek a tak píše ten příběh. Po prvním týdnu ovládá močový a řitní svěrač a může mrkat. Takže k vyprávění svých, resp. mých, názorů, do toho přimíchá nadávání na svým stavem a jak se snaží zlepšit, ač to pořád nejde.

Taky uvažuju, že bych něco psal spešl sem, ale nevím jak by to skončilo... Tipuju, že bych ze začátku psal, ale pak na to neměl sílu, ani čas, ani myšlenky a padlo by to. Možná, až něco bude celé, tak to tu na části dám, ale zatím je to "alpha".

Škola. No, kapitola sama pro sebe. Konec roku a nastává tradiční situace - pořád se píše ze všeho, do toho se musí zachraňovat to, co se zachránit dá i to, co ne, do toho mám zase ambice (podobně jako minulý rok) začít s Pythonem. Jenomže není čas a když je, tak zas na to není chuť. Takže asi tak. A k tomu se musíš doučit ještě PHP a MySQL, které dělám dosti průběžně. Hlava nestíhá balit tolik informací z mnoha různých proudů, chovám se jako blázen. Nevím čím to je, ale zjistil jsem, že po kávě se už tak nechovám. Nevím proč.

Politici se chovají jako blázni, veverky jsou už úplně mimo a napjatá atmosféra, kam se podíváš. Vyhrožuje Nečas, na druhé straně Bárta, k tomu se přidají odboráři a do toho vnese nějakou větu prezident, který všechny rozčílí ještě víc.

Atd.

2011-05-12T19:16:00.000+02:00

Tak nějak se zpod mračen vytlačí jeden sluneční paprsek, který...

...tak nějak připomíná mě. Tedy, že u mě trošku svítá. Sic je stále zataženo, ale asi je už po bouřce. Ve škole mám až nezvykle dobré průměry, něco hodně osobního, o čem se nikde a nikomu nezmíním za žádných okolností, se taky daří a včera mi napsala osoba, od které bych to v životě už nečekal. Jsem za to rád a nevím, co si o tom mám myslet.

Dnes jsem na si na Aktuálně.cz přečetl, že John neodchází, ale jen řekl, že odejde. Dosud totiž nepodal rezignaci do rukou premiéra a ten, když ji nemá, těžko ji může dát prezidentovi, aby odvolání potvrdil. Takže nám to veverky přece jenom trošičku motají. Zdá se, že sami neví, co chtějí. Ale to je pak těžké. Jsou hodně nestabilní, co den, to jiný výrok na stejnou situaci a pak se diví, že s nima nikdo nejedná, nebo že se k nim ostatní chovají divně, ale ať se nezlobí, když sami se chovají podivínsky. Trochu mi véčkaři připomínají mou třídu - všichni jsme za jedno, ale každý si věc vysvětluje po svém...

Jak mi na stole nějakou dobu leží nový pas a vedle mi leží dvě kreditky, i když teď přesně nevím, kde je mám, mám stále větší chuť se sebrat a někam jet. Jen na krátký čas, podívat se, jak to vypadá ve světě, jací jsou tam lidé. A zákon schválnosti mi říká, že bych tam dozajista potkal nějakého známého. Včera jsem statisticky dedukoval a dneska mi má statistická předpověď vyšla - v písemce z matiky jsme nepsali z toho, co učitelka avizovala, že z toho psát budem.

Včera mě také dosti k večeru dosti zlepšil už tak dobrou náladu. Psal jsem mu ve 14:06: Chceš Dragon Age 1 nebo 2? Dvojka je teďka 2011. Odepsal mi ve 22:14: Teď už ti to asi k ničemu nebude, ale dvojku. Napsal jsem několik smajlíků a smál se asi deset minut. Ve škole jsme se tomu taky nějakou chvíli smáli.

Další kamarád zabodoval ve výtvarce. Něco padlo o karikaturách, tak jsem řekl, že bysme mohli karikaturovat profesorku na výtvarku. Přičemž on na to řekl: paní učitelku bych nakreslil pěti čarama. Problém byl v tom, že učitelka stála před ním. Tak šli na chodbu... Bohužel se ke mě dostaly zkreslené a neúplné informace o tom, co mu říkala, ale v tu chvíli to bylo moc...

Mějte se famfárově a kdo se podíval na Donnieho Darka...
...tak budu nejspíš v zajetí strachu.

Záznam č.172

2011-05-11T18:24:00.000+02:00

A co se nestalo! Minule jsem pomlouval Johna, že sedí na vládě a bere prachy za nic. No a dneska podal rezignaci... Copak to četl nějaký veverák?

Nu což - vláda se úspěšně dostala z jedné krize a má na stole další. To ale předpokládám, že o to rozsáhlejší. Zdá se, že se bude přeskupovat vláda a víme, že nová vláda se sestavuje poměrně dlouhou dobu a jak známe veverky, tak nám přichystají ještě kolotoč.

V pondělí jsem se domluvil, že v úterý složím jednomu učitelovi komp, aby to nějak rozumně fungovalo. Tož tam přidu a od dveří slyším: "Pozdráv Pán Bůh, obávám se, že to budu muset zrušit, jelikož nám dorazily noťasy, o které jsme žádali před devíti měsíci." Tak se na to tak podívám a ptám se "To jsou třináctky? Nebo snad dvanáct?" Odpovědí je, že to je třináct palců. Řikam "Za kolik?" Odpověď je dosti zarážející: devatenáct tisíc. Tuším, že si někdo omastil tedy pořádně kapsu. Profesor je stejného názoru. Normální patnáctka s normálním dvoujádrem, tři sta dvacítka disk, a tři až čtyři giga ram se dá pořídit za dosti rozumných dvanáct tisíc. A to nepřeháním. Mám pocit, že v našich končinách by stačilo přidat tisíc nebo dva a mohli jsme dostat rovnou normálního Maca.

Takže škola má třinácti palcové notebooky, jeden za devatenáct tisíc. Také mi bylo řečeno, že jsou "studijní". Takže jsem nic neskládal, ale tak nevadí. Včera jsme byli v ZUŠce, kde jsem asi po pěti měsících uviděl "svou bejvalou". Pokud si všechno dokážu uvědomit, viděl jsem ji naposled. Je mi to líto... Doufám, že se jednou přinejmenším opět spřátelíme. A doufám a věřím a přimlouvám se za to u Stvořitele, aby našla někoho, s kým bude šťastná.

Wiki mi jede na localhostu, tak to asi nějaké prázdné odpoledne hodím na mašinu vedle, všechno technické zapíšu a celou komplet realizaci napíšu to textové podoby a předložím to vedení. Taky jsem se nudil a stanovil všechna pravidla, která se budou Wiki týkat.

Držte palce vládě, podívejte se na film Mr. Nobody, The Ghost Writer, Donnie Darko a 127 Hours. A...
...nenoste ten směšný kostým člověka.

Svět

2011-05-10T07:41:00.000+02:00

Usáma mrtvý a John naopak živý. Ekologové opět pomáhají stěhovat žabky z jedné strany silnice na druhou a nevšímají si, že když je přenesou, přiletí čáp a žabku sežere... No, a tak nějak my tady žijem.

Minulé pondělí asi v osm padesát ke mě přišla zpráva, že je Usáma bin Ládin mrtvý. Nevěřil jsem tomu, a myslel jsem, že je to nějaký fail. No, řekněme to tak - když jsem přišel domů a projel zpravodajské weby, bylo mi jasné, že to fail není. Ale ani tak tomu nevěřím. A okolnosti, které jsou u Usámovy smrti, tomu jen nahrávají. Nedokážu si představit, že USA neudělají kolem polapení někoho, jako se Usáma humbuk jako vždy. Vždyť i Husajna postavili před soud, tak proč ne Usámu? Sice, pravda, není diktátorem ve svém státu, ale nechápu USA, když Usámu dopadnou v nějaké vesničce v Afghánistánu, pak hodí jeho tělo do moře s tím, že podle islámského práva musí být člověk pochován do dvaceti čtyř hodin. Tak nějak si nedokážu vybavit moment, kdy by američané hleděli na islámská práva...

A ještě k tomu jeho tělo hodí do moře. No není to trošku divné. Nikdo si tak nemůže přijít a říct, že ten Usáma není vůbec Usáma, ale někdo úplně jiný. A že to, že to byl Usáma dokázaly testy DNA? Pochybuju, že by USA získaly jeho DNA, vždyť v jeho domě se zdrželi jenom pro papíry a netuším, že by byl někdy na letišti a tam by tomu podivnému vousatému muži se jménem Usáma pro jistotu sebrali vzorky DNA pro případ "co by, kdyby". Sice jeho smrt potvrdila jeho rodina, Tálibán a další organizace, avšak jak to je doopravdy nikdo neví. Leda prezident USA a šéf CIA a ti to nikomu neřeknou.

Jak můžeme vědět, že to o čem říkají, že udělali, vůbec udělali? Co když Usámu unesli a někdy teď ho mučí na Guantanámu nebo někde jinde a už dva dny nejedl? Vždyť Usáma toho věděl o al-Kajdě všechno, když ji zakládal...

Naše vláda si prošla krizí a odešel zkorumpovaný a posedlý mocí Vít Bárta, avšak z politiky, jak okamžitě avizoval, odejít nehodlá a chce očistit jméno. I kdyby se stal předsedou veverek, tak se už veverky do Parlamentu, potažmo Poslanecké sněmovny, zřejmě nedostanou. John byl odstrčen na vedlejší kolej a bere prachy jenom za to, že sedí na vládě. Vždyť to jeho pověření pro boj s korupcí - musíte uznat, že tam nic nedělá. Leda tak to, že sedí, směje se, kouří, pije a bere nehorázné prachy za sezení na vládě jednou týdně. A to bude dělat ještě hodně dlouho.

Server jsme už složili a kupodivu všechno jede - Apache, PHP, MySQL, SSH, FTP. Mail Server je tam taky nainstalovaný, ale když nemáme doménu, jde to těžko. A tu jen tak mít nebudem. Teď nás zase napadlo, že uděláme wiki stránku pro školu. Takže teďka se s tím nějak perem a doufáme, že to pojede od příštího roku.

Tak zatím.

Skládání serveru

2011-04-18T22:06:00.000+02:00

Minule jsme předeslal, že kamarád doveze pro něj již nepotřebné počítače. A tady je shrnutí. Pro začátek jen uvedu, že doporučuji číst článek snad jen lidem, kteří ve výpočetní technice alespoň trochu vyznají, neboť pro většinu ostatní populace budou pravděpodobně některé termíny naprosto cizí a nesrozumitelné. Každopádně nikoho neodrazuju od čtení.

Bylo nám (tedy kamarádovi a mně) řečeno, že PC budou v pátek. V pátek přišlo zklamání, takže ne, ale byli jsme ujištěni, že v pondělí to bude. Nuže, v pondělí taky protože kamarád PC naložil do auta máti, která jela do Ostravy, ale nasedl do auta tatíka, který jel do školy. Takže kompy v pondělí nebyly. V úterý naštěstí telefonát v osm hodin ráno proběhl a bylo nám řečeno, že si pro kompy můžeme přijít kolem deváté. Tak jsme tam šli. PC si poslušně vzali a šli ke mě domů.

Původně se nám to nezdálo, ale hardware přeci jenom něco vážil. Zejména proto, že se jedná o postarší počítače... Odpočívali jsme tedy si dvakrát na jednom necelém kilometru. PC jsme bez komplikací dopravili do sedmého patra. Vše bylo připraveno - monitor, klávesnice i myš.

Rozjeli jsme první komp. Spokojeně nám nabootoval Windows 2000, čemuž jsme s úsměvem přihlíželi. Podívali jsme se na střeva. 768 MB RAM, starý Celeron 1.7 GHz, 40 GB HDD, grafika 128 MB, alespoň myslíme. Tak dobré. Vytáhli jsme Kubuntu 10.04 LTS a nainstalovali jsme. Po prvních minutách sekání jsme se rozhodli, že to prostě neutáhne, tak jsme vytáhli starší vydání 9.10. S úspěchem započala instalace a bylo by všechno bez problémů, kdyby asi při půlce instalace nám to nevyhodilo error a installing crashed. Tož dobre no.

Tak, že se podíváme na druhý. Všecko jsme zapojili a zmáčkli zapínací tlačítko. Nic... Tak jsme oddělali cover a zjistili jsme, že to nemá procák, tak asi nic. Ale naštěstí to mělo DVD mechaniku, o které bude ještě řeč, a taky další 40 GB HDD, takže ho zapojíme. Sice taky to mělo poněkud lepší základnu, ale všecko se nám předělávat nechtělo. Dokonce to mělo i ethernet, ale ten jsme oželeli.

Tak jsme tedy do PC1, tedy toho funkčního s procákem, dali HDD. Nyní víme, že to byla fatální chyba. Tou chybou bylo to, že jsme pomotali káble. Ale tak hrabali jsme se v tom poprvé, tak nám to snad všichni odpustíte. Nějakým nedopatřením jsme kábel od floppiny dali k HDD a mechanika (tehdy ještě CD) byla blbě zapojená. Takže při bootování akorát psalo detecting IDE drives, pak to vyhodilo error s floppinou a byli jsme tam, kde jsme byli. Naštěstí byl ale tento problém odstraněn. Sice asi po šesti hodinách hledání odpovědí na netu, hrabání se v káblech a zkoušet všemožné kombinace zapojení káblů. Ještě štěstí, že dole na základce to bylo zapojené dobře... Při hraní si v káblech jsem zjistil, že mechanika, kterou jsme pokládali za jedinou funkční, nejen, že funkční není, ale je dokonce špatně zapojená. Tak jsem se odhodlal k tomu, že jsem vydělal DVD optiku z PC2 a namontoval ji do PC1. Musím uznat, že úspěšně. Stejně tak i káble teď už jenom k původnímu 40 GB HDD v PC1 bylo zapojené dobře.

Problém byl v tom, že při bootování se jaksi nic nedodetekovalo. S tím jsme si tedy rady nevěděli. A tak požádali o radu učitele informatiky na gymplu. Není to jen učitel, ale v kompech se vyzná, tak nám poradil, ať se podíváme na jumpery. Tak jsme se na jumpery podívali, a to nejen na HDD, ale i na optice a základní desce. Nějak jsme to zvetili a při bootování to hlásilo jak HDD, tak i mechaniku. Mohli jsme oslavovat. Ale jen na půl. Dělali jsme si srandu, že jsme zhroutili BIOS, protože jsme se za živý svět nemohli dostat do BIOSu. Půjčil jsem si PS/2 klávesku, bo USB jaksi nejela. Tak jsem se do BIOSu dostala a USB Keyboard bylo díky mě enabled, tak dobré.

Nakonec jsme se dostali i do Bootmenu, a tam zvolilui CD-ROM. Strčili tam kubuntu 9.10 v naději, že to nekrešnu. Krešlo, tak jsem se naštval a nabootoval Ubuntu 9.10 po dohodě s kolegou, že by to 10.04 stejně neudrželo. Instalace jela všecko v pohodě, ale každou sekundu jsem čekal, že to hodí error. Nehodilo, tak jsme měli asi na půl hodiny Ubuntu 9.10. A funkční.

Dohodli jsme se, že tam dáme Ubuntu Server Edition. Tak jsem stáhl isočko, vypálil a začal instaloval. Po asi půl hodině, kdy systém stále nebyl OK a GUI nebylo žádné, jsem to vypnul. A hodil jsme tam openSUSE, které jsme už stáhli dávno před tím. Pro upřesnění openSUSE 11.4 32-bit. Instalace začala a všechno bylo OK. Jenže ten den jsem měl jít do divadla. Přísně jsem nařídil, aby se toho nikdo nedotýkal. Přijdu z divadla a co nevidím... Instalace, která měla být už dávno hotová, na sedmdesáti procentech s hláškou, že se nepodařilo nainstalovat nějaký balíček kde-base-core nebo tak nějak. Dal jsem zkusit znovu. K mému údivu už to jelo normálně, bo jsem čekal, že to bude nekonečný koloběh, jako na Oknech, mačkání tlačítka zkusit znovu. Všechno se zdálo ideální, nebýt toho, že se instalace na 89% zadrhla. Tak restart a znovu. tentokrát to kleklo na 98%. Dělal jsme si srandu, že všechno je s tím kompem na třikrát, tak že na potřetí už to bude. Dočetl jsem se, že s 11.4 jsou problémy, takže jsem stáhl 11.3 a začal instalovat.

K mému podivu se instalace zdařila a dokonce to i několikrát nabootovalo. Tak, že dobré. Rozhodli jsme se, že se zeptáme, na kolik by vyšla síťová karta plus ethernetovej kábel navíc. Tak, že 130 kč, tak že to dáme. Tak jsme koupili síťovku za 85 a pět metrů káble za nějakých čtyřicet korun. Tož dobré. Až na to, že ta karta tam nepasovala. No, pasovala, ale nemohli jsme ji zacvaknout tak, jak měla být. Tož jsme to zacvakli před základku. Sice byl menší problém se zapojováním káble, bo bylo míň místa, ale s tím jsme se poprali. Kámoš jen tak poznamenal, že "to jsou takové problémy..." a společně jsme se zasmáli.

Nahodili jsme komp, všechno OK. Avšak další problém byl tady. Na to jsme oba rezignovali, že už toho máme dost, ale stejně jsme se do toho dali. Karta byla, dioda na kompu u zapojení ethernetového káble svítila, dioda na routeru svítila, ale net nešel. No tož nevím. Na krabici od síťovky, že to podporuje linux, tak že by neměl být problém. No tak jsme začali shánět ovladače. Najít stránky výrobce bylo umění samo o sobě. Po čtvrthodině jsme se dostali k našemu produktu a po dlouhých pomlkách, kdy se stránky načítaly, jsme se proklikali až k ovladačům. Download - tož super! Prd bylo... Ovladače jen pro Okna řady NT. Ach jo. Tak jsme si našli čipset a hledali podle čipsetu. Dobre, tak Realtek a dokonce ovladač na linuxy s jádrem 2.6.x jsme našli, stáhli a dali na flešku. Dáme to do toho a soubor nikde. Tak znova přesunutí, zase nic, Potřetí to už šlo... Tož jsme byli rádi a od té doby nám jde i net.

Ještě jsme systém několikrát přeinstalovali. Prostřídali jsme různá prostředí, od GNOME, přes KDE až po LXDE. Po dnenším krachu s LXDE jsem zakotvil u GNOME. Dneska jsme tam dali i 512 RAMku z PC2, tak místo 768 máme giga ramky, takže jsme šťastní. Z hlediska RAMky je giga na linux super, ale procák, kde je 1.7 nás trochu dráždí. Tak budem shánět procák. V současné chvíli máme tedy konfiguraci: grafika 128 MB, 1 GB RAM, 40 GB HDD, Intel Celeron 1.7 GHz, OS openSUSE 11.3 32-bit s GNOME 2.3.

Po prázdninách tam nejspíš snad správně zapojíme druhý HDD a budeme shánět procák. Dále potřebujeme zjistit, jak za www adresu máme schovat ip našeho serveru a jak tedy napojit naše stránky na server a taky zprovoznění ftpečka, abysme nebyli závislí na prostory, co máme doposud na Webzdarma.cz. Informace o postupu věřím, že budou následovat... Zítra vstávám v šest a jdu to řešit. Původně jsme měl řešit můj web, bo jsem měl problém s XAMPPem, ale ten jsem docela záhadně vyřešil.

Takže Linuxu zdar, serverům zvlášť.

Novinky

2011-04-07T21:50:00.000+02:00

Takový malý souhrn...

Takže jsem linuxák. Instaloval jsem ho včera. Asi tak po týdenním hledání externího HDD. Jsem rád, že to nakonec vyšlo. Místo původně plánovaného jednoho HDD jsem si půjčil dva. Ale zvládl jsem to. Přecházel jsem ze sedmiček, takže rozdíl značný, ale dá se zvyknout. Sice jsem včera bojoval s instalací programů, po zvládnutí ovládání příkazového řádku už není problém. Vlastně se divím, že to používám, ale zjistil jsem, že v linuxu je příkazový řádek úplně něco jiného, než v oknech. Ale je to fajn. Pro znalce jsem na Ubuntu 10.04 LTS Lucid Lynx, 64-bit, Nutno dodat, že sice se 64-bitové architektury a s nimi i OS rozšiřují, ve světě linuxu to ještě není ono. Jo, podpora je vcelku velká, ale něco prostě nerozjedete, bo je to dostupné jen pro i386 a vyhodí vám to error. Nu což...

Přetahování souborů bylo v klidu. Avšak problém nastal při spojování disků zpátky do jednoho. Bylo to přes EASEUS Partition Master a tož seklo se to 99% total progress, ale jinač bylo všecko na sto, tak jsem udělal simulovaný výpadek proudu, současně se slovy "jejda, co se to jenom stalo?!". Instalace byla v pohodě. Trošku jsem se obával, že mi Ubuntu nepřijme router, ale obavy se nepotvrdily, a poté, co instalačka začala stahovat soubory a diody se rozblikaly, nemohl jsem být šťastnější. Pak jsem asi tak desetkrát rebootoval, než byly nainstalovány všecky aktualizace veškerého softwaru. Je to LTSko, takže už je 10.04.2. Ale v pohodě. Zajímavé je, že mi nedělalo problém zvyknout si, že ovládaní okna je nalevo, místo obvykle napravo.

Sic mám linux druhým dnem, ale příkazová řádka je super. Na oknech moc k využití není, ale na linuxu je to fakt něco jiného. Ale je to jenom o zvyku. Teď trošku zápasím s kopírováním souborů. Zní to možná jednoduše, ale když chci přetáhnout složku s webem, která je na ploše, do adresáře webového serveru, tak mi to vyhodí "permission denied", tak nevím, co to po mě chce. Tak jako je to v php a css, to by neměl být problém a soubory chráněné nijak nejsou, tož nevím.

Jinak zítra si donáším domů komp od kámoše, který nepotřebuje, tak si s jiným kámošem uděláme z něho server. Jsem zvědav, jak to dopadne... O tom ale příště.

A tak si neodpustím, jako nový linuxák říct větu: Myslete svobodně.

Slepé představy

2011-04-03T18:40:00.000+02:00

Dnešní návštěva kostela mě zavedla až k napsání tohoto článku. Ale žádné verbování to není.

V evangeliu byl příběh uzdravení slepého. A v kázání kněz řekl něco o představách. A já jsem to trošku nafouknul...

To, že vidíme, je snad úplně samozřejmé. Zrakem vnímáme 80% všech vjemů, takže když o zrak přijdeme, nebo jej máme omezený, jsme na tom celkem bledě. Ale k tématu - k představám. To, že si něco představujeme, je závislé na tom, že jsem to již viděli. Díky tomu, že jsme viděli cukřenku plnou cukru, si dokážeme představit, jak bude vypadat s jen částí cukru nebo prázdná a potom, když ji opět uvidíme, se naše představy zpřesní. A potom, když nemáme co dělat, například když nemůžeme v noci usnout, tak přemítáme o tom, jak by ta cukřenka vypadala s takovým obsahem cukru, co kdyby byl cukr červený nebo část modrá a část bílá, co když bysme sklo ztmavili nebo zesvětlili atp.

A to je ono. Dokážeme si to představit, protože jsme to již viděli. Ale jaké jsou představy slepých? Jak si představují to, co používají, ale nikdy to neviděli. To, že jim někdo řekne, že je pes vysoký dvacet centimetrů, má krátkou srst a je černý je sice pěkné, ale jak si má vybavit nebo představit, když to v životě neviděl. Ti, co oslepli až v průběhu života, si dokážou domyslet, jak ta věc vypadá. Takhle vlastně slepý člověk "vidí" jen to, jak to vypadá. Tzn. jestli je to hranaté, hrany ostré, kde to má šroubky, rozestup mezi jakýmikoliv výčnělky, jestli je povrch drsný nebo hladký, jestli jsou boky zkosené a jak nebo rovné.

Jak by si měl slepý člověk něco představit, když ani neví, jak by to mělo vypadat. Je to skleněné. Ale co to je sklo? Je to dřevěné. Jak vypadá dřevo? Teď se to rozsvítilo. Ale co to je světlo?

Může to být něco na způsob víry. Víra je, že věříme v něco, co jsme nikdy neviděli a nevíme, jestli to tak skutečně je. Slepý člověk tak může pouze doufat a věřit, že ta věc je opravdu taková, jak si ji představuje. Nemůže si to nijak ověřit, protože sice může hádat, jak to vypadá, ale nemůže jak my, co vidíme, otevřít oči a přesvědčit se, zda to tak opravdu je nebo není.

Já přeji takovýmto lidem sílu, aby vytrvali, aby byli silní a věřili, že třeba jednou něco uvidí. I kdyby to měla být smrt.

Lidé

2011-03-31T20:16:00.000+02:00

To, jací jsme a proč a jak o někom zjistit víc informací, aniž byste se ptali.

Jednou jsem psal o psychoanalýze. Neboli o tom, jak analyzovat na základě jeho chování. Ano, chování tvoří velkou část obrazu člověka, ale není jediná. Další je třeba oblečení, boty, jaké má sešity, propisky, jaký má batoh, jak píše, jak mluví, jak se chová k ostatním, jaká je jeho mimoškolní aktivita a další věci.

Krásným příkladem, jak odhalit člověka je film Sherlock Holmes. Když sedí v restauraci, myslím kolem patnácté minuty je pěkným příkladem tvrzení "za pravdu se bije". Jak jsem psal v jednom z předchozích článků. O člověku můžete říct nebo zjistit o něm tolik věcí, kolik jen chcete. Samozřejmě, že na konkrétnost asi nikdy nedojde, to se budete muset zeptat, ale na hrubé obrysy to vždy postačí. Taky se říká, že boty vám řeknou vše. A jejich střídání to samé.

Myslím, že podle toho jak se člověk chová k ostatním, jak se obléká a jaké nosí boty vám řekne dost. Také psychoanalýza řekne mnoho. Je ale dobré ji procvičovat. Na internetu najdete obdivuhodné množství nejrůznorodějšího spektra informací o jakémkoliv člověku. Dokonce jeho fotky. Špatné je, když vám v psychoanalýze a dalšího zjišťování o člověku brání vaši kamarádi. Přišla k nám jedna studentka pajdáku na praxi a tak jsem začal. Mým spolusedícím mi bylo vysvětleno, že mám mlčet, protože prý dokážu naprosto nečekané věci, abych z toho neměl pak průser. A tak jsem mlčel, i když své závěry samozřejmě mám.

Taky jsem si všiml, že mi jde pozorování lidí a dělání si závěry o nich lépe, když je vedle mě někdo, kdo poslouchá a dává logické a relevantní námitky. Je to úplně jiné, než když si to jen shromažďuju v hlavě.

Zaznamenal jsem, že se mi líbí Mozart, zato Bach mi neříká nic. Když jsem se jedné holky zeptal, zda poslouchá Mozarta, odpověď byla, že tu otázku nějak nepobrala, a tak jsem ji vysvětlil, kdo to byl Mozart, jenže ona to věděla, což jsem předpokládal a ona předpokládala, že já jsem to předpokládal a tak se na mě nasrala. Zvláštní... Zjistil jsem, že mé myšlenky a nápady jedou mnohdy naprosto neuvěřitelnou rychlostí, avšak moje prsty tak rychlé nejsou a tak celou myšlenku většinou zapomenu, protože mi v hlavě běží jeden proces, který zapisuje co si myslím, ale zároveň druhý proces, který je už o mnoho kroků dál a proces, který má za úkol vše si pamatovat většinou spadne, takže z myšlenky nic není.

Ale Mozart je fakt super... Ta elegance je úžasná. Zas někdy...

Svět a čísla

2011-03-24T19:12:00.000+01:00

Čísla jsou všude kolem nás, ovlivňují nás možná víc, než si myslíme a dokážou nám říct vše podstatné.

To, že jsou čísla skutečně důležitá můžeme říct i díky tomu, že matematika je maturitní předmět a učí se vícekrát, jak třikrát týdně. My ji tedy máme čtyřikrát.

Existuje seriál s názvem Vražedná čísla. Možná ho znáte. Matematika pomáhá řešit zločiny pomoci matematiky svému bratrovi v FBI. Je to pozoruhodný seriál. Tedy aspoň z matematického hlediska. Nejsem žádný pokročilý matematik, ale působí to efektně. Ať už lze pomocí čísel něco takového dělat či ne, přinejmenším to ukazuje, že čísla jsou mocná.

Přejděme k realitě. Třeba taková ekonomika. Ta je čísly přímo posedlá. Každý z ekonomické sféry čeká na nová čísla z ekonomiky. Růst HDP, inflace, průmyslový výroba, strojírenství, zadluženost domácností, pohyb kurzů měn, pokles či nárůst hodnoty akcií, růst jakýkoliv fondů a další. Škola: hodnota známky, počet daných známek, vážený či aritmetický průměr v předmětu. Spotřební průmysl: kolik stojí máslo, mléko, potraviny, jídlo v restauraci, slevové akce, o kolik procent klesla daná cena daného výrobku, kolik stojí lístek autobusem, vlakem, porovnání s minulými roky, kolik můžu utratit a kolik ušetřit, za kolik si můžu půjčit dvě sta tisíc, kolik zaplatím navíc, na kolik mě vyjde nové auto, když budu šetřit určitou částku, za jak dlouho budu mít sto tisíc, úročení v bance, mám si koupit tenhle mobil nebo tento, je sice o málo dražší, ale umí desetkrát víc, můžu si to dovolit?

Zajímavá je matematika, potažmo čísla v samotné matematice. Například v teorii her. Také aplikovaná matematika je super, algoritmy nevyjímaje. Jednou jsem se aplikovanou matematikou zabýval. Zkoušel jsem algoritmus kritické cesty, také je pěkný algoritmus Minimax, pomocí kterého se například můžou hrát šachy. Teorie her je skvělá. Naprosto mě uchvátilo Vězňovo dilema nebo No-win situation.

Krásná je taktéž kryptografie. Vernamova šifra je uchvacující. Počítače také využívají část matematiky, a to dvojkovou soustavu (jedničky a nuly). Logika je také skvělá disciplína. S mým spolusedícím jsme zahájili hru. Každý den si dáme navzájem jednu logickou hádanku. Střídáme se po dni - jeden den on, jeden já. Nejsou to žádné slabé hádanky, na které přijdete dřív, než se dopoví věta. Ale skutečně hádanky, u kterých musíte hodně přemýšlet. Zatím tedy vedu jedna nula. Ale taky byly jen dvě hádanky. Zítra dávám já jemu.

Jsem zvědav, kdo toto klání vyhraje, protože myslím, že spolusedící má navrch. A pokud si i vy chcete trochu namáhat mozek dejte si do Googlu toto: "Einsteinovy hádanky"

Přeji příjemné hodiny přemýšlení. A nedívejte se na řešení...

Mysterizace o Alexandru Vondrovi

2011-03-23T17:56:00.000+01:00

Aktuálně.cz hlásá: Vondra nejblíž pádu. Jeho hlavu chtějí TOP 09 i VV. K tomuto tedy malý komentář...

Alexandr Vondra očividně, a dle mého názoru, začal fušovat do něčeho, do čeho neměl. A tak, aby to nechtěla sama ODS, to chce TOP 09 a VV. Možná udělal něco, co neměl. Něco, co se ostatním nelíbilo. Bouře ProMoPro se přehnala poměrně rychle a ministr obrany neutrpěl takřka žádný šrám. Alespoň ne z pohledu médií. Možná, že na vládě a v zákulisí je jiná, ba dokonce úplně opačná. Možná, že v zákulisí jde stále o hodně, ale média se o to nezajímají. A když se o to nezajímají média, tak řadový občan nic neví. Včetně mě. Proto je tento článek mysterizací.

Možná se Vondra znelíbil ODS a co by to bylo za stranu, která by nepodpořila svého vlastního člena a ještě k tomu, když je to ministr obrany... Možná, že v zákulisí je Vondra nebezpečným hráčem, malým dítětem, které si hraje se zápalkami. Třeba ohrožuje jak ODS, tak i celou vládu a proto se dohodlo, že se odstraní. Jako všichni a všude. A tak se na něj něco ušije. Protože proč by měl ministr obrany bezdůvodně odejít? Vyrojilo by se ještě více otázek, než kdyby se na něj ušila nějaká kauza. Tou možná měla být aféra ProMoPro, ale ta očividně nějak nevyšla. Tak se ušije kauza, která toto odstranění zprostředkuje. Jak si to můžu myslet? Jednoduše - udělal bych to samé...

Horší je, když se člověk vzpírá... Možná bych mohl naťuknout i to, že nyní již zemřelý podnikatel a pravděpodobně hlava mafie v Česku Mrázek, podobným způsobem ušil kauzu na tehdejšího premiéra Stanislava Grosse, kvůli které musel z funkce ministerského předsedy odstoupit.

Ale možná je to jen šílenost zrozená v mé hlavě... Avšak dle mého názoru by byla šílenost myslet si, že mafie a uplácení do vlády neprorostly...

2011-03-22T22:15:00.000+01:00

Založil jsem si Foursquare. Mé jméno máte a kdo bydlí poblíž Rožnova, jako že moc ne, tak si mě klidně přidejte...

Ach ta paměť...

2011-03-22T20:30:00.000+01:00

Původně měl být článek úplně o něčem jiném, ale při několika minutovém bádáním nad tím, co že jsem to chtěl vlastně napsat, jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o stavu a kvalitě mé paměti, kvůli níž je tento článek o tom, o čem je.

Bylo to tak. Jel jsem autobusem, když mi v hlavě bleskly asi tři nápady o tom, co sem napíšu a jak to bude skvělé. Měl jsem takovou náladu psát, až to bylo k neuvěření. Ale řekl jsem si: nebudu si to psát, to je tak jasné, že na prostě musím vždycky přijít. Avšak dneškem se stal opak pravdou. Nevím ani jednu věc a pokud si cokoliv kdy vzpomenu, tak beztak zase zapomenu, nebo doufám, že si to někam zapíšu.

Takže má paměť poněkud chátrá. Tedy na ty normální věci... Jako například co mám napsat na blog, co mám koupit a kde, které filmy stáhnout, co vytisknout, co se naučit a na kdy, kde je čaj, kde je paralen, kde mám napsané hesla a podobně.

Hesla mi připomínají, že jsem se potřeboval dostat do onlajn bankovnictví, samozřejmě jsem si heslo nepamatoval a asi půlhodinu hledal papírek s heslem po celém stole, kde slovo nepořádek neznamená absolutně nic.

Avšak musím přiznat, že naopak paměť na učivo mám poněkud dobrou a to se sám divím. Ostatní se tomu diví a říkají že nedělám dobře, ale u mě funguje nárazové učení. Tzn. že se tu danou věc naučím tak den maximálně dva před samotným psaním testu nebo zkoušením. Vím pak většinou všechno. Je také s podivem, že poté, co danou látku do sebe hustím, tak po vyzkoušení z té látky v jakékoliv formě, učivo rychle, téměř z hodiny na hodinu zapomenu.

Něco jiného ovšem je něco, co se učím z vlastní vůle. Jako například to, že asi před dvěma lety jsem se z vlastní vůle učil a naučil všech asi 64 slok básně Zlatý kolovrat od Karla Jaromíra Erbena. Před týdnem jsem si ji jen tak pročítal a světe div se, pamatuju si přibližně 95% všech veršů. Divím se, že to tam tak rychle vydrželo. Nevím, jestli je to jen má věc, ale taky si tak nějak pamatuju fráze, věty nebo citáty různých osob. Ať už těch, které znám, znal jsem nebo těch, které jsem vůbec neviděl. Jako například citát Tomáše Bati: "Až obujeme svět, poletím do vesmíru obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy". Taky si třeba pamatuju výrok jednoho kamaráda, že kostelními zvonky, které jsou u oltáře se má zvonit tak, aby ten největší (většinou ze třech nebo čtyřech zvonků) směřoval dopředu, protože to dobře zní. Nebo taky oblíbený citát mé kamarádky: "Neplakej, že to skončilo. Buď rád, že se to stalo..." Tímto jí děkuju. Taky si pamatuju některé fráze z filmů, některé i v původním jazyce - ne jen v češtině. Jako výrok Gandalfa v posledním dílu trilogie Pána Prstenů, kde líčí život po smrti.

Je také zvláštní, že si věci pamatuju přesně tak, jak zazněly. Slovo od slova. Ani jedno slovo není přehozeno, špatně vyskloňováno, zkráceno, či cokoliv jiného. Trochu mi dělá problém přesné znění v angličtině, kde jim občas nejde perfektně rozumět, ale naopak fracouzské věty jdou celkem lehce. Ovšem těch znám minimum. Také výroky v některých knihách mi utkvěly v paměti. Jako slavný citát pro mě neznámého filozofa, kterýžto citát byl uveden v knize Digitální pevnost (Digital Fortress) od Dana Browna. Citát zní takto: Quis custodiet ipsos custodes? Neboli Kdo bude hlídat hlídače? Mimochodem skvělá to kniha. Nebo taky latinsky "mea culpa" - má vina.

Paměť je zvláštní a proměnlivá a ve starším věku je často postihována a degenerována ať už z důvodu nástupu různých nemocí nebo prostým odumíráním mozkových buněk v Hippocampusu, kde se ukládají paměťové záznamy.

Tak snad si to zapíšu a další článek bude stát za to...

Malé povídání o pravdě a lži

2011-03-16T19:07:00.000+01:00

Pravda a lež... To je věčné téma. Jaký vliv na nás může mít jedno, druhé nebo oboje? Co nás nutí k tomu říkat to, či ono? A co to vůbec je pravda a co lež?

Díky pravdě či lži se můžete dostat do mnoha různých situací, které si naprosto protiřečí, pokud byste použili to druhé. Může mi být nabídnuta nabídka velmi dobré, lukrativní práce a je mi položena zdánlivě banální otázka. Avšak ta otázka se vás může citelně dotknout a tak, aniž byste přemýšleli, zalžete. Tím ovšem tuto dobrou práci získáte. Ale kdybyste řekli pravdu, člověk, jež by vám tu práci nabídl, by se k vám otočil zády a už byste ho viděli leda omylem. Ovšem co je správné v této situaci? Říct pravdu a mít tak sice čisté svědomí, ale nemít zajištěný zbytek života nebo zalhat, dostat práci, být šťastný až do důchodu, ale stále mít na srdci vzpomínku na to, že jste tak ukrutně zalhali?

Pravda je něco, co je dané. Podle wikipedie je pravda, či-li pravdivost, shoda tvrzení se skutečností. Dále je uveden výrok Epimenidův výrok "Kréťan pravdivě řekl, že Kréťan nikdy neřekl pravdu". To je skutečně zamotané. Nechci tím říct, že jsem mimo a vůbec tomu nerozumím, ale když se nad touto větou člověk zamyslí, zjistí, že tato věta si sama o sobě sice protiřečí, to ale neznamená, že je lživá. To, že Kréťan nikdy neřekl pravdu je fakt. A tím, že první část věty říká, že "Kréťan pravdivě řekl", pouze uvozujeme onen fakt. Kdyby ovšem bylo řečeno "Kréťan nepravdivě řekl, že Kréťan nikdy neřekl pravdu", dostáváme se do ještě větší blamáže, než s předchozí větou. Tato věta je totiž lživá. Stále pracujeme s faktem, že Kréťan nikdy neřekl pravdu. Začátek věty tedy popírá onen fakt, ale zároveň mu dává na ještě větší důležitosti, protože sama věta dokazuje onen fakt. Samotná věta je tedy lživá, ale pravdivě podporuje daný fakt. A pokud bych to chtěl ještě více zamotat řekl bych toto: "Kréťan pravdivě řekl, že Kréťan nikdy neřekl nepravdu". Tohle bysme ale rozebírali poněkud déle.

Pravda je tedy něco, co jasně, obecně dané a každý to jako pravdu má zaregistrovanou. Pravda je stálá. Ale zasaďme pravdu do kontextu a můžeme se v zásadě dostat do třech lišících se situací. Ostatní situace jsou pouze variantami těchto původních třech verzí a jejich kombinací či čímkoliv jiným. První: pravdou nic nezískáme, ale budeme mít čisté svědomí. Druhá: pravdou nic nezískáme a nebudeme mít čisté svědomí. Třetí: pravdou získáme a budeme mít čisté svědomí. Ze své víry vím, že když zalžete, ale například nechcete člověka ranit, není to hřích. Takže se můžeme dostat do situace, že i pravda může být špatná. To je příklad číslo dva.

O lži tedy můžeme podle logiky logicky říci, že lež je neshoda tvrzení se skutečností. Wikipedie říká: lhát znamená tvrdit něco, o čem mluvčí nebo pisatel víc, že je nepravdivé, nebo o čem nemá rozumný důvod domnívat se, že je pravdivé, přičemž to vydává za pravdu buď sobě nebo jiným. Lež je ovšem, stejně jako všechno zlé na tomto světě, více rozmanitější než pravda. Wikipedie lež rozděluje takto: polopravda, zamlčování, mlžení, nepřímé požadavky, milosrdná lež, lež dětem, obranná lež, sebeklam a lichotka.

Říká se, že lež má krátké nohy. Ne nadarmo. Jistě to každý již na vlastní kůži zažil. Lež je proti přírodě, proti přirozenému řádu, proti pravdě, která je oním řádem, lež se jí vzpírá. Ovšem lež musela vzniknout. Protože jelikož můžeme definovat pravdu, dokážeme definovat i lež. Kdyby neexistovala pravda, nemohla by existovat ani lež, protože by jednoduše nic takového nebylo. Jestliže nemůžeme definovat základ, pak od toho základu nemůžeme ani nic dalšího odvíjet. Tím základem je pravda a od ní odvozená lež.

Ovšem lež může být i dobrá či dokonce prospěšná. Například ona dětská lež. Rodiče ji užíval k nám, my ji budem užívat k našim dětem a naše děti svojim dětem a tak to bude do konce všech našich dnů.

Můžeme se ptát, co používat, co upřednostňovat. Zajisté že pravdu, ovšem ne za každou cenu. Pokus pravdou můžeme někomu ublížit, pak je nejlepší pravdu neříkat a neuveřejňovat. Pravda dozajista někdy bolí hodně. S tím souvisí sebeklam. Říkáme si něco, o čem jsme přesvědčeni, že to tak je, pak někdo přijde a celou iluzi, ve které jsme žili, nám rozbije a my si pak uvědomíme, že měl pravdu, což nás zahání do ještě většího kouta, než kdybysme si dál lhali. Ovšem první cesta je správná. Tou by se měl člověk vydat. Sic to může být dosti bolestivé, jiné cesty zřejmě není. Pravda se tak může stát tou největší zbraní.

Jak jsem již několikrát psal - informace jsou tou největší zbraní. A pravdivé informace jsou ještě cennější. Viz například WikiLeaks...

Dělejte si co chcete. Lžete, mluvte pravdu, ale vaše účty, jsou vašimi účty a nikdo je nebude platit za vás...

2011-03-15T19:05:00.000+01:00

K zemětřesení v Japonsku nemám co říci. Ne proto, že bych na to neměl názor nebo něco podobného, nýbrž proto, že už jsem článek o zemětřesení v Japonsku článek napsal, ale vzápětí ho smazal. A to z toho důvodu, že byl moc dlouhý a nikdo by ho asi nečetl. Protože já sám bych to neudělal. Proto tahle bleskovka...

Je to šílené. Japonsko se položilo na kolena, ne-li ještě níže. Zemětřesení o síle prakticky devíti stupňů Richtera, stovky následných zemětřesení až o síle sedmi stupňů, k tomu havárie v jaderných elektrárnách Fukušima 1 a 2 a problémy v dalších, možné probuzení sopek v Japonsku, včetně Fudži u Tokia, tisíce mrtvých, desetitisíce zraněných, statisíce a miliony poškozených, škody za jistě velmi tučnou částku.

Je to hrozné, ale bohužel s tím už nic neuděláme. Co se stalo, stalo se... A tak zbývá se jen modlit, doufat, věřit a uklízet škody a těšit se na lepší zítřky, které ovšem pro Japonce moc brzy nepřijdou.

ČSSD: Kudy dál?

2011-03-14T18:11:00.000+01:00

V ČSSD proběhne tento víkend sjezd, kde se má volit vedení. Kterou cestou se ČSSD vydá?

ČSSD se nachází na rozcestí. Buďto se vydá víc nalevo se Sobotkou nebo půjde blíž ke středu a nebude tak radikální s Haškem. Co zvítězí, jaká jsou pozitiva či negativa a kdo nakonec uchvátí vládu nad nejsilnější českou levicí?

Cesta se Sobotkou
Bohuslav Sobotka je dlouholetým členem ČSSD. Dlouhou dobu je také jejím místopředsedou. Je to silný muž, který má za sebou spoustu lidí. Převážně těch známějších. Tedy těch, které zná široká veřejnost z médií ap. A možná právě to hraje do karet právě Sobotkovi. Je všude znám, ukazuje se často v médiích, v televizích, jeho komentáře jsou někdy i žádané, zvláště, když jde o stínovou vládu a její názor na to, co dělá ta pravá vláda. To je první plus pro Sobotku.

To, co čeká ČSSD se Sobotkou v čele, se dá lehce předvídat. Mám ten dojem, že Sobotka je tak nějak, jak se to říká, ještě ze staré školy sociální demokracie. A proto nejspíše půjde ve stejných šlépějích, které vyšlapal Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Poslední jmenovaný mi přijde stranu tak nějak zradikalizoval a stal se nelítostivým šéfem padni, komu padni. Neohlížel se na následky. A stejné gesto - totiž ignoraci k ostatním - vzkazuje do světa i Sobotka. "Budeme nekompromisní opozicí," hlásá Sobotka.

A to by mu mohlo možná i nakonec ublížit. Ne každý chce být nelítostivý a nekompromisní práce vysokých sociálních demokratů možná některé její členy štve. Hlasující musí zohlednit, s kým se povede straně lépe. Jestli s radikálním Sobotkou nebo umírněným Haškem. Nejde ani tak o to, co si myslí straníci, jako o to, co si myslí široká veřejnost a voliči sociálních demokratů. Jsem si jist, že si nechala ČSSD zhotovit průzkum, o které se tolik Jiří Paroubek opíral při svých rozhodnutích, kdo by byl pro ČSSD lepším předsedou a vůdčí osobností.

Ale možná že právě Sobotkova radikálnost zburcuje, protože se jim chování současné pravicové vlády moc nelíbí a Sobotka je právě tím oním mužem, který dokáže zkomírající stranu opět postavit na nohy a vyhrát další volby. Možná že právě ta bojovnost dovede Sobotku k úspěšnému zvolení...

Cesta s Haškem
Michal Hašek, jihomoravský hejtman a předseda Asociace krajů, má také svůj hlas a vliv. Zvlášť poté co uvedl, že se bude ucházet o post předsedy strany. Je zván do diskusních pořadů typu Otázky Václava Moravce možná i na úkor Sobotky, protože je pro většinu populace stravitelnější. Toto jsou opět cenné body pro Haška. Tomu, že je Hašek silným hráčem, který může ohrozit Sobotkovo nástupnictví na trůn, a ne jen nějakou figurkou v pozadí, nasvědčuje několik faktů.

Tím prvním je třeba ten, že se stal předsedou Asociace krajů. Kdyby nebyl nebo nemohl být vůdčí osobností, nebyl by na tento post zvolen. Druhým může být to, že se stal Sobotkovi rovnocenným partnerem a stala se z něj citovaná osobnost. Třetím důvodem je nepochybně to, že na nominačním sjezdu strany získal podporu sedmi krajských organizací, stejný počet jako získal onen Sobotka. Další plusy.

Navíc se o něj nikdo neopírá. V médiích není slyšet na něj žádná kritika, ve Sněmovně sice vystupuje, ale nikdo ho moc neatakuje, jako například rivala Sobotku, kterého premiér Nečas označil za fyzikální veličinu a jednotkou by měl být jeden Sobotka (zkratka 1 Sb). Někdo by řekl, že ho nikdo neatakuje právě proto, že rovnocenným hráčem není, že není vidět, neprosazuje se atp. S tím nemohu souhlasit vzhledem k předchozímu odstavci.

Pro Haška hovoří také to, že hlásá, že stranu nehodlá radikalizovat jako Sobotka, nýbrž říká, že bude opozicí kompromisů, opozicí s vlastním názorem a řešením a ne jen negací všeho, co řekne pravice. Dle mého má víc v zákulisí i na venek Hašek. Ovšem někdo může podotknout, že za Haškem nestojí nikdo silný a tak jediný, kdo jde z týmu okolo Haška vidět, je právě jen Hašek, za což má velké mínus. Kdo není vidět, ten prostě nemá šanci a Haškův tým prostě vidět není.

Kdo s koho?
Každý kandidát má plusy i mínusy. Já osobně favorizuji Haška. Právě kvůli jeho smířlivým názorům. Se Sobotkou se bojím, že by se lidé z ČSSD mohli stát demokratickými komunisty. A to by jistě nebylo dobré. až sjezd a volba nakonec ukáže. Jisté je jen jedno. Ať už vyhraje ten nebo onen, je jasné, že ten kdo prohraje se bude z vrcholné politiky a vysokých funkcí klidit.

Ale nakonec se vše ukáže... Uvidíme.

Život je relativní

2011-03-03T18:02:00.000+01:00

Trocha zamyšlení nad věcmi, které by se nikdy nestaly, kdybychom nedělali to, co děláme.

Relativita. Co to vlastně je, že? Nedávno jsem četl tento vtip:
Jeden novinář přijde za Einsteinem, aby mu ještě jednou vysvětlil teorii relativity. Einstein se zamyslí a po chvilce praví: "Řekněme, že mi strčíte nos do zadku. Já mám nos v zadku, vy máte nos v zadku. Ale já jsem na tom relativně líp."

Pojďme se trochu zamyslet...

Jezdím k babičce. A jednou se stala tragédie. Byl tehdy čtvrtek, tuším. Tři mladí kluci, kteří žijí v té vesnici, nasedli do auta a že přejedou železniční přejezd, přes nějž právě měl jet vlak. A co se nestalo. Přední část auta to zvládla. Druhá půlka už ne, a tak vlak toto auto smetl ze silnice. Výsledek byl tento - jeden mrtvý na místě, druhý zemřel o pár dnů později a třetí vyvázl s těžkými zraněními, ale chvála Pánu Bohu, žije.

A nyní. Řekněme, že bych byl nemocný. Byl bych tedy u babičky, abych měl klid. V sobotu by se mi udělalo zle a tak bych jel k babičce. Ve středu už bych se cítil dobře a tak bych řekl, že ve čtvrtek odpoledne pojedu domů. A rozhodl bych se jet vlakem. A tak bych čekal na vlakové zastávce. Samozřejmě venku, protože se to stalo na začátku června a bylo neskutečné horko. Díval bych se na ten vlak, jak ke mě přijíždí, pak jak smetává auto ze silnice a demoluje ho. Byl bych jediný svědek této události. Viděl bych přesně co se stalo, jak, kdy a v jakém sledu za sebou.

A k tomu by stačilo, abych se neopatrně polil studenou vodou a dostal z toho chřipku. nebo bych se říznul, do rány by se dostala slabá infekce, která by mi způsobila horečky. Nebo cokoliv jiného... A všechno mohlo být jinak. Mohl bych psát víc článků na tento blog, protože bych si uvědomil, jak moc je život zranitelný, jak lehce jde ztratit. Možná, bych už nikdy nejel k babičce, protože by mě to poznamenalo. Možná by mě to poznamenalo a já začal všechny lehkovážné učit, co se stalo, ať si z toho vezmou příklad, nechovají se tak, jak se chovají a já se mohl stát vyvržencem společnosti.

Samozřejmě každou myšlenku bych mohl dál rozvíjet a od každého rozhodnutí udělat několik variant, jak by se to mohlo dál vyvíjet, ale to by bylo skutečně na dlouho a pochybuju, že by se to chtělo někomu číst. O relativnosti bych mohl doporučit film Pan Nikdo (v originálu Mr. Nobody). Příběh Nema Nikoho (Nemo Nobody), který ve svých 118 letech je posledním smrtelníkem, protože díky vědeckému pokroku nikdo neumírá. Doktor se snaží, aby si vzpomněl, jaký měl život. Je to fakt skvělý film. Doporučuji. A v každém jeho rozhodnutí se příběh rozdělí a vydá se vlastní cestou a je tam krásná ukázka relativity.

Tím, že píšu tenhle článek, jsem úplně někde jinde, než kde bych byl, pokud bych ho nepsal. Kdybych ho nepsal, trávil bych nyní čas sledováním části filmu, přemýšlel bych o něčem jiném, než teď, napadly by mě jiné věci, díky těmto věcem bych udělal něco jiného, než bych udělal bez nich.

Možná bych napsal nějaké holce, zda se mnou nechce někam jít...

Dostal bych negativní odpověď, přemýšlel bych o tom, proč řekla ne, tím bych, bych se dostal k tomu, že je nejlepší podívat se na nějaký film, ve kterém by byli dva zamilovaní lidé a jak bych si představoval, že jsem to mohl mít, kdyby řekla ano.
Dostal bych negativní odpověď a nic bych nedělal, jen tak seděl a o půl deváté si zapnul ICQ, kde bych si začal psát s jinou holkou a to by už vyšlo. Šli bysme ven jednou, podruhé, pak bysme se dali dohromady, náš vztah trval čtyři roky, po maturitě se rozdělili, na třídním srazu po pěti letech se dali dohromady a vzali se.

Vzali bysme se, byli bysme spolu šťastní, měli spoustu dětí a ona by zemřela po srážce s kamionecm ve čtyřiceti dvou letech, když jela z pracovní cesty.
Vzali bysme se, děti bysme neměli a umřeli bysme spolu ve svém domě, když by prasklo plynové potrubí a my odešli v poklidném spánku spolu.

Po naší smrti by se našel nemanželský syn mé ženy, který by kvůli svým dluhům prodal naši chalupu a zabil psa, který by ho byl vylekal.

Dostal bych negativní odpověď, nasral se a šel spát a tím se připravil o možnost, že bych mohl mít vztah, protože jedna holka byla připravena a odhodlaná se mnou někam jít, ale proto, že jsem měl komp vypnutý a tudíž jsem na fejsu být nemohl, mi to neřekla.
Dostal bych kladnou odpověď, ale náš vztah by nebyl šťastný, ona se pokusila zabít a napočtvrté se jí to povedlo. Já bych tím byl poznamenán a neměl bych žádnou ženu, ani děti a stal bych se knězem, který by zemřel při vloupání do mé vlastní fary, kde chtěli dva lumpové ukrást cennosti.

A mohl bych pokračovat dál, dál a dál. Jsou tisíce možností, které by se uskutečnily kdyby "něco". Mohl bych všechny ty věci rozvést z pohledu druhé osoby, ale to by bylo skutečně na dlouho.

V jedné knížce jsem četl, že "Něco malého v minulosti hluboce ovlivní budoucnost". Je to i latinsky, ale to jsem si nezapamatoval. Každým rozhodnutím, které děláme, jdeme úplně jiným směrem, než kterým bysme se vydali, kdybysme to rozhodnutí neudělali nebo se rozhodli jinak.

Ale zase na druhou stranu... někdo může namítnout toto - věci jsou relativní jen tak, jak je relativními sami učiníme. Rozhodnutí je na vás, přátelé.

Samota

2011-03-01T15:58:00.000+01:00

Stejně jako u předchozího článku, mě k napsání inspiroval film.

Tentokrát to byl film Wall E. Jo, někdo může říct, že když je starý myslím tři nebo čtyři roky, tak, že jsem ho viděl až teď, ale to je mi jedno. Máte pravdu. Samozřejmě, náplň filmu je jiná, než ta, o které budu hovořit...

Wall E, malý robůtek, který uklízí Zemi. Tedy nepořádek na ní po tom, co jsme se vydali do vesmíru, protože podmínky už nebyly pro nás. A tento robůtek je sám. Všichni ostatní už jsou pryč, nefunkční nebo podobně. Ale Wall E dál pracuje. Má svou "zašívárnu", kde bydlí, pouští si film o lidech, sbírá věci, které najde ve smetí a dělá sobě a jednomu červovi radost. V tom filmu, který si pouští, je zachycen okamžik, když dva lidé (tedy muž a žena) spolu tančí a na konci se chytnou za ruce. A Wall E sní, že se mu někdy toto poštěstí. Pak na Zem přilétá robot(ka) EVE, která má za úkol Zemi prozkoumat a zjistit, zda je obyvatelná.

Nějakým způsobem si k sobě najdou cestu a Wall E se už chystá, že ji vezme za ruku. Tady příběh přeruším a budu se věnovat náplni článku. Film si každopádně můžete stáhnout a podívat se na něj doma.

Wall E je sám, dělá jednu a tutéž věc, těší se drobnostmi a užívá si. Pořád mu ale chybí někdo, s kým by to sdílel. Wall E se nachází v každodenním stereotypu, kde jednu činnost dne střídá druhá v přesně daném pořadí a nikdy se nezmění, krom té chvíle, když přijde písečná bouře a Wall E nemůže pracovat. A když se objeví EVE, je všechno jinak. Wall E se raduje, má proč dělat věci, má důvody, proč ji obšťasňovat, a má tu věc, která mu tak chyběla a to ho naplňuje. Jo, jasně je to robot, ale i tak.

A pak EVE nalezne živou věc (konkrétně tedy rostlinu) a dostane se do režimu spánku. Najednou Wall E opět nemá nikoho. Nějaký čas se snaží ji všemožně probudit, ale EVE nereaguje. A tak se po nějakém čase opět vrací ke své činnosti a to úklid planety. Je opět sám, opět jen s červem, který sem tak zabručí. To, co ho naplňovalo, tak nějak není.

Musím uznat, že mi to trochu připomíná mě samotného. Čtrnáct let jsem měl stereotyp, každý den byl skvělý, každý den jsem se cítil skvěle, všechno bylo fajn. Ale pak přišla ta osoba. Psali jsme si půl roku a pak jsme se dali dohromady. Měl jsem to, co mě naplňovalo. Proč být šťastný, vyznával jsem ji lásku, jak to jen šlo a miloval jsem ji. Pak jsme se rozešli a já jsem opět upadl do onoho stereotypu.

Ale už to není jako dřív. Jo, mám se fajn, ale takové, jaké to bylo - ať už myslím před "ní" nebo když jsme byli spolu -, už nikdy nebude. Dokud tu nebude někdo, kdo by se mnou byl rád. Ač říkám, že se mám fajn - nejen tady, ale i lidem -, tak nelžu, ale zase jsem smutný. Občas. Někdy míň, někdy víc. Posledních osm měsíců jsem si totiž večer co večer psal s ní. Teď se večer co večer dívám na filmy nebo píšu web.

Některé filmy jsou dobré a nelituju, že jsem se na ně podíval. Stránky taky celkem ujdou a připravuju další verzi, takže se nenudím. Ale... radši, mnohem radši, bych ty večery trávil s nějakou osobou s kterou bych kecal tak, jako s ní. Snad nemusím dodávat, že ta osoba by měla být ženského pohlaví... Sice takové osoby jsou - které jsou ochoty se mnou kecat, ale to není každý den a možná jsou ty osoby ochotny, ale nevím a možná i pochybuju, že by to dělaly rády.

Razím heslo "s úsměvem na rtech a s radostí na srdci", ale poslední dobou - asi tak měsíc -, to nějak nejde. Věřím a doufám, že se to zlepší. Píšu nějak moc brzo po sobě... I když je pravdou, že to jsou teprve dva články... Jsme tedy zvědav, jak budu pokračovat...

Mučení

2011-02-27T21:02:00.001+01:00

Trocha teorie...

Není to dávno, co jsem se díval na film s názvem Odpočítávání (v originále Unthinkable - což ale v překladu znamená nemyslitelné). Muž umístí tři atomové bomby do tří amerických měst, nahraje pásku, kde to oznamuje, nechá se zatknout a říká FBI požadavky, které musí splnit, jinak jim neřekne, kde bomby jsou a jak je zneškodnit.

Nyní se dostáváme do jádra věci. Když je zatčen, je přemístěn do nějakého ústavu. Tam výslech přebírá poněkud divný člověk a vyslýchá ho. A mučí ho. Musím říct, že poněkud drastickými metodami.

Postupně mu usekne všechny první články na každém prstu na rukách, řeže mu penis a varlata, trhá oční víčka, polévá ho vodou a pak do něj pouští elektrický proud a tak podobně. Někdy ke konci filmu vypátrají manželku onoho muže, a muž, který ho vyslýchá donutí manželku, aby ho přesvědčila a řekl jim, kde jsou ty bomby. Ale vyslýchači trochu hrábne, protože ho nemůže mučením nijak zlomit, což by se mu "normálně" povedlo, a tak před teroristou zabije jeho manželku, když ji přeřízne celý krk a její krev tak tryskne na manžela. Poté chce zabít i jeho děti, aby to řekl. Jenže to mu nedovolí, terorista se vysmekne a zabije se. Nakonec ty bomby vybuchnou. Ale to se podívejte na film...

Ale zpět k mučení. Je něco až tak drastického, jako zabití manželky a dětí teroristy, ospravedlněníhodné, když toto zabití přiměje teroristu mluvit a říct, kde jsou bomby nebo cokoliv? V tom filmu se to hodně prolíná... Buď zabijeme čtyři lidi, abysme získali ty informace nebo je nezabijeme, ale zato necháme umřít miliony nevinných; jenže ti by nemuseli zemřít, pokud by zemřeli ti čtyři místo nich.

To je jedna věc - zabít několik málo lidí ve prospěch milionnásobek většího počtu lidí? Zabít pár lidí, kteří jsou ve velmi blízkém vztahu s osobou, která hrozí zabitím těchto milionů, pokud nesplní podmínky, aby ty miliony mohly žít? Je to správné?

Pak se dostáváme taktéž k otázce, jestli teroristovi vyhovět? Dát mu to, co chce? Jak ale vím, že ty bomby pak stejně neodpálí? Jistě, pokud mu vyhovíme, tak ho potom stejně zabijeme, ale i tak. My nemáme slovo od něj, že to neodpálí, a on nemá slovo od nás, že ho nezabijeme. I když každá strana právě s těmi věcmi počítá.

Druhá věc: jak moc mučit? Opravdu až tak daleko a tak moc, jak je to nastíněno ve filmu nebo ne? Vyhrožovat teroristovi zabitím rodiny, který sám vyhrožuje, když toho nenechá? Mučit? Já říkám, že ano. Pokud je to nevyhnutelné, pak ano. Ale nejsem si jistý, kam až můžeme zajít.

Usekávat postupně všechny části těla, dokud to osoba nevydrží a řekne nám vše? Usekávat články prstů, prsty, zápěstí, lokty, ruce, nohy, řezat penis, varlata, vykleštit, pálit, polévat vařící nebo nevařící vodou a pak pouštět do osoby elektriku, lít na člověka vařící olej, waterboarding, řezat, píchat, škubat kůži, používat děti a výhružky, že budeme mučit je místo tebe, abys ty promluvil, řezat děti, dávat osobě jed, zdrogovat ji, cpát do hrdla zplesnivělou krysu, až se člověk začne dávit, propíchnout oční víčka rybářským vlascem a vlasec přivázat někde za osobu, aby si při mrknutí víčka sama strhla, polít pak osobu rybími vnitřnostmi a pak přilákat vrány, aby pak odhalené oči vyzobly, přivázat ruce a nohy dozadu jedním provazem, který je ovázán kolem hrdla a čím víc se nohy natahují, tím se utahuje smyčka a člověk se nakonec sám udusí, nechat viset člověka třicet metrů nad vodní hladinou za železnou tyč za ruce, nařezat mu tepny a říct mu, že když vše řekne, tak ho zachrání?

Je spousta způsobů nejen jak člověka mučit, ale i jak zabít. Ale... co ano a co už ne?

Způsoby zabití a mučení převzaty: Unthinkable (2010), I Spit on Your Grave (2010), The Cold Moon (2006)
První dva jsou filmy, třetí je pak kniha, v češtině pod názvem Hodinář od Jefferyho Deavera

Informace

2011-02-10T20:03:00.000+01:00

Je nespočet způsobů, jak informace získat, jak s nimi nakládat. Co takhle se trochu zamyslet?

V současné době čtu jednu knihu. Detektivku. A tam vrah dělá následující. Zjistí si informace o tom, kde člověk kupuje a co, co a kdy to nakoupil, kde se vyskytuje a v jaký čas, jaký má denní režim, kdy za tím člověkem přijíždí známí, proč a na jak dlouho, jaké má známosti, s kým, kdy a kam někam chodí. Pak zjistí ty samé informace o své oběti a pak narafičí důkazy tak, aby podezření padlo na toho prvního člověka. Musím říct, že je to nejen chytré, ale může být i ďábelsky bolestí a hrozné. Ta kniha se jmenuje Rozbité okno od autora jménem Jeffery Deaver. Kdo může, doporučuju si ji přečíst.

Informace se dají i zneužít. A to hodně. Informace mají velkou váhu. Když je máte, můžete cokoliv. Tedy, pokud je dokážete správně použít.

Co kdyby se našel člověk, co by tohle všechno dělal. Se správnými kontakty, s vhodným umístěním ve společnosti, se správným zaměstnáním, co by to dokázal? Neříkám, že někdo takový už není. Pravděpodobně i statisticky je to možné. Jsme v době, kdy je možné takřka vše. Přes počítače. Ale taky ochrana těch počítačů je hodně velká, takže by to musel být člověk na správném místě. Aby si dal dohromady tak konkrétní informace o jednotlivci.

Touhu po informacích pozoruju i na sobě. Když dostanu nějakou informaci, pídím se po detailech. Co tu danou situaci způsobilo, jaké byly příčiny, jaké jsou důsledky, co by se stalo, kdyby to či ono. Daný problém dokážu podrobně rozložit, provést jeho analýzu a ukázat několik cest k vyřešení problému a dokážu nastínit problém z mnoha hledisek. Mám rád odpovědi. A podrobnosti. A taky otázky, které mi dají odpověď na podrobnosti.

Nebudu zakládat nějaké soukromé WikiLeaks - jen, abyste si nemysleli.

Což mi připomíná jak můžou informace sloužit. Asi se shodneme, že jsou informace, které je dobré vědět a informace o kterých by se vědět nemělo. A tady nastupuje na scénu WikiLeaks. Ano, lidé by měli vědět všechno, ale za jakou cenu? Informace, které jsou klasifikovány jako tajné a výš, pak by pravděpodobně tajnými měly i zůstat. Ale kdo posuzuje, nakolik jsou informace opravdu tajné. Nakolik by se opravdu neměly dostat do rukou veřejnosti.

Nepochybně se dostanou tajné informace ven vždycky. Vždycky se najde někdo, kdo je ochoten to pronést, kdo je to ochoten uveřejnit, kdo je ochoten uvolit, aby ty věci ven prošly. Skulina se najde a slabosti lidí se dají využít. Ale musí se využít správně. Ať už budou ochranářská opatření sebelepší, vždy nějaký faktor selže. Jedna proměnná se vychýlí od normálu a informace jsou venku.

WikiLeaks přináší tajné dokumenty a uveřejňuje je na netu. Nakolik máme na ty informace právo? A proč jsou vůbec tajné dokumenty? Když je něco tajné, pak to naznačuje, že společnost není otevřená. Ale.. kdy byla, že?

Tajné informace jsou a budou. Ale názor na to, zda je dobré, nebo zda má veřejnost na tyto informace právo, bude vždy člověk od člověka jiný.

Tož ještě žiju

2011-02-08T19:24:00.000+01:00

Takže asi tak no...

K napsání tohoto článku jsem byl doslova donucen a tak děkuji osobě, která mě k tomu donutila, jelikož sám bych se do toho nutil ještě alespoň měsíc.

Za tu dobu, co jsem moc nepsal se stalo hodně. Například jsem se ani slovem nezmínil, že mám holku. Byly to tři měsíce. Schválně říkám "byly". Skončila to. A já to posral. Hodně. Ublížil jsem ji - fyzicky samozřejmě ne -, pak jsem se ji omluvil, ona omluvu přijala a odpustila mi. Ale nějak se to začalo srát. A tak byly asi tři týdny takové na vážkách. Neviděli jsme se vůbec. Pak jsem se jí jeden den zeptal, jako proč je to takové divné mezi náma. Načež mi řekla, že chce týden, aby si věci urovnala a srovnala si, jestli chce se mnou ještě být. Bylo to úterý. V neděli mi napsala, jestli si prý můžem jen tak psát. Tak jsem řekl co by ne. A nějak jsme se dostali k tomu, že mi řekla, že se mnou chce být dál. A tak jsem byl šťastný. Kdo by nebyl? Neděle tedy byla skvělá, pondělí taky. Ale opět v úterý se to posralo. Naštval jsem ji tím, že jsem ji psal víc, než ona považovala za vhodné. Jenže mi předtím nikdy neřekla, že jí to vadí a tak jsem to vůbec nechápal. A pak to skončila. Tři dny před dnem, kdy bysme spolu byli tři měsíce. Hned následující úterý už chtěla skončit i kamarádství. Ale ještě nějak jsem to ukecal. A tak jsme kamarádi. Bohužel však nemáme kontakt - na její přání.

Možná je to tak dobře, ale mě to bolí. Netušil jsem, že to bude bolet tolik. Byla... pro mě všechno.

A taky jsem začal opět programovat. Tedy přesněji psát webové stránky. Musím uznat, že si na to ještě vzpomínám a vcelku dobře se mi daří. Zase jsem tak nějak pokročil kupředu. Už se chystá upload na net, takže doufám, že to brzy ukuchtím. Samozřejmě pak zde bude k odkaz k nalezení. Nyní, kdybych měl stav stránek označit v počítačové verzi, pak bych řekl, že jsou ve stádiu "Alpha 12" a brzy se přejde k "Beta 1". Následně pak bude pokračovat několik Bet a poté nastoupí asi dvě vydání Release Candidate a pak Final Release.

Jak jsem nastínil v minulém článku - odchody lékařů jsou vydíráním a nic jiného. Taky jsem se v tomto týdnu dozvěděl, že na Hrad chce jak expremiér Fischer, tak i Miloš Zeman a Jana Bobošíková. Bobošíková je dle mého mínění teda hodně mimo, Zemana chce jen hrstka vyvolených - podle výsledků voleb do PS PČR asi tak 2,5% lidí -, takže reálnou šanci má jen prozatím Fischer, jehož úřednická vláda i on sám osobně, měl velmi vysokou podporu; a, pokud opět kývne, i Jan Švejnar. Ale uvidíme, jak se situace vyvine.

K vysvědčení a jeho bilanci se věnovat nebudu. Jenom zmíním toto: šest trojek, jedna dvojka a osm jedniček. Průměr tedy 1,87. Což je můj druhý nejhorší průměr, co jsem na gymplu.

Takže teď místo opětování lásky druhému člověku se dívám na filmy na kompu, čtu a dívám se na zprávy, občas s někým prohodím pár vět na četu a píšu kódy a nadávám, když nefungujou.

Takže asi tak no...

Lékaři odcházejí

2011-01-16T17:27:00.000+01:00

Tak po dlouhé době opět přináším článek. Tentokráte o tom, jak nám mají odejít lékaři.

Dnes jsem se díval na Otázky Václava Moravce /OVM/ a vystupoval tam pan Kubek, prezident České lékařské komory a víte... dost mě zarazilo jeho vystupování. Jeho agrese, kterou čišel. Já nevím, ale bylo na tom něco zvláštního. Snad něco, jako by to hrál... Ale to jsou nepodložené spekulace a můj osobní názor.

Ale k samotnému problému. Mě osobně přijde hodně zvláštní to, že 3576 doktorů se jen tak sebralo, dalo výpovědi a šli do zahraničí. To je pro mne jedna velká absurdita. Jak se může třicetiletý doktor se ženou a dvěma dětmi jen tak sebrat a jet do Německa, začít jiný a kompletně nový život tam? Vždyť je to nesmysl. Tady mají přece všechno. Jistě, pokud je to nějaký čerstvý doktor a teprve hledá uplatnění, nemá závazky a další věci, tak samozřejmě může jít a taky asi půjde. Ale pochybuju, že všichni, kdo se k tomu připojili, tak všichni odejdou. Podle mého jsou to jen řeči, jen špinavá hra, nátlak na vládu, aby lékařům přidali. Ano, přidáme - až to bude možné a budou prostředky. Chtějí navýšení platů, další bonusy, kratší pracovní dobu atd., ale kde se na to má vzít. Prostě není odkud. A pokud říkají, že je odkud, pak mají asi jiné zdroje. V dnešní době každý utahuje opasky, protože musí, ne že by chtěl. Kdo by taky v dnešní konzumní společnosti si rád utahoval opasky? Proč by měli být lékaři z této skupiny, kteří si opasky utahují /rozuměj všichni/, měli být vyjmuti?

Dokonce už i soudcům došlo, že by přece jenom měli polevit, že to jinak nepůjde. Pan Kubek v OVM říkal něco v tom smyslu, že lékaři mají ohromný reformní potenciál, ale asi dočista zapomněl, že ta iniciativa vznikla proto, aby se navýšili platy. Dle mého chce pan Kubek lékaře přetransformovat z vyděračů a lidi pečlivě starající se o stát. Ale tak tomu není. Chtějí jen víc peněz. Neříkám, že je to špatné, jen je to požadováno v nesprávné době.

Ti lékaři, co chtějí odejít... To jsou jenom řeči. Kdo bude živit jejich rodiny? Kdo zabezpečí jejich rodinu? Plat lékařů není opomíjitelný a ty peníze, co ten plat představuje, bude v domácnosti, kde jsou na tento příjem zvyklí, poněkud scházet. Odejdou. Možná. Ale až jim dojde, že nemají z čeho žít, rádi zase přijdou a budou rádi, že je přijmou.

To je můj pohled na věc - výhrůžka, která nemůže být splněna. Pana ministra Hegera chválím za jeho práci. Neustoupil. A když člověk ustoupí jednou, ustupuje pořád. Lékaři nevládnou státu a vláda se nemůže, ba ani nesmí ustoupit. Když ustoupí... Kdo víc, co bude dál. Co dalšího si lékaři zase vymyslí, co dalšího by ještě chtěli. A nemusí to být lékaři. Můžou to být třeba horníci, inženýři, učitelé, státní zaměstnanci, kdokoliv. Když se to povedlo lékařům, co by se to nepovedlo i nám...

Windows Phone 7: Díl druhý - zážitky

2010-10-24T20:13:00.000+02:00

Windows Phone 7 (WP7) jsou již vydané, přestavené jsou i telefony a dojmy ze systému se konečně mohou dostat ke koncovým uživatelům... Takže... jaké vlastně jsou "Mobilní Sedmičky"?

Ještě než se dostanu k samotnému tématu, tak musím poděkovat nejmenované osobě, že mě donutila tento článek vůbec napsat. Díky.

K tématu.
Jestli se nemýlím, tak redaktoři nesměli o funkčnosti WP7 nic psát do, tuším, 21. října. To z jednoduchého důvodu. Lidé, kteří přišli na konferenci, kde byla nová platforma představena podepisovali prohlášení, že do výše napsaného data, nejsou oprávněni a mají zakázáno o jakémkoli zařízení či o systému samotném cokoliv říkat. Tedy jakékoli dojmy, názory na funkčnost a podobně. Tím pádem ani jsem nemohl nic psát, jelikož nikdo přede mnou také nic nenapsal...

Takže dnes jsem se podíval na mobilenet.cz a začetl se. Redaktor hned na začátku přiznává svou neobjektivnost, ale to mi moc nevadí. Jak už se psalo kdysi před vydáním telefonů, objevovaly se hardwarové specifikace jednotlivých strojů a tamější redaktor napsal, že ostatní specifikace bude psát stylem Ctrl + C, Ctrl + V. A víceméně je tomu tak. Stroje ze stáje HTC mají téměř shodnou hw specifikaci. HTC 7 Trophy, HTC 7 Mozart i HTC HD7 mají shodně 1 GHz procesor a 576 MB paměti RAM. HD7 má plus funkci Dolby Surround, takže filmy jsou na jiné úrovni. Navíc má reproduktory na obou bocích, takže sledovat filmy bude úplně jiné.

Osobně mi přijde, že Trophy je víc zaměřen na hry než Mozart, ale oproti nim má HD7 "hátécéčkový" slogan: Monster entertainment. Víc snad není ani třeba dohadovat. Dále se mi zdá design Trophy poněkud ergonomičtější a více se mi zamlouvá, než design Mozarta. Ti, co znají produkty HTC, tak ví, že v obou systémech, které dosazuje do svých komunikátorů neodmyslitelně patří GUI HTC Sense. To se vyskytovalo jak u Windows Mobile (dříve jako Touch FLO 3D), tak i přístrojů s Androidem. To se však díky uzavřenosti WP7 nemohlo do WP7 vpasovat. A tak HTC přišel s vlastním Hubem (HTC Hub), ve kterém má své prostředí Sense, plus samozřejmě nějaké prográmky navíc. Jako vývoj akcií, poznámky, počasí atd.

K počasí se dá říct, že podle dosavadních informací jsou přechody v počasí až otravné. Čeká se tři sekundy, než se z jednoho počasí v jednom městě přesune člověk do města druhého a zobrazí aktuální počasí v dané oblasti. Možná to přijde málo, ale divili byste se, jak je to hodně. Nicméně, těmto efektům se nedá upřít jejich propracovanost a jejich vzhled, který je naprosto uchvacující. Mě samotného pak zaráží fakt, jak se k tomuto postaví baterka...

Ještě se vrátím o kousek zpátky. Hub ve WP7 je jeden obdélník v menu, díky kterému se dostaneme k určité aplikaci. Krom obdélníků se v nabídce objevují i čtverce. Nicméně ty se nazývají Live Tiles, neboli živé panely. Tyto čtverce zobrazují počet příchozích SMS, majlů, zmeškaných hovorů atp. Lépe to pochopíte ve videích a obrázcích pod článkem.

Přístroje Samsungu mají také svůj Hub. Ten je však poněkud konzervativnější než ten od HTC. HW parametry jsou víceméně shodné. LG svůj vlastní Hub ani nemá. Zato příchází s úplně něčím jiným. Je to rozšíření realita. Když zapnete aplikaci (zřejmě), GPS modul se zapne, zaregistruje vaši polohu a zobrazuje vám, co je kolem vás, štítky nad budovami a další. Tak jak to znáte třeba z Google Earth...

WP7 ovšem není jenom procházka růžovým sadem. Ba možná i naopak. Není podporována čeština, nefunguje naplno Marketplace, funkce kopírovat a vložit, flash či silverlight v prohlížeči... Snad se dočkáme doplnění funkcí v podobě upgradu nebo stažení aktualizací, obdoba aktualizací jako je tomu na běžných desktopech. Je tak jen nutné popřát hodně štěstí...

Videa:
HTC Hub - http://www.youtube.com/watch?v=hdFuWHAxCHo&feature=player_embedded
Samsung Now Hub - http://www.youtube.com/watch?v=Jgx6Nhw3DGY&feature=player_embedded
Pohled na telefony. První je HTC HD7, druhý je Samsung Omnia 7, následuje LG Optimus 7 - http://www.youtube.com/watch?v=QkSHlqZNfhY&feature=player_embedded
HTC HD7 - First Look - http://www.youtube.com/watch?v=QvUJZQJRR98&NR=1
HTC 7 Mozart - First Look - http://www.youtube.com/watch?v=r3kjPE5hYz4&feature=channel
HTC 7 Trophy - First Look - http://www.youtube.com/watch?v=euBiGGdP7Zc

Obrázky:

HTC 7 Mozart

HTC 7 Trophy

HTC HD7

Windows Phone 7: Propadák nebo nová atrakce?

2010-09-27T19:51:00.000+02:00

Možná tak moc nesledujete svět PDA zařízení, ale něco se tam přece jenom děje.

Windows Phone 7 (zkráceně WP7 - tuto zkratku budu také používat) je následník systému Windows Mobile 6.5, resp. 6.5.3. Původně Microsoft zamýšlel udělat novou verzi s názvem Windows Mobile 7. Pak se ale rozhodli, že systém předělají a tak vznikl WP7. Možná někdy nazývané "mobilní sedmičky".

Před čtyřmi dny, bylo na serveru Mobilmania.cz video chystaného komunikátoru LG Optimus 7 právě s WP7. Je to historicky první video s velmi kvalitními mobilními sedmičkami u nás a možná ve světě. Nepočítám však takové ty videa s mizernou kvalitou, kde vidíte prakticky jenom černo a rozpixelovaný obraz. Tato videoreview představuje WP7 v předprodukční verzi. Vzhledem k tomu, že oficiální představení WP7 se odhaduje na začátek října, je tato verze víceméně konečná.

Jak říká autor této videorecenze, z původních Windows Mobile, zůstalo v nových WP7 snad jen onen název "Windows". A je tomu skutečně tak. Prostředí předělané, grafika jiné a neotřelá, hlavní obrazovka, která se ještě neviděla. WP7 přitahují pohledy zvědavců ještě rychleji, než kterýkoli Android či Windows Mobile před tím. Snad jen HTC HD2, či představení Andoroidu 2.2 bylo stejně, ne-li ještě míň sledované. Schválně jsem nemluvil o iOS nebo snad o samotných iPhonech. To je něco jiného.

Opravdové oči světa k sobě však WP7 připoutají právě na chystané tiskové konferenci, snad v Londýně (jak si můžete přečíst v bleskovce na Smartmanii.cz).

Nový systém však přitahuje mnoho kritiků a novému systému také nedává šanci ani moc kritiků. Nicméně je třeba dodat, že je to systém úplně jiný, než jaké je člověk zvyklý. Více vám řekne následující video. http://www.youtube.com/watch?v=3a0uiL_Pl-w

Vlastně ani nevím...

2010-09-07T18:09:00.000+02:00

...o čem psát. Takže napíšu pár střípků a vy si z toho můžete složit své vlastní sklo, přes které se na mě budete dívat.

Už to tady není jako v roce 2009, kdy tu byl nový článek co druhý den. Teď, když se poštěstí, je tu jeden článek do měsíce, ale nicméně změna je život. Možná mě to i někdy mrzí, že už tu nepíšu každý nebo co druhý den, ale nakonec je to přece jenom racionální rozhodnutí. Buď nemám o čem psát vlastního, nebo co bych měl komentovat nebo kontrovat. Aspoň o ničem takovém nevím.

Taky registruji, že se čím dál víc vzdaluju od racionality. Jelikož byl můj děda fyzik a matematik, tak jsem právě díky těmto oborům svůj smysl pro racionalitu od něj zdědil. A tato racionalita ve mě zůstává dodnes. Každý den dělám čím dál víc věcí nahodile. Dřív jsem měl určitý harmonogram. Vstal jsem, pak udělal, to ono tamto a hento v přesně daném pořadí a úplně stejně, jak jsem to dělal dny předtím. Dnes vstanu a buď udělám to nebo hento tamto a ono a ještě si u toho udělám kliky nebo zapnu komp, najdu pár videí, zapnu torenty a hudbu a teprve se vracím k věcem, které jsem původně chtěl udělat.

Racionalita se poněkud vytrácí. Možná je to dobře, možná je to špatně. Každopádně to budu pořád já, kdo se bude racionalitou řídit anebo ne.

Taky škola není co bývala. Teď už se učím jenom to, co se opravdu naučit musím. Prv to probíhalo tak, že po škole jsem vzal sešit do ajiny (angličtina) a učil jsem se slovíčka. Teď to nedělám. Možná už proto, že jsem rozmluvený a většinu chytám. Jsem ale taky jistý, že ke zlepšení výsledků v ajině je příčítání dívání se a tudíž i poslouchání angličtiny v anglicky mluvených filmech stažených z netu nebo od kamarádů.

Tak zase někdy příště.

Commentarion. A dále hráli...

2010-09-02T16:07:00.000+02:00

Zdravím přátelé a věrní i nevěrní čtenáři mého blogu. Mám pro vás blog nový. Komentářový. Čistě a ryze komentářový. A také konzervativní.

Takže zatímco tady se všechno míchá dohromady, tak tam to budou čistě jenom a pouze komentáře k dění kolem nás. Přeji příjemné čtení! www.commentarion.blogspot.com

Nový školní rok začal přibližně tak jako roky předchozí. Sešli jsme se, povykládali a zase odešli. Stejně tak dneska, ačkoli s tím rozdílem, že jsme už, myslím jako jediní, jeli podle rozvrhu. Což, bohužel, v našem případě znamená osm hodin. Aspoň jsem rád zato, že to nebylo nepřetržitě.

Taky mám nový komp, jakože počítač. Pro ty, koho by zajímaly specifikace, stačí napsat pod článek komentář a já odpovím. Jede přinejmenším slušně rychle. Za což jsem rád. Jelikož můj předchozí se vlekl jako šnek.

Možná taky zachycuju dojem, že se má hranice toho, co ještě můžu udělat za lumpárnu se posunula. Sice, řekl bych, jenom trošičku, ale i tato trošička má v sobě hodně lumpáren. Nepochybně.

Ještě se pokusím vylepšit design, na kterýžto krok je už čas. Nevim, kolik čtenářů je ze služby Blogger.com, takže to řeknu všem. Na Bloggeru je nový způsob úpravy vzhledu, který je velmi efektní a můžete si ho již prohlédnout na Commentarionu. Něco podobného bude v nejbližší době i zde.

Je velmi zvláštní, jak může být všechno zvláštní. Připadá mi to tak, že teď mám jakéhosi "více osobního volna". Že už nejsem závislý na tom, že se něco podřizuje času který na to mám vyhrazený. Kdybych si třeba před dvěma roky řekl, že půjdu dvě minuty před zvoněním na záchod, tak to prostě neudělám, protože bych si byl jistý, že se to nedá stihnout. Teď už se s tím tak neseru. Jdu na záchod klidně i minutu před zvoněním. A když se většinou vrátím, tak tam učitel stejně není, tak je to jedno. A kdyby byl, tak řeknu, že se prostě nepočůrám, nebo že jsem nechtěl, aby mi prasknul močový měchýř.

Stejně tak před rokem, bych o této době už létal po městě a sháněl sešity a potřeby. Teď na to kašlu a všechno budu shánět až příští týden, jelikož jsem si řekl, že přece nebudu první týden, resp. první tři, resp. dva dny, nic dělat. A taky nedělám.

Jsem už tak nějak jiný. Možná že přijde opět co nevidět taková malá psychoanalýza mého samotného abych věděl, jak na tom letos jsem. Tak zatím, přátelé.

2010-09-02T15:49:00.000+02:00

Ke společnosti PPF nastoupili v nedávné době dva významní lidé z české byznysové a politické skupiny. Jak můžou tito dva lidé ovlivnit PPF a její chování vůči státu?

Z té byznysové skupiny bych jmenoval Vladimíra Bezděka, o jehož přechodu k PPF informoval server Aktuálně.cz. Za jeho působení v ČNB se ustavila první Bezděkova komise a právě Bezděk, jak už sám název napovídá, byl hlavní direktor skupiny, která připravila návrh důchodové reformy, ke které nevyhnutelně kráčíme. V nynější době je ustavená druhá Bezděkova komise, ve které má samozřejmě pan Bezděk také své místo, která má pomáhat vládě k uskutečnění důchodové reformy. Pan Bezděk je také členem NERVu, který po Mirku Topolánkovi "zdědil" i nynější ministerský předseda Nečas.

Tím druhým avizovaným mužem, tentokráte z politiky, je bývalý šéf poradců také expremiéra, ale ne Topolánka, nýbrž Fischera. Jmenuje se Vladimír Mlynář. Mimo politiku se také věnoval šéfredaktorování týdeníku Respekt. Za svého poradce si ho vybral, za vlády pana Topolánka, pan ministr financí Kalousek. Předtím se na něj někdo "rozzlobil" až Mlynářovi hrozilo vězení. Nakonec ho však Vrchní soud v roce 2007 zprostil všech obvinění.

Celý článek si můžete přečíst zde, na stránkách blogu Commentarion - www.commentarion.blogspot.com

Matinka příroda a jiné moresy

2010-05-17T20:17:00.000+02:00

Matinka příroda ví, kdy se má uklízet. Koneckonců - jednou za třináct let se umývá snad každý, ne?

Proč třináct let? Poslední povodně rozsáhlých rozměrů byly v roce 1997. Teď je rok 2010. Takže... z toho plyne 13 let. Vždycky přijde otázka a není na nás, kdy to bude. Jedním si ale musíme být jistí. Očista přijde vždycky. VŽDYCKY!!! Včera před usnutím jsem se tím zaobíral. Dospěl jsem k tomuto. Ať je člověk sebesnaživější, ať člověk udělá cokoliv, tak se mu nepodaří měnit počasí. Člověk jen může tiše přihlížet, jak matinka příroda sjednává pořádek. Člověk si může umanout, že udělá to, postaví tamto tam, aby se to nedostalo tam a tam a aby to neodneslo tady to. Ale počasí nezmění. Může udělat cokoliv, aby zmírnil následky živelných pohrom, ale nezastaví je. Ať už dospěje člověk k jakýmkoli pokrokům ve vědě, tak ke změně počasí mu to stačit nikdy nebude. Člověk je jen jakýmsi přísedícím u maturitních zkoušek (které na gymplu, na kterém jsem právě probíhají). Možná namítnete, že umíme měnit počasí. Jasně... rozhánění mraků v Rusku a Číně - to přece není ovlivňování počasí. To je jenom přesouvání mraků do jiných končin země. To není měnění počasí...

Dneska nic osobního nebude. Zítra.

Já, já a zase jenom já

2010-05-16T21:16:00.000+02:00

Co se dá dělat... Jsem už holt prostě takový.

Jo. Už je to tak. Fiškus. Tak mi říkají. Ve škole. Asi tak... rok. Možná. Nemám paměť na čísla a už vůbec ne na data. Vždyť si ani nepamatuju datum narozenin vlastní matinky... A už zase nevím, o čem psát.

Ke třídě. Jestli chcete, abych se vrátil tam, tak klidně. Situace se dle mého ve třídě uklidnila. Podstatně. Ale já nevidím přímo pod pokličku, takže to nemůžu celkově posoudit. Leda, že bych chodil s holkou buď s jednoho, nebo z druhého tábora znepřátelených. Jenže... to se nestane. Aspoň ne v nejbližší době. Víte, někdy tak minulý rok, jsem strašně chtěl mít holku a bla, bla bla. Teď je to jiné. Nechci. A jestli nechám hovořit svůj hlas v nitru, tak říkám, že ani netoužím. I když přiznávám, že by to bylo v současném rozpoložení docela zajímavé. Na jedné straně bych se dal s některou s jednoho či druhého znepřáteleného tábora, což by zase popudilo ty z opozitního tábora a na druhé straně, při mém současném psychologickém rozpoložení (viz články níže), by vztah buď netrval dlouho, nebo by byl poněkud zdegenerovaný. Kdoví... třeba by mě nějaká holka úplně předělala.

Znám tak jednu nebo dvě holky, kterým by mé chování nevadilo a prozatím ani nevadí. Za což jsem pochopitelně rád. Mám několik přátelství. Hodně dobrých, myslím. A ty mi prozatím stačí. A co je ještě lepší - ty přátelství jsou ochotné snášet veškeré mé rozmary, které poslední dobou provádím. Což se divím, protože já bych sám se sebou (jako kdybych byl ten druhý v tom přátelství) asi moc dlouho nevydržel. O kamarádství moc nestojím. Spíš přátelství. To je prostě lepší...

Jednou jsem se ptal mého nejlepšího přítele, jestli by zničil někomu přátelství. Řekl, že by záleželo komu. Já řekl jména. První zmiňované osobě, by to zničil rád. U druhé mlčel. To se stalo tak před měsícem, možná víc. A já teprve teď jsem to pochopil: té druhé osoby se zastává a chce s danou osobou vytvářet hlubší vztah. Což se nyní hodně prokazuje.

Zase, přibližně tak po roce, jsem se začal opět věnovat programování. Řeknu vám - žádnej med. Jak jsem to po tom roce všechno zapomněl, tak musím všechno obnovovat a navíc začínám s novým jazykem. PHP. Možná někteří znáte. HTML a CSS jsou v pohodě, akorát musím oprašovat znalosti a hledat, když nevím, jak se co napíše. Snad se to nějak ustálí.

O známkách mlčím. Shrnu to až ke konci roku. Jako vždy.

Jeden týden jsem si pohnojil, jestli se to tak dá vůbec říct, protože to zní divně, "vztah" s jednou učitelkou. A jelikož píšu knihu a právě s ní, jelikož je češtinářka, jsem probíral všechno důležité, co se knihy týkalo, tak si nejsem jistý, jestli ji přijme, jak jsme se domlouvali. Snad jo. Očekávám rozhovor na téma, že to, co jsem udělal, bylo velice nevhodné a další bla bla bla. Každý si domyslí a každý to dozajista alespoň jednou jedinkrát zažil.

Pro dnešek vše. Snad se ještě ozvu...

Un momento, por favor

2010-04-18T20:40:00.000+02:00

Jen momentík, prosím. Tedy přeloženě. Jo, španělština je můj druhý cizí jazyk, který se učím (tedy jestli je to tedy to správné slovo...). Docela mi nejde. Ale vůbec. No snad to doklepu. A mnohem víc...

Momentík by myslím, stačil. Poslední dobou hraju mimo pravidla. A ze dvou zdrojů, které jsem získal "mimo pravidla hry", jsem zjistil nečekané. Věc vám vysvětlovat nebudu. A to z několika důvodů: 1) nepochopili byste to; 2) je to moc složité; 3) problematika je hodně rozsáhlá. Ve zkratce jde o to, že jedna skupina ve třídě se pohádala s druhou skupinou, přičemž z jedné skupiny vystupuje jen jeden člověk, takže na něj jde obrovské množství psychického tlaku. Druhá skupina atakuje celá. Celý problém je ovšem to, že jedna skupina naproto od kernelu (význam najdete při hledání Linuxového jádra) nenávidí druhou skupinu a naopak. Momentík v klidu a míru, by na vyřešení z čistě nadhledového hlediska stačil. Jo, ještě, aby se našel. Jenže ten se nenajde. Myslím.

Všimli jste si toho. Píšu další článek. Ti, kdo četli minulý článek, potažmo i ten předminulý, vědí, že se změnil můj psychologická stav. Asi mám teď nutkání psát opět na svůj ctěný blog. Tomu by odpovídala změna šablony, písem, které jsem použil a také zpřehlednění blogu. Doufám. Mě se to líbí. Jestli ne vám, tak tu nechoďtě, nebo si zkopírujte články do wordu a čtěte to tam. Věřím, že vám za čtení stojím. Jelikož neznám slova podobná slovům "věřím a doufám", tak budu používat jenom je. Doufám, že se vám změna značky líbí. Jo jo. Starý dobrý Fiškus. To jsem já. Tak mi říkají. Ve škole, tedy. Už jsem si na to zvykl a bude dobré, když si na to zvyknete i vy.

Zárověň mi dovolte abych vás poprosil o toto: Po přečtění tohoto článku drže minutu ticha za Polskou tragédii. Děkuji.

VYJADŘUJI UPŘÍMNOU SOUSTRAST ZA OBĚTI POLSKÉ NÁRODNÍ TRAGÉDIE

Objev, psychologie a další takové nesmysly

2010-04-16T15:13:00.002+02:00

Je to zvláštní...

To myslím jako úvod stačilo, ne? Ale jo. Stačilo. Jestli jste četli můj předchozí článek, možná jste si všimli, že se zajímám o psychoanalýzu. V tom se nic nezměnilo. Právě naopak. Když jsem si tak projížděl blogy, které jsem četl (např. Jardův blog nebo Přátelé smíchu - který mimochodem i dělám), tak do mě udeřila jedna věc. Samozřejmě metaforicky. Uvědomil jsem si, že člověk píše blogy, nebo píše na blogy, nebo něco, co se tomu podobá, jen tehdy, když to potřebuje. Myslím, že to špatně vyznělo. Nemyslím to tak, že tam píše jen když chce. Ale spíše tak, že člověk píše na blog jen tehdy, když to vyžaduje jeho psychologický stav.

Aby se v tom odrážel jeho myšlenky jeho komentáře k dění kolem něho (např.), když ho nikdo neposlouchá. Má tak publikum na internetu. Chodí mu tam čtenáři a už jen to, jak vidí, že na toplistu mu naskakují čísla větší a větší. Já sám si pamatuju, jak jsem netrpělivě každý den sledoval tento svůj blog a díval se, kolik lidí si ho přečetlo ten den, týden, měsíc. celkově. Když jsem se teď, po dlouhé době, zase podíval na svůj blog, viděl jsem pozoruhodné číslo. 10 188. To číslo značilo, kolik lidí už tento můj blog navštívilo. Osobně mě to překvapilo, protože jsem nečekal, že k takovému číslu se přiblížím tak brzo. Založil jsem ho 28. listopadu 2008. Což je předpokládám tak jeden a půl roku k deseti tisícům. Taky jsem mile překvapen, že týdně je tu kolem dvou set lidí. Naprosto nečekané.

Taky jsem se rozhodl změnit název blogu. Značku. Možná to neprospěje, ale i tak. Jeden a půl roku stejného názvu stačilo. Mějte se skvěle a já doufám, že zase někdy napíšu. Kdoví... Třeba se můj psychologický stav změní a já budu nucen psát.

Změna osobnosti, psychologický atak, nuda vs. vzrušení a tak dál

2010-03-07T19:55:00.002+01:00

Nadpis dlouhý. Článek asi moc ne. Už asi nejsem ten, kdo by se rozepisoval. Ale když mám o čem, tak se klidně rozepíšu, ale teď asi o čem nemám, tudíž se nerozepíšu. Bylo to srozumitelné?

Mám takový dojem, že jsem prodělal změnu osobnosti. Nevím proč a je mi to úplně jedno. To by mi před tím asi jedno nebylo. Ale teď už je. Už věci neřeším jako předtím, začínám zapomínat na věci, které jsem řekl před půl minutou - na to nemůžu přijít -, škola mi jde líp, než minulý půlrok, některé věci jsou mi šumafuk, začal jsem v uvozovkách "studovat" psychologii, nebaví mě věci, které mě bavily, začínám se čím dál víc nudit, jsem línější a línější - ne, že by mi to vadilo, ale aspoň víte celkovou diagnózu -, a další věci, které se mi nechce vypisovat, protože jsem líný.

Psychologie proto, že mě začali zajímat lidi. Ne jenom ženy, jak by si někteří mohli myslet, ale celkově lidi. Co udělali, proč to udělali, za jakých okolností, co tomu předcházelo, co je k tomu vedlo atp. Nevím proč. Snad proto, že mě čím dál víc začíná uchvacovat House. Tedy respektive Dr.House, tedy respektive Hugh Laurie (představitel). Ten taky pořád někoho analyzuje a mě to připadá skvělé: vědět, nebo se aspoň domnívat, proč někteří udělali to a to a z jakého důvodu, díky tomu odhalím co může přijít potom, jací budou, jak se budou chovat a co si budou myslet. Připadá mi to úžasné.

Ještě zpátky k Housovi. Myslím, že by mě aji bavilo být lékařem. Ale to bude asi tím, že na mě tak působí House, ale jeho metody a styl léčení je geniální. Když se nad tím tak zamyslím, tak ani nevím, jestli by mě to v podstatě bavilo, protože když (podle mého aktuálního psychologické rozpoložení, kdy vnímám House jako vyšší creaturu) nedosáhnu toho, co chci, respektive toho, čeho dosáhl on, tak mi to připadá prázdné, bez náplně. Taky bych chtěl chodit o holi. Vám to bude připadat směšné, ale je to tak. Mě to taky připadá směšné, ale opravdu... I když vím, že ve skutečnosti by to tak růžové nebylo. Nemohl bych vlastně dělat nic z toho, co doposud dělám, takže by to bylo ještě smutnější než to má on.

Začal jsem provádět psychoanalýzu a docela mi to funguje. Na pokusných osobách zkouším psychoanalýzu a když ji provedu a zeptám se co je na tom pravdy, tak mi odpovídají, že je pravda tak 50 až 55%, což je dobrý výsledek. Myslím, že mám dobrý základ. Psychologie je velice důležitá, tak se může hodit.

Taky jsem na lidi víc krutý, a taky jim ubližuju. Ne fyzicky, ale psychologicky. Ani nevím, proč to vlastně dělám. Možná mě to baví. Taky si víc utahuju z druhých. Kdysi jsem komusi na ICQ napsal, že už nechci být hodný chlapeček. A už jím ani nejsem. Do učitelů se taky vrývám. Ptám se na různé věci, ale berou to celkem dobře. Taky si zakládám vlastní ironický nadhled, tudíž i humor na tom založený, jako má Laurie. Nedávno jsem si od něj taky koupil knihu Obchodník se smrtí (v originále The Gun Seller). je to vtipná a dramatická kniha a chystám se na další její přečtení.

Víc se nudím a začínám se zajímat o dva druhy věcí, i když ne vždy mi to jde. O věci nudné a nebo vzrušující. Možná změna charakteru. Možná a taky ne.

Možná mi napíšete komentář, možná ne a možná je tohle jen stručná psychoanalýza mého psychologického stavu...

kontra rok

2010-01-03T20:04:00.004+01:00

Poslední dobou jsem moc nepsal - ne-li vůbec. Tak se snažím alespoň něco dohnat. Vánoce i Nový rok jsou za námi a jubilejní rok 2010 před námi. Co nás čeká? Jaký byl minulý rok a co celé desetiletí?

O roku 2010 se můžeme domnívat, že je stejný jako každý rok. Jediné, co ho ozvláštňuje jsou jeho číslice. Snad jenom proto nám připadá trošku jiný. Mou kritiku ohledně vánočního konzumu jste si mohli vyslechnout minulý rok, proto vás tento rok nehodlám trápit (kdo chce může si článek přečíst zde).

Teď už minulý rok byl plný zmatků, nepřehledností, tradičně urážek politiků, nesčetných kauz, mála sněhu a hodně nevyřčených slov. Na začátku jsme poněkud s úspěchem vstoupili do předsednictví v Evropské unii. Asi každý si vzpomene na pocit mezinárodní ostudy, když pan Paroubek bezohledně shodil Topolánkovu vládu. Úřednický kabinet zachránil co se dalo, ale zkažená reputace se napravuje dlouho. Existují slova vyřčená ústy Warrena Buffetta: "Zabere dvacet let, než si vybuduješ svou reputaci a pět minut, než ji zničíš. Když se nad tím zamyslíš, začneš dělat věci jinak." Nad těmito slovy se Jiří Paroubek asi nezamyslel. Rekordní schodek státního rozpočtu musí trápit snad každého Čecha...

Kdybych měl já sám přehodnocovat a hodnotit dle svých vnitřních hodnot uplynule desetiletí, zřejmě bych se nedopsal konce. Alespoň takto: Uplynulé desetiletí bylo vyjímečné. Z hlediska lidského jsme se posunuli blíž svobodě, blíž Západu a Americe. Náš způsob života se v uplynulém desetiletí drasticky změnil. Teplo domova, klasické setkávání v hospodách a restauracích a klábosení v řádu hodin jsme vyměnili za pokec na ICQ, Facebooku, SMS, a volání na Skypu maximálně v řádu desítek minut, přesedlali jsme na rychlé občerstvení a kvůli samému ahonu jsme skoro zapomněli na své blízké. Tyto změny však byly postupné a proto se nám to až tak nezdá. Z hlediska technologického jsme zažili neuvěřitelný skok. Když jsem se asi v roce 2003 nebo 2004 začal zajímat o mobilní technologie, byl jse svědkem toho, jak byli všichni nadšení když mobil měl fotoaparát s rozlišení VGA (640 x 480px) a teď, když má někdo mobil s rozlišením foťáku 3Mpix tak je za hlupáka. Místo obrovských počítačů, které zabraly celou místnost, máme malé netbooky zabírající maximálně několik centimetrů čtverečních.

V následujícím desetiletí nás čeká dle mého vývoj technologický nejméně dvojnásobně rychlý - díky zlepšení nanotechnologie. Společenský a politický vývoj lze odhadovat jen těžko. Snad se na toto téma zaměřím později...

Chuck Norris vs. Karel Gott

2009-12-04T13:36:00.000+01:00

* Chuck napočítal do nekonečna. Dvakrát. Karel napočítal do nekonečna pozpátku a navíc se tím nechlubí.
* Chuck zemřel před 10 lety ale Smrtka neměla odvahu mu to říct. Karel vypadá jako by zemřel před sto lety a stejně mu to je fuk.
* Chuck umí dělit nulou. Karel umí po násobení nulou dostávat nenulová čísla.
* Chuck musí třídit prádlo na tři hromady - bílé, barevné a krvavé. Karel si prádlo třídit nemusí, vždy si koupí nové.
* Kdyz jde Bubák spát, každou noc se podívá pod postel jestli tam není Chuck. Karla pod postelí nehledá protože ví, že se umí příliš dobře maskovat.
* Chuck je častým dárcem krve pro Červený Kříž. Jen ne svojí vlastní. Karel daroval odřezky uší a nosů pokaždé, když měl po plastice.
* Chuck hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál. Karel zpíval do vypnutého mikrofonu a stejně rozbil sklo v okně.
* Když Chuck spadne do vody, nebude mokrý, ale voda bude Chuck. Když do vody spadne Karel, voda se zeptá zda se od něj může okájet.
* Teorie evoluce neexistuje, existuje pouze seznam živočišných druhů, které nechal Chuck přežít. Karel na tom seznamu sice není ale Chuck si na něj netroufne.
* Pokud má Chuck zpoždění, čas by měl radši sakra zpomalit. Když má zpoždění Karel, může si dovolit taxíka, a to i v Praze.
* Chuck dokáže pálit mravence lupou. V noci. Karel klidně i ve sklepě.
* Chuck je první člověk, který porazil betonovou zeď v tenise. Karel je první člověk, díky němuž jsou balvany rády že neslyší.
* Na poslední stránce Guinnessovy knihy světových rekordů je malým písmem uvedeno že všechny rekordy drží Chuck, zde uvedení lidé jsou ti co jsou mu nejblíž. Karel je příliš dobrý aby ho nějaké stopky nebo senzory mohly zaznamenat.
* Nejsou žádné odlišné rasy, jenom země plné lidí, které Chuck zbil do různých odstínů černé, modré a žluté. Ten den totiž vybíral pro Karla výpalné.
* Chuck si v KFC objednal BigMac a dostal ho. Karel si v MacDonaldu objednal KFC a prodali mu ho i se zákazníkama.
* V Iráku nebyly žádné zbraně hromadného ničení. Chuck žije v Oklahomě a Karel, už pro armádu nezpívá.
* Chuck zničil periodickou tabulku prvků protože uznává pouze prvek překvapení. Karel mu to toleruje, ale musí mu hlídat chatu před zloději.
* Na Nagasaki nikdy žádná bomba nespadla, to jen Chuck vyskočil z letadla a udeřil do země. Na Hirošimu taky bomba nespadla, spojenci tam pustili ve smyčce záznam z konzertu: "Karel Gott, Helena Vondráčková a přátelé"
* Značka "parkování pro handicapované" neznamená, že zde mohou parkovat postižení, znamená to, že tam parkuje Chuck a pokud tam zastavíte udělá z Vás handicapovaného. Stejně tak STOP na křižovatce znamená, ať dáte bacha protože tam Kája občas parkuje svůj vrtulník.
* V průměrném obývacím pokoji je 1242 věcí, pomocí nichž by Vás Chuck dokázal zabít Včetně samotného pokoje. Karlovi k zabíjení stačí jeho hlasivky.
* Chuck nespí, ale vyčkává. Karel čekat nemusí, a zabíjí rovnou.
* Zbraně nezabíjejí, to Chuck. Česká koruna neklesá kvůli volbám, to jen Karel měl dovolenou.
* Hlavní příčiny smrti v USA jsou: 1.Onemocnění srdce, 2.Chuck, 3.Rakovina. To proto, že Karla si do statistik zapsat netroufli.
* Okolní vesmír existuje, protože se bojí být na stejné planetě jako Chuck. A rozpínání je způsobeno tím, jak se částice hmoty snaží utéct před Kájovým zpěvem.
* Chuck nečte knihy, jen je pořádně zmáčkne a dostane informace, co potřebuje. Karel je vševědoucí.
* Chuck je tak rychlý, že může oběhnout Zemi a udeřit se do zad. Karel je tak ošklivý že se usměje a do zad ho praští tlaková vlna.
* Chuck nenosí hodinky, on prostě určí kolik je hodin. Karel Chuckův čas ignoruje a řídí se notama.
* Chuck zná poslední číslo čísla Pí, ale Karel zná Chuckův PIN a to je důležitější.
* Chuck umí roztáhnout diamant a proměnit ho tak v uhlí. Karel umí vzít uhlí a zpěvem ho přinutit aby zmodralo.
* Žádné globální oteplování neexistuje, to jen Chuck přiblížil Slunce, když mu bylo chladno. Karel není tak rozmazlený a trochu chladu snese.
* Za každým úspěšným mužem je žena, za každým mrtvým mužem je Chuck a za každou sebevraždou Karlův zpěv.
* Ozzy Osbourne ukusuje hlavy netopýrům, Chuck to dělá tygrům usurijským a Karel Chuckovi
* Chuck umí dělat bubliny z hovězích steaků. Karel mu tu bublinu umí propíchnout pohledem.
* Když se říká "nikdo není dokonalý" Chuck to považuje za osobní urážku, Karel už má tou dobou dávno napsanou žalobu.

Vakcína na chřipku aneb Jak vytunelovat paniku

2009-11-18T20:46:00.003+01:00

Všichni se bojí, že je v nejbližší době zasaáhne vir mexické chřipky a že zemřou. Jsou tyto obavy oprávněné? Opravněné je jen to, že se mohou nakazit, ale že zemřou, je pravděpodobnost mizivá. Na ptačí chřipku, za tu dobu co existuje, na ni zemřelo přibližně 800 lidí. Na tu klasickou, co prožíváme všichni téměř každoročně, zemřou každý den miliony lidí... Má cenu se vůbec bát té prasečí?

V tento den se do naší republiky dostalo očkování na mexickou chřipku. V řádu přibližně 95 000 kusů vakcíny. Každý den se nacházejí případy nového nakažení. Jsou to jednotky, někdy desítky denně. Ale každý nakažený se zachytí ve fázi, kdy jde nemoc zastavit - ať už antivirotiky nebo vakcínou. Je jen málo případů, které jsou - tedy u nás - smrtelné. Není čeho se obávat.

Někdo si to však nemyslí. V dnešní době, kdy média mají obrovskou moc, se z nemoci prasečí chřipky udělala jedna velká bublina, která čeká na prasknutí - na odhalení pravdy. Ta však nikdy nevyjde najevo veřejně, neboť média si nechtějí přiznat, že chybovaly - proto se to roznese jen a pouze ústně. Kdyby žádná média neexistovala, nikdo by z toho nedělal vědu. Bralo by se to jen jako obyčejná chřipka. A právě díky této bublině farmaceutické firmy vydělaly nebo vydělají, miliony, miliardy. A to vše jen díky tomu, že se někdo bojí.

Takové chování - tedy myslím vykořisťování - je v dnešním světě běžné a nikdo si toho už nevšímá. Proč taky - vždyť je to přece normální! Lež.

Vždyť jde o princip! Vláda rozhodla o koupi vakcíny za miliardy. Posílá to nemocnicím, lékařům a hlavně politikům, aby mohli naši zem spokojeně tunelovat dál. Tisíce lidí, kteří se nesmyslně bojí o svůj život, si tuto vakcínu nechají píchnout. A kdo to zaplatí? Tak primitivní otázka - přece my. My a naše daně. Stát daně vybírat neumí a proto je naše země zadlužená, jak ještě v historii nebyla...

Vztahy USA - Rusko

2009-11-11T20:55:00.007+01:00

Prezident Obama ustupuje Rusku, kde se dá. Je to taktika předem promyšlená, nebo jsou to zbrklé kroky, zbrklého prezidenta.

Dvě

prezidentské republiky, dvě supervelmoci, na obou stranách osobnosti s velkou autoritou. Amerika, jakožto tahoun světové ekonomiky a celosvětový hrdina, který si probíjí cestu mezi ty nejlepší, by měla mít jakousi pozici, v níž si může s jistou převahou poroučet. Tak to aspoň za prezidenta Bushe bylo. Ten však byl v konfrontaci s mnohem autoritativnější osobností, než jakou je prezident Medveděv. Je snad všeobecně známo, že prezident Medveděv je jen jakousi loutkou v rukou premiéra Putin, a že si sám Putin udržuje velký vliv na postu prezidenta a jeho rozhodování.

Kroky prezidenta Obamy, které podniká vůči Rusku, jsou snad až příliš unáhlené. Mohli bychom spočítat nesčetně věcí, které Obama udělal zbrkle - tedy ve vztazích s Ruskem. Samozřejmě, že musí mít americký prezident jistý plán, nebo ho aspoň měl, ale ten se mu očividně vymkl z rukou. Kroky Obamy jsou, jak jsem už říkal, až přehnané. Jistěže, před každým krokem musí být pečlivá úvaha, ale Obama si dle mého názoru věc představoval tak, že se jeho jednání podaří a on si vezme věc do svých rukou a všechno se splní podle jeho snů. Je to velká naivita - vzhledem k tomu, co všechno už Rusko ve své historii dokázalo a kolik území už ovládalo, se mi zdá, že některé kroky Obama nedomyslel.

Obě dvě mocnosti mají jaderného arzenálu tolik, že kdyby proti sobě, nedejbože, zaútočili, můžeme se jít tak akorát pomodlit a zemřít. Na obou stranách by jaderný útok zamořil nesčetně mnoho lidí: v Americe by to byla celá severní, střední a asi půlka Latinské Ameriky; v okolí Ruska byto bylo především Rusko, Čína, Kazachstán a nesčetně států s nimiž Rusko sousedí...

Nám stačí doufat, že tato situace nenastane, a že se prezidentu Obamovi podaří svůj plán dotáhnou do konce přesně tak, jak se mu o nich jednou v noci zdálo.

Jak se bavit na zkoušce, u které je Vám výsledek ukradený

2009-11-01T18:46:00.000+01:00

Přineste si polštář, hoďte si šlofíka (nebo to aspoň předstírejte). Patnáct minut před koncem vstaňte a protřete si oči se slovy: "Ježíši, to je hodin! Tak se do toho dáme." Něco tam načmárejte a odevzdejte o 5 minut dříve.
Po rozdání zadání začnete křičet: "Pepo, Pepo, mam výsledky!"
Pokud je to zkouška z matematiky, odevzdejte esej. Pokud je to zkouška z jazyka, odpovídejte matematickými symboly. Buďte kreativní. Používejte integrály.
Dělejte si vlaštovky. Snažte se trefit asistentovi do levé nosní dírky.
Mluvte si celou dobu pro sebe. Debatujte sám se sebou. Pokud budete požádáni, abyste zmlkli, odsekněte, že to slyší vaše myšlenky. Pak si začnete vykládat, jaký je asistent vůl.
Po obdržení zadání na něj 5 minut tupě zírejte. Pak vstaňte a začnete křičet: "Vůbec tomu nerozumím a to jsem celý semestr chodil na cvičení! O co jde? A kdo vůbec jste? Kde je ten, co tu má být?!"
Doneste si digitální hru. Zapněte zvukové efekty.
Najděte zajímavý způsob, jak odmítnout každou zadanou otázku. Např.: "Odmítám odpovědět na tuto otázku, protože se příčí mému náboženskému založení." Buďte kreativní.
Přiveďte si s sebou své oblíbené domácí zvíře.
Vleťte do posluchárny a zařvěte: "Už mě maj', musím zdrhnout!"
Po patnácti minutách vstaňte, roztrhejte všechny papíry na malé kousíčky, vyhoďte je nad sebe a zařvěte: "Veselé vánoce!" Pokud máte odvahu, požádejte o nové zadání s tím, že jste staré ztratili. Opakujte to každých 15 minut.
Pište štětcem nebo zvýrazňovačem.
Přijďte na zkoušku v plavkách nebo županu.
Přijďte s extremním záchvatem Turetova syndromu. Buďte hodně vulgární. (Tj. syndrom, při kterém člověk začne mluvit sprostě).
Udělejte zkoušku v cizím jazyce. Pokud žádný neumíte, vymyslete si ho. Pokud se jedná o zkoušku z matematiky, používejte římské číslice.
Přineste si něco, abyste to mohli házet na asistenta, když se nedívá. Obviňte osobu, kterou nemáte rádi.
Jakmile dostanete zadání, snězte ho.
Vejděte do posluchárny s filmovým štábem. Vysvětlete asistentovi, že si chcete nechat natočit záznam a naznačte mu, že by mohl dostat určité procento z výnosu.
Každých pět minut vstaňte, seberte všechny svoje věci a sedněte si o místo dál. Pokračujte.
Odevzdejte o 30 minut dříve. Komentujte to jako extrémně lehké.
Přineste si černý fix a všechny své odpovědi si okamžitě zcenzurujte.
Dvacet minut po obdržení zadání vstaňte a rozházejte všechny věci se slovy: "Já na to seru!" a triumfálně odejděte.
Vyvolejte vzpouru. Například pohrozte, že jestli se všichni nepřidají, tak rovnou odcházíte.
Snažte se vypadat opile (nejlépe totálně!).
Poznamenejte, jak dnes asistent vypadá sexy (nehledě na pohlaví).
Přijďte na zkoušku v černém plášti. Po půl hodině si nasaďte černou masku a začněte řvát, že jste Fantom Opery, dokud vás nevyhodí.
Běžte na takovou zkoušku, o které nemáte nejmenší představu na co se Vás můžou ptát, a pokud víte, že si zkoušející skutečně pamatuje všechny studenty. Začnete bojovat o to, abyste mohli dělat zkoušku.
Po obdržení zadání se začnete hlasitě smát se slovy: "To fakt chcete, abych si život kazil takovouhle sra*kou?!"
Přineste si vodní pistolku.
Začnete si pískat svou oblíbenou píseň. Nenechte se přinutit, abyste zmlkli. Pokud vás budou chtít skutečně vyhodit, změňte repertoár.
V polovině zkoušky začnete dělat brajgl.
Pokud se jedna o zkoušku z matematiky, snažte se vymyslet co nejdelší čísla. Nacpěte ( a komplexní čísla kam můžete. Pokud se jedná o zkoušku z jazyka, snažte se pořád odbíhat ke svému životnímu příběhu.
Přijďte na zkoušku v rytířské zbroji.
Přiveďte si sebou osobu s vějířem. Trvejte na její přítomnosti, protože jinak se vám špatně dýchá.
Když vejdete, postěžujte si na vedro. Svlékněte se donaha.
Zavolejte si asistenta, ukažte na libovolnou otázku a zeptejte se ho na odpověď. Snažte se to z něj dostat.
Přiveďte s sebou spousty lidí, aby vám dělali vlny (jako na stadiónu).
Házejte si s kamarádem talíř přes celou místnost.
Přineste si sebou co největšího a nejošklivějšího maskota. Modlete se k němu často. Zapřemýšlejte i o nějaké oběti.
Během zkoušky rozeberte na co přijdete.
Pište otočeně o 90 stupňů a pozpátku.
Přineste si s sebou hudební nastroj a hrajte svou oblíbenou melodii. Pokud vás budou okřikovat, snažte se je přesvědčit, že bez toho nemůžete myslet.
Napište deset důvodů, proč je profesor blb.

Základy slušného chování

2009-10-18T17:37:00.001+02:00

V tramvaji
1. Nikdy nepouštěj nikoho sednout na své místo, odpočívej tak dlouho, jak to jde až budeš starý, tak už si nesedneš!
2. Když střílíš po revizorovi, dávej pozor, abys netrefil řidiče. Musel bys na své zastávce vyskakovat za jízdy.
3. Nedávej si nohy na sedadlo, aby sis neušpinil boty. Nikdy nevíš, jaký prase tam sedělo.

V blázinci
1. Při první návštěvě se vždy slušně představ (např. "Dobrý den, já jsem žárovka").
2. Pokud se ti na takovéto představení dostane odpovědi typu "Těší mě, já jsem hromosvod!", zřejmě jsi dosud nenarazil na lékaře.
3. Neskákej z okna, které má mříže.

V zaměstnání
1. Řiď se starým českým příslovím, že co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a celý zítřek budeš mít volno.
2. Neotravuj zaměstnavatele domáháním se své výplaty. Má důležitější starosti.
3. Uvědom si, že i když tě nadřízený pošle do prdele, nesmíš opustit pracoviště. Inteligentní jedinci si mohou udělat obrázek o tom, kde že se ta prdel nachází.

Ve škole
1. Střílet po učiteli ze samopalu se pokládá za krajně nevychované.
2. Když se nacvičuje požární poplach, zapal se spolužáky alespoň jednu učebnu. Učiteli tak uděláš radost, že tě zachránil před uhořením (ovšem pouze za předpokladu, že se mu to skutečně podaří).
3. Při hodinách německého jazyka nehajluj!

V televizi
1. Když už tě jednou pozvou do televize, využij toho a zamávej mámě.
2. Nikdy neplivej do kamery, byl bys špatně vidět.
3. Jsi-li v přímém přenosu, nikdy neříkej moderátorce, že má velký kozy.

Mezi bezdomovci
1. Zpívání české hymny by vzhledem k jejímu obsahu mohlo být považováno za provokaci. Pozor na to!
2. V zimě si nepleť bezdomovce se sněhulákem. Pokud bys mu totiž chtěl dávat místo nosu mrkev, mohl by se urazit.
3. I kdyby ses jednou stal bezdomovcem, nikdy nežer zbytky chleba ze země to tam hodný lidi házej ptákům a ne tobě.

U počítače
1. Nemlať do klávesnice. Tu to nebolí. Mlať raději mladšího bratra (u staršího si to dobře rozmysli).
2. Léčení počítačových virů penicilinem zhoršuje vztahy mezi počítačem a uživatelem.
3. Příkaz format c: používej často, ale nikdy ne na svém počítači.

Na střeše
1. Pro zdravení nízko letících letadel je slušné použít znakovou řeč.
2. Pokud soutěžíš s holubem, jestli poflušeš víc lidí než on posere, nezapomeň v zápalu boje na to, že nemáš křídla.
3. Rupne-li ti v bedně a budeš chtít prozkoumat komín, nelez hlavou napřed.

Přátelství

2009-10-08T19:35:00.006+02:00

Už jsem se uchýlil k tomu, že komentáře k aktuálnímu politickému dění nepíšu, protože bych se jen a jen opakoval. Ale přejděme k tématu.

Přátelství jde definovat jako velmi blízký vztah dvou a více lidí, ale ne zase tak blízký až by to hraničilo s láskou. Přátelství se dál dělí na dvě další skupiny. Ta první jsou "kamarádi", druzí jsou "přátelé".

Kamarádů, ař se to někdy nezdá, má každý hodně. I když se mu to nezdá. Kamrádů má člověk většinu hodně a počítá se do nich většinou kolegové z práce, spolužáci ze školy, lidi, s kterými se daný člověk denně nebo pravidelně setkává. Tento vztah se dá charakterizovat, jako vztah, kdy vy máte kamaráda, popovídáte si sním, o čem chcete, o všem možném, děláte si s ním srandu z lidí, sednete si sním na pivu nebo v hospodě či restauraci. Jste rádi, když máte kamrády. Někdo vám někdy pomůže, když potřebujete. Ale na jejich "služby" se nelze zcela spoléhat.

Přátelé jsou opačná skupina kamarádů. Někomu se možná bude zdát, že má přátel mnoho a mnoho. Ale opak je pravdou. Opravdových přátel je ve světe málo, velmi málo. Dle mého názoru, ten, kdo má 8 a víc přátel, tak je oprvdu mistrný člověk. Přítel je někdo, s kým si povídáte o velmi důvěrných věcech. O tom, s čím se nikomu jinému nesvěříte, než právě příteli. Bavíte se s ním o opravdu důležitých věcech - nemyslím jako záchranu světa nebo globální oteplování, ale subjektivně důležitých. Přítel s vámi probere co potřebujete a neváhá pro vás cokoliv obětovat. Poradí vám, co máte dělat v situaci, kdy si vy sami nevíte rady. Vleje vám do života nový optimismu, novou náladu, nový elán. Bavíte se s ním, co máte udělat ve vztahu, který se rozpadá, co máte říct šéfovi, aby vás nepropustil, jak máte uhladit spor u učitele, aby vám nedal špatnou známku nebo nějaké kázeňské opatření.

Dle mého názoru se přátelství pěstuje celý život, a to v případě se že tito dva lidé nevydají zcela rozdílnými cestami. Opravdový přítel se objeví v těch případech, kdy všichni ostatní selžou, kdy už nebude nikdo, kdo by vám pomohl, poradil. Já osobně mám pokud dobře počítám, asi 2 nebo 3 přátele - a to si nejsem jistý. Opravdových přátel není mnoho, a kdo tohle ví, si každého, koho má, velice cení. Přeji vám mnoho úspěchu, abyste narazili na opravdové přítele a měli jich více, než-li já...

Dovolte, abych zde uvedl několik opravdu velmi zajímavých citátů o přátelství:

Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.
Nekráčej přede mnou, možná za Tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná Tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel. (Albert Camus)
Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.
Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.
Kdyby všichni lidé věděli, co jedni říkají o druhých, neexistovali by na světě ani čtyři přátelé.
Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí. (Gaius Valerius Catullus)
Máš-li dobrého přítele, máš víc než on.
Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.
Nezajímej se o množství, ale o kvalitu svých přátel.
Mít člověka kterému můžeš věřit je jedno z největších vítězství v životě.
Přítel je ten, kdo zůstává, když všichno odcházejí...
Přítel je člověk, který zná tvoji minulost, věří ve tvou budoucnost a má tě rád takového, jaký jsi dnes.
O všem uvažuj s přítelem, ale nejprve uvažuj o něm samém.
Není tak těžké za přítele umřít, jen najít takového, aby umírat za něj stálo za to.
Opravdové přátelství je jako světluška - svítí tím víc, čím větší je kolem tma.
Povinností přítele je uhádnout starost druhého a vyjít mu vstříc dříve, než byl o to požádán.
Přátelé jsou ti vzácní lidé, kteří se zeptají, jak se ti daří, a počkají i na odpověď.

Tyto citáty byly převzaty z této adresy: www.pc-guru.cz/citaty-o-pratelstvi

Stupně zimy

2009-10-04T16:29:00.000+02:00

+18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.
+10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení. Rusové pěstují kytičky.
+2°C Italská auta nejdou nastartovat.
0°C Destilovaná voda zamrzá.
-1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
-4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.
-8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.
-10°C Francouzská auta přestávají startovat.
-12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích.
-15°C Americká auta nejdou nastartovat.
-18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
-20°C Dech se stává slyšitelným.
-21°C Pokud vůbec dostaneš psa na vyčůrání ven, musíš ho potom ukopnout.
-22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.
-24°C Německá auta nejdou nastartovat.
-27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.
-29°C Švédské automobily přestávají startovat.
-32°C Bezdomovci zmrzli a jsou v krabicích stohováni za městem.
-33°C Žádné normální, ani ruské auto už nejde nastartovat.
-38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
-43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.
-45°C Eskymáčtí psi se lámou v zatáčce.
-50°C Auto se ti snaží nacpat do postele.
-60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih.
-70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační závod na zahřátí.
-75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou nasraní.
-268°C Hélium zkapalnělo.
-273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus, žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa.

Dopis z dětského tábora

2009-09-28T17:25:00.000+02:00

Ahoj mami,
náš skautský vedoucí nám povídal, aby jsme napsali rodičům, jestli jste jako viděli ty záplavy v telce a máte o nás strach. My jsme všichni v pořádku. Jen nám to odplavilo jeden stan a dva spacáky. Naštěstí, nikdo z nás se neutopil, neboť jsme právě byli na horách a hledali jsme Jožu. Víš co, prosím tě, zavolej Jožově mámě a řekni jí, že je Jožo v pořádku. Teď nemůže psát, protože má ruku v sádře.
Taky bylo super, jak jsme jezdili v záchranářském džípu. Ale Jožu by jsme v té tmě asi nikdy nenašli, kdyby nebylo těch blesků. Náš skautsky vedoucí se na Jožu hněval, protože šel na túru sám a nikomu nic neřekl. Jožo tvrdí, že to řekl, ale bylo to zrovna v době toho požáru, takže ho nikdo neslyšel.
Ostatně, víš, že když naliješ benzin do ohně, že to vybouchne? Mokré dřevo nechtělo vůbec hořet, zato chytil jeden z našich stanů a taky některé naše věci. Honza teď vypadá trochu divně, ale to jen dokud mu nenarostou znovu vlasy.
Vrátíme se v sobotu, teda jestli se našemu vedoucímu podaří opravit auto. Ta bouračka taky nebyla jeho chyba. Když jsme odjížděli, brzdy byly ještě v pořádku. Vedoucí povídal, že ale máme očekávat, že se na takovým starým autě určitě něco pokazí. Asi proto mu ho nikde nechtěli pojistit. Ale my si myslíme, že je to skvělé auto. Našemu vedoucímu vůbec nevadilo, že jsme mu ho zašpinili a když bylo vedro, vozili jsme se na zadním nárazníku. Úplně nejlepší je, když se v takovým autě vozí deset lidí. Vedoucí nám také dovolil, aby jsme šoférovali a ti, co už se nevešli do auta, byli v přívěsu. Tak jsme jezdili, dokavad nám to policajt nezakázal. Náš vedoucí je fakt super chlapík. Teď učí řídit Tomáše. Ale už ho nechává jezdit jen na horských cestách, kde není provoz, ale jen náklaďáky, co vozí dřevo.
Včera jsem nad Davidem vyhrál oběd, protože jsme se vsadili jestli Joska po tom žihadle upadne do bezvědomí nebo ne. Joska tvrdil, že je to jen vosa, a já říkal, že je to sršeň a vyhrál jsem! Vedoucí se na nás ale trochu zlobil, že jsme měli Josku odvézt k doktorovi hned a nečekat až omdlí. Ale zase nás pochválil jaký jsme udělali skvělý nosítka ze dřeva a že jsme se nesázeli o peníze. To ale ani nešlo, protože jsme se ze všech našich peněz složili na pokutu pro toho policajta.
Dnes ráno všichni kluci skákali ze skal do jezera a potom měli jezero přeplavat. Ale protože já neumím plavat a Míša se bál, že se utopí, tak nám vedoucí dal kanoe, aby jsme se přeplavili. V jezeře ještě plavalo dřevo, co tam naplavily ty povodně. Vedoucí nám ani nedal záchranné vesty, ale nechtěli jsme ho otravovat, protože opravoval auto.
Víš co? Všichni jsme dostali odznak za kurz první pomoci. To bylo, když se David potápěl v jezeře a pořezal si ruku. A kromě toho, já a Vláďa jsme dostali vyrážku. Náš vedoucí povídal, že to je asi otrava z toho zkaženého kuřete. On povídal, že takovou podobnou vyrážku dostal ze stravy ve vezení.
Já jsme rád, že se odtamtud dostal a stal se našim skautským vedoucím. Povídal, že za ten čas, co tam byl, zjistil, jak se stát lepším. Ted už ale musím jít. Jdeme do města poslat pohledy a koupit náboje. Neboj se o nás. Máme se dobře.
Tvůj Víťa
P.S. Už umím házet nožem líp než Petr!

"Pár" podstatných rozdílů mezi mužem a ženou:

2009-09-20T19:04:00.000+02:00

Oslovení: Jdou-li spolu Lenka, Zuzka, Dáša a Majka do kavárny, oslovují se Lenko, Zuzko, Dášo a Majko. Jdou-li spolu Michal, Karel, Robert a Honza do hospody, oslovují se Tlusťochu, Godzilo, Klikaři a Smraďochu.

Placení: Když mají platit celkem 225.50, hodí Michal, Karel, Robert a Honza na stůl každý furiantsky stovku a tvrdí, že nemají drobné a nechtějí nazpět. Když mají platit společnou útratu děvčata, vytáhnou z kabelek kalkulačky.

Peníze: Muž za věc v ceně 10 Kč zaplatí 20 Kč, pokud ji potřebuje. Žena zaplatí 10 Kč za blbost v ceně 20 Kč, kterou nepotřebuje, protože je na to sleva.

Koupelna: Muž má v koupelně 5 věcí: kartáček na zuby, pastu, holicí strojek, mýdlo a ručník. Typická žena má v koupelně cca 337 věcí. Většinu z nich muž nedokáže identifikovat.

Hádky: Žena má v hádce vždy poslední slovo. Cokoli řekne poté muž, je začátkem další hádky.

Kočky: Žena miluje kočku. Muž říká, že miluje kočku, ale když se žena nedívá, nakopne ji.

Budoucnost: Žena má obavy o budoucnost, dokud se nevdá. Muž nemá obavy o budoucnost, dokud se neožení.

Úspěch: Úspěšný muž je ten, co vydělá víc peněz, než jeho žena dokáže utratit. Úspěšná žena je ta, která takového muže najde.

Manželství: Žena si vezme muže a doufá, že se změní, ale marně. Muž si vezme ženu a doufá, že se nezmění, ale marně.

Paráda: Žena se vyparádí, když jde nakupovat, zalít květiny, vynést smetí, zvednout telefon, přečíst si knížku nebo vzít ze schránky dopis. Muž se vyparádí na svatbu a na funus.

Přirozenost: Muž po probuzení vypadá stejně, jako když si šel lehnout. Žena během noci jaksi zoškliví.

Děti: Žena ví o svých dětech všechno. Ví o jejich objednávkách k zubaři, o jejich láskách, kamarádech, oblíbeném jídle, tajných obavách i nadějích. Muž si nejasně uvědomuje, že v baráku žijí jacísi malí lidé.

A na závěr myšlenka pro dnešní den: Ženatý muž může zapomenout na své chyby. Je zbytečné, aby si tutéž věc pamatovali dva lidé.

Můj vstup do HTML

2009-09-15T18:46:00.003+02:00

Asi včera jsem vstoupil do světa programovacího jazyka HTML. Jako hlavní prioritu jsem si zvolil vytvoření nového kontra blogu.

Do tohoto světa se mě rozhodl zasvětit můj přítel Martin's. Tímto mu děkuji. Jsem za všechno, co díky němu vím o HTML a budu vědět, vděčný.

Předpokládám, že vytvoření nového kontra blogu zabere pár let, takže až to bude dám vám vědět. Věřím, že se mi to povede. Musím říct, že když jsem se setkal s HTML, tak mi to připadalo hodně nepochopitelné. Ale pomalu jsem se s tím začal stýkat. Přibližně tak 1 krát za 1 až dva roky. Navíc jsme s HTML začali ve škole, takže nakonec proč ne? Pomůže mi to ve škole, takže nakonec s toho plyne lepší prospěch - což se mi hodí.

Dle mého přítele (nikoliv kamaráda - na kamaráda je moc dobrý) si za rok budu umět vytvořit šablonu (čili vzhled stránky) dle vlastních představ. Já si myslím ,že to torchu uspěchal. Ale vše je možné neboli nic není nemožné.

Věřím, že budu v harmonogramu pokračovat úspěšně... Děkuji všem, co mi vyjadřují alespoň částečnou podporu...

Co víme jen díky americkym filmům?

2009-09-13T20:22:00.000+02:00

Vzájemně se srazící auta téměř vždy musí vybouchnout.
Všechna telefonní čísla v USA začínají na 555.
Hlavní hrdina necítí bolest v okamžiku, kdy mu jeho protivníci způsobí zranění. Vždy jí projevuje až ve chvíli, kdy mu nějaká žena ošetřuje rány.
Součástí každého policejního vyšetřování je alespoň jedna návštěva striptýzového baru.
Cizinci mezi sebou hovoří anglicky.
Všechny postele mají speciální přikrývky tvaru L, které sahají ženě pod bradu a muži po pás.
Policejní komisař vždy suspenduje svého nejlepšího detektiva nebo mu dá na vyřešení případu 48, popř. 24 hodin. Čím méně na to má času, tím lépe.
Při nákupu potravin je třeba vždy koupit alespoň jednu francouzkou bagetu.
Pro většinu lidí není problém přistát s letadlem, když dostávají instrukce z řídící věže.
Klimatizační systém každé budovy je dokonalým úkrytem a nikoho ani nenapadne, aby Vás tam hledal.
Z každého okna v San Francisku je vidět dobře známý červený most přes řeku.
Všechny časované bomby jsou vybaveny velkým a čitelným displejem, aby každý věděl, kdy bomba vybuchne.
Cokoliv platíte, nemusíte se dívat do peněženky. Vždy se Vám přece podaří vytáhnout tu pravou bankovku.
Žena, která se nachází ve strašidelném domě, zjišťuje původ divných zvuků vždy oblečená v noční košili.
I bezdomovci mají zuby bílé jako právě padlý sníh.
Vždy se Vám podaří zaparkovat přímo před domem, který potřebujete navštívit.
Během rvačky, při které jsou využívána bojová umění, nehraje roli počet protivníků. Ti vždy trpělivě tancují okolo a naprázdno předvádí bojové pozice do chvíle, než hlavní hrdina vyřadí někoho z jejich předchůdců a na ně se konečně dostane řada.
Kdykoliv je někdo sražen úderem k zemi a upadne do bezvědomí, nikdy neutrpí otřes mozku, popřípadě jiné zranění. Přeborníkem je v tomto oboru vyšetřovatel Ken Malansky, pomocník Perryho Masona.
Téměř každý zámek lze otevřít pomocí kreditní karty.
Zamykat automobil, popřípadě vytahovat okénko nebo střechu je zbytečné.
Ve večerních zprávách vždy vysílají reportáž, která se Vás týká, přesně v okamžiku, kdy zapnete televizi.

World Trade Center: Místo mrtvého obchodu

2009-09-11T13:54:00.003+02:00

Dnes to bude přesně 8 let, kdy do "Dvojčat" narazily dvě letadla unesené sebevrahy nejmenovaného hnutí. Přední světoví premiéři a prezidenti hovoří o tomto atentátu jako o novém zlu v novém světě či nepředstavitelné brutalitě. Václav Havel tehdy řekl, že "To bylo obrovským varováním pro celý svět".

USA

Generali

Munich Re.

Allianz

Swiss Re

WTC

Larry Silverstein

Světové obchodní centrum

WTC

tun

Nový začátek

Sled událostí (dle místního času)

7:58 Let United Airlines č. 175 startuje z Bostonu do Los Angeles (na palubě 56 pasažérů, 2 piloti, 7členná posádka; typ stroje – Boeing 767).
7:59 Let American Airlines č. 11 startuje z Bostonu do Los Angeles (na palubě 81 pasažérů, 2 piloti, 9členná posádka; typ stroje – Boeing 767).
8:01 Let United Airlines č. 93 startuje z Newarku do San Francisca (na palubě 38 pasažérů, 2 piloti, 5členná posádka; typ stroje – Boeing 757).
8:10 Let American Airlines č. 77 startuje z Washingtonu do Los Angeles (na palubě 58 pasažérů, 2 piloti, 4členná posádka; typ stroje – Boeing 757).
8:13 Boeing 767 na letu 11 se odchyluje z kurzu o 20° a přestává komunikovat s leteckou kontrolou (první náznak nestandardního chování; o 7 minut později navíc vypíná identifikační signál).
8:46 Boeing 767 na letu 11 naráží v rychlosti 790 km/h do severní věže WTC. Budova je zasažena mezi 94. a 98. patrem. Dochází k okamžitému vznícení paliva a uvěznění všech lidí v patrech nad místem nárazu letadla.
9:02 Boeing 767 na letu 175 naráží v rychlosti 950 km/h do jižní věže WTC mezi 78. a 84. patrem. Náraz letadla v televizi v přímém přenosu vidí miliony lidí po celém světě. (Federální úřad USA pro letectvo s okamžitou platností uzavírá všechna letiště v New Yorku).
9:21 Všechny tunely a mosty v New Yorku jsou uzavřeny.
9:25 Federální úřad USA pro letectvo uzavírá americký vzdušný prostor a přikazuje všem vnitrostátním linkám okamžitě přistát.
9:29 Prezident George W. Bush poprvé po útoku promlouvá k národu, oznamuje, že se vrací do Washingtonu a že došlo k obrovské národní tragédii. První potvrzené zprávy naznačují minimálně 6 obětí a alespoň 1 000 zraněných.
9:37 Boeing 757 na letu č. 77 naráží do budovy Pentagonu. Je zabito všech 64 lidí na palubě a dalších 125 v budově.
9:45 Bílý dům a Kongres jsou evakuovány.
9:49 Všechna letiště v USA jsou uzavřena.
9:58 Operátor záchranného telefonního systému je informovaný pasažérem letu č. 93 o unesení letadla.
9:59 Jižní věž WTC se 56 minut po zasažení letadlem hroutí. Tragédii sledují miliony lidí po celém světě v přímém televizním přenosu. Dolní Manhattan je zahalen obrovským oblakem prachu.
10:03 Boeing 757 na letu č. 93 se zřítil do polí v Pensylvánii, 120 km jižně od Pittsburghu poté, co se pasažéři na palubě proti teroristům vzbouřili a pokusili se získat nad letadlem kontrolu. Evakuace sídla OSN a centrály NATO v Bruselu a uzavření všech hraničních přechodů USA s Mexikem.
10:10 Hroutí se část Pentagonu.
10:25 Objevuje se informace, že před Ministerstvem zahraničních věcí USA explodovala nálož (žádný zraněný).
10:28 Severní věž WTC se hroutí. Spolu s věží je zničen i přilehlý hotel Marriot.
14:00 Ukončení všech finančních operací na akciových trzích v USA.
14:21 Armáda USA rozmísťuje v okolí New Yorku a Washingtonu raketový protiletecký systém.
14:40 První tisková konference po katastrofě vedená starostou New Yorku Rudolphem Giulianim.
16:25 Hlavní akciové trhy v USA potvrzují zastavení obchodovaní i na následující den.
17:25 Sedmačtyřicetiposchoďová budova č. 7 Světového obchodního střediska se sesunula k zemi; na čtyřech místech budovy probíhaly menší izolované požáry; ostatní budovy centra jsou zničeny troskami z pádu Dvojčat – celé obchodní středisko je tedy zničeno; místo bývalého WTC později přijme název Ground Zero).
20:30 Prezident USA George W. Bush přednáší v televizi svůj projev k národu.

zdroj: Wikipedie - otevřená encyklopedie

Sociální sítě

2009-09-08T17:10:00.004+02:00

...jsou velký nástroj na - snad je to příliš silné slovo - ovládání lidí, ale i to se bohužel děje.
Většinou je známe jako něco, po čem prahnou mladí. Sociální sítě můžou do značné míry, tedy dle mého názoru, ovlivňovat život jednotlivce. Ovlivňovat jeho chování vůči okolí ap. Dnes si téměř každý pod pojmem sociální síť představí zejména Facebook. Někteří pak Twitter.

Není to dávno, co se svolali odpůrci ČSSD a dohodli se na tom, že půjdou na mítink této strany a budou po předtavitelích této strany házet vajíčka. A tito odpůrci se svolali prostřednictvím sociální síťě Facebook. I takovou moc můžou mít sociální sítě. Není až tak dávno, kdy jsem viděl na zpravodajské stanici Z1 dokument, který popisoval, jak teroristi pronikají na internet. Někteří z vás, co tohleto čtou možná napdane, kam tím mířím. Ksyž už teroristé na internet pronikli, nebude dle mého názoru dlouho trvat, a proniknou i na sociální sítě jako je Facebook nebo Twitter. A pak se, odvolávaje se na dodatek o svobodě slova, budou svolávat své sebevražedné akce a teroristické útoky. Věřme, že k tomu nedojde.

Jisté je, že život jednotlivců je zásadně propojen mezi sebou. To, co nám umožnil internet jako takový není ani v drátech ani až tak v té technologii ale spíše v tom, že se lidé, kteří nikdy ani neviděli a ani se nikdy nemoho vidět, běžně mezi sebou kmunikují jakoby nic, jenom tak, že ťuknou párkrát do králvesnice a zmáčknou tlačitko Enter. Posílají si své fotky z dovolené. Tisíce lidí jsou díky blogům propojeni s informacemi z celého. Můžou reagovat na cokoliv, co se jim zachce. Můžou sdílet své zájmy s kýmkoliv na planetě Zemi.

Čistě z mého pohledu: Nebýt inernetu, nikdy bych nezačal blogovat, psát své názoru na politiku a na všechno kolem, co mě zajímá. Nikdy bych se nestkal s takovými lidmi, jako je Jan Hýsek, Jaroslav Sedláček a mnoho dalších, kteří mi aspoň jednou za čas napíšou pod článek nějaký kratičký komentář - a já jsem za něj rád.

Z ekonomické hlediska mají sociální sítě mnoho uživatelů, ale skoro téměř nic nevydělávají. Otázka je, zda je to dobře nebo špatně. To je také sociálním sítím často vytýkáno. Ale co s tím naděláme????.......

Nakonec ať se zhodnotí sociální sítě kladně nebo záporně, zůstanou sociální sítě sociálními sítěmi a já si je navždy pro jejich propojovanost se světem budu pamatovat.

Vtipné texty ožívají

2009-09-06T19:16:00.002+02:00

Jelikož minulý školní rok - tedy před červencem, jsem jaksi zabudol na vtipné texty. Teď ožívají a aby byla nějaká změna, tak budou publikovány každou neděli.

Jak přimět kočku, aby spolkla veterinářovu pilulku
1. Vezměte kočku do náruče tak, jako byste chovali malé dítě. Ukazováčkem a palcem levé ruky jemně přitlačíte na její tváře kolem tlamičky, zatímco držíte připravenou pilulku v pravé ruce. Jakmile donutíte kočku otevřít tlamičku, vhodíte do ní pilulku a počkáte až kočka tlamičku zavře a pilulku spolkne.
2. Seberete pilulku z podlahy a vyndáte kočku zpoza kanape. Vezmete ji do náruče a opakujete celý proces.
3. Chytnete kočku v ložnici, kam utekla, a zahodíte zvlhlou pilulku.
4. Vezmete novou pilulku, sevřete kočku do náruče pevněji a levou rukou stisknete pevně k sobě její přední tlapky. Pravou rukou jí násilím otevřete tlamičku a ukazováčkem jí nacpete pilulku až do krku. Podržíte jí zavřenou tlamičku a počítáte do deseti.
5. Vylovíte pilulku z akvária a sundáte kočku z vršku skříně. Zavoláte na pomoc manželku.
6. Kleknete si na podlahu s kočkou pevně sevřenou mezi koleny. Podržíte jí pevně přední i zadní tlapky a ignorujete přitom její skřeky. Necháte manželku, aby držela její hlavu jednou rukou, zatímco jí násilím otevře tlamičku dřevěným pravítkem, vhodíte do ní pilulku a hladícími pohyby po jejím krku zajistí, aby pilulku spolkla.
7. Sundáte kočku z tyče na záclony a připravíte si novou pilulku. Udělejte si poznámku - koupit nové pravítko a opravit záclony. Opatrně smeťte roztříštěné střepy z váziček a sošek, které původně stály na obrubě krbu.
8. Zabalte kočku do velkého ručníku a požádejte manželku, aby si na ni na podlaze lehla tak, aby kočce vyčnívala jen hlava. Dejte pilulku na konec brčka na pití, otevřete kočce násilím tlamičku tužkou a foukněte do ní brčkem pilulku.
9. Zkontrolujte na návodu pilulkové krabičky, zda pilulka není škodlivá pro lidi, spláchněte nepříjemnou chuť pilulky sklenicí vody. Nalepte leukoplast na manželčinu ruku a odstraňte krev z koberce studenou vodou a mýdlem.
10. Najděte a přineste kočku ze sousedova altánku. Vezměte další pilulku. Dejte kočku dovnitř kuchyňské skříňky a skřípněte jí krk dvířky tak, aby jí vyčnívala ven pouze hlava. Otevřete násilím její tlamičku dezertní lžící a vstřelte pilulku do jejího krku gumičkou podobně jako prakem.
11. Přineste z garáže šroubovák a zašroubujte zpátky vyvrácené panty skříňky. Dejte si na tvář studený obklad a zkontrolujte, kdy naposledy jste byl očkován proti tetanu.
12. Zavolejte požárníkům, aby vyprostili kočku z vrcholku stromu přes ulici. Omluvte se sousedům, kteří svým autem nabourali do jejich plotu, když se snažili nepřejet vaší kočku běžící přes ulici. Vezměte poslední pilulku.
13. Přivažte kočce pevným zahradnickým drátem přední tlapky k zadním a pak ji celou přivažte k noze jídelního stolu. Rukou, ochráněnou těžkou koženou rukavicí, nacpěte pilulku do její tlamičky, následovanou celým syrovým biftekem. Podržte její hlavu horizontálně a nalijte do jejího hrdla dvě pinty vody.
14. Požádejte manželku, aby vás zavezla na pohotovost. Snažte se tam pak sedět naprosto nehybně, zatímco vám ošetřující lékař zašívá štychy vaše prsty a tvář a odstraňuje zbytky pilulky z vašeho pravého oka. Na zpáteční cestě domů se zastavte v obchodě s nábytkem - objednat nový jídelní stůl.
15. Vyřiďte se spolkem pro ochranu zvířat, aby si přijeli pro vaši kočku. Zavolejte do obchodu s domácími zvířaty, zda nemají náhodou na prodej křečka.

A jak k témuž přimět vašeho psa?
1. Zabalte pilulku do kousku slaniny.
...

Stornování voleb: Co to je totok?

2009-09-02T18:04:00.002+02:00

Znáte jinou otázku?

Ústavní soudci stoornovali volby, které se měly konat 9. a 10. řijna tohoto roku. Jen tak se pořád ptám, co se vlastně na české politické scéně můžu vůbec dít? Skoro si říkám, že mě tady už nic nepřekvapí. Tady žádný politik, nerespektuje téměř nikoho.

Ústavní soudci jsou asi taky bez rozumu. Doufám, že při projednávání stížnosti na Lisabonskou smlouvu neudělají nějakou chybu, která by se nám nemusela z hlediska dlouhodobé budoucnosti vymstít. Ztráta místa na evropském a mezinárodním poli ap.

K tomu všemu se strany dohodly (je to čerstvá informace), že změní Ústavu, aby se plánované volby stihli v termínu, ve kterém mají být - tedy 9. a 10. října tohoto roku. Nevím, co se poslední dobou v hlavách vysokých českých pohlavárů děje, ale čím dál víc se setkávám s nepochopitelnými výroky, krokz, názory ap. věcmi, které naprosto nesouvisí s českou politikou, politikou vůbec a dalších nesmyslných a zbytečných hádek urážek, nicnedělání a tzv. zevlování.

Naše úroveň na mezinárodním a evropském diplomatickém dvoře klesá sestupnou řadou - a čeští pohlaváři na to reagují svými hádkami, nekonečným sebeurážením a jánevímčímještě. Ještě jsem neviděl upravovat Ústavu jen proto, aby se konaly volby. Kdyby se tohle udělalo ve Velké Británii, tak to chápu, protože UK (United Kingdom = Spojené království) mají prestiž. Ale v Česku? V tak korupcí prohnilé zemi, kde se všichni politici šťouchají jako děti v pubertě - vím, o čem mluvím?

Je toťto vůbec možné. Hádat se k vůli volbám? Jak říkám - ty české pohlavárenské hlavičky jsou nevypytatelné...

Vláda loutková nebo předem dohodnutá?

2009-09-01T19:17:00.003+02:00

Mezi těmito dvěma slovy je nepatrný rozdíl, ale zato velmi podstatný.

Vláda loutková je vláda, která jedná podle toho, jak se na vládnutí dohodly strany a ministři, které nominovaly strany dělají to, co politici chtějí. Kdežto vláda předem dohodnutá je vláda, kdy ministři útočí buď na premiéra nebo nejlépe ministra financí, aby pro ně něco udělal a tak jim nahrál do koše v podobě vyhraných voleb. Mě se stále čím dál tím víc zdá, že je to varianta druhá.

A to z jednoho prostého důvodu. Jak jistě víte, státní rozpočet je v rozvratu a další výdaje by ho poškodily až na tolik, že bysme se dostali někde na úroveň dnešního Maďarska a nedej Bože Lotyšska. Politické strany to ovšem nijak netrápí. Socialisty zejména. Pravici však rozhazování taky nebrání.

Proto se - snad jediný rozumný ministr v této vládě - ministr financí Janota rozhodl masivní škrtům. Jeho plány počítaly s tím, že schodek na rok 2010 místo 230 mld CZK bude přibližně 170 CZK. Což je snížení o 60 mld korun a tedy masivní škrty v rozpočtu. Jen co to oznámil a dopodrobna vysvětlil, kde chce přesně škrtat a kolik to státní kase ušetří, hned svolal na jednání špičky jak ODS tak ČSSD. S žádnou stranou se ale nepohodl. ODS by sice narozdíl od ČSSD návrhy Janoty částečně podpořila, ale s tím, že budou některé zkráceny a některé dokonce vynechány úplně. ČSSD Janotovy plány zcela odmítla.

Poté Janota sezval ministry vlády, ve které působí. Ještě ani nevystupovali ze svého vozu a užuž chtěli tam 5 mld, tam 10, tam 20 a tam 30 mld. A tak ministři úřednické předem dohodnuté vlády pochtívají v už tak těžké době jen proto, aby ta která strana ve volbách zvítězila...

Škrtat se musí tak jako tak, takže ať po volbách nastoupí jakákoliv vedoucí strana, bude muset škrtat i tam, kde se nebude moct líbit.

SkyEurope padlo aneb Nízkými náklady k záhubě

2009-09-01T10:54:00.003+02:00

Jakou pověst může mít firma, která za asi 6 let své existence nebyla nikdy v zisku?

Nízkonákladové aerolinie u sousedních Slováků definitivně padlo. A tisíce klientů, kteří jsou v zahraničí, nemají jak odletět. Je neuvěřitelné, jak mohlo tak dlouho žít z dluhu. Každého normálně myslícího člověka přece napadne, že když založí firmu, dělá to z toho důvodu, aby z toho měl profit. V tomto případě se to z nevysvětlitelných důvodů nestalo.

Dluhy převyšující desetimiliony korun, přerostly firmě tak přes hlavu, že musela asi před měsícem požádát o soudní ochranu před věřiteli. Nakonec se podlouhých a strastiplných jednáních našel investor, který by firmě dal miliony na oddlužení, ale to JEN v případě, že se firma úspěšně restrukturalizuje. To se ovšem nestalo. Vídeňské letiště přestalo nedávno odbavovat lety SkyEurope - což způsobovalo další náklady na přemisťování pasažérů na bratislavské letiště.

A co jiného firma dělala, než to, že se zase zadlužovala, a tak to celé nemohlo dopadnou tak, jak to dopadlo teď. Taky odešel jejich šéf poté, co asi zjistil, že už to nějak nepude.

A co bude se zaměstnanci a vedením firmy? Zřejmě se na strhne vlna kritiky, za to co udělali, a jak firmu dovedli k bankrotu. Kdoví, co se bude dít nyní. Jisté ovšem je, že reputace vedení firmy tím hodně klesla...

Poslušně hlásím, že jsem opět zde!

2009-08-31T19:41:00.002+02:00

Po mé dvouměsíční pauze přichází opět nástup.

Věřím, že tento nástup, o kterém píšu bude opravdový. Myslím, že za dva měsíce jsem nasbíral poměrně dost nových nápadů. Tímto se také omlouvám Jardovi a vám všem, kterým jsem způsobil lehkou srdeční nevolnost způsobenou výpadkem mého psaní. Věřím, a budu se snažit psát, co to jen půjde a reagovat na dnešní nejenom politickou situaci - a že těch situací ale je... :-D

hned zítra vám přinesu něco nového, nějaký ten komentář - předpokládám - k politickému dění a mému návratu na školní scénu...

Přeji vám všem, milým věrným čtenářům, mnoho úspěchu ve zbytku tohoto roku a dalších zdravých dnů...

Chuck Norris (3)

2009-06-26T12:54:00.000+02:00

- Chuck Norris vynalezl lžíci. Zabíjet lidi nožem bylo moc jednoduché.
- Noe byl jediný člověk, kterého Chuck varoval než vypustil Atlantik.
- Chuck je vegan. Přesněji řečeno, nikdy nejí zvířecí maso, dokud svými pěstmi neuvede zvíře do vegetativního stavu.
- Chuck nevlastní troubu ani mikrovlnku, jelikož odplata je nejlepší za syrova.
- Navzdory všeobecně rozšířenému názoru není Amerika demokracie, ale Chuckodiktatura.
- Chuck nikdy nevyhrál cenu akademie za herectví, protože on to nehraje.
- Chuck nevlastní dům. Náhodně vstupuje do domů a lidé se stěhují.
- Chuck je ten pravý důvod, proč se Usáma schovává.
- Po "Walker, texas ranger" nejsou titulky. Jsou to seznamy úmrtí přihodivších se během epizody.
- Chuck se jednou musel utkat s jednorukým ninjou. Shledajíc šance nerovnými, urval si nejen obě ruce, ale i jednu nohu a pak ninju na místě zabil kopem do hlavy a přivázal si ruce i nohu pomocí drátu a rezavého kolíku ke stanu.
- Když říkal Terminátor "Já se vrátím" tak tím myslel, že požádá Chucka o pomoc.

Chuck Norris (2)

2009-06-26T12:53:00.000+02:00

- Jednou někdo natočil Chucka Norrise když se naštval. Nahrávka byla pojmenována Walker: Texas Chain Saw Masacre
- Chuck Norris se nesprchuje. Zato se pořád koupe v krvi
- Ve filmech X-Men nejsou použity žádné speciální efekty. Chuck Norris dělá kaskadéra všem postavám
- Godzilla je japonskou verzí první návštěvy Chucka Norrise v Tokyu
- Jediným důvodem, proč Chuck Norris neobdržel oskara za výkon ve filmu "Sidekicks", je strach předat Chuckovi jakýkoliv tupý kovový předmět. To je prostě sebevražda.
- Pero je mocnější než meč. Pokud ho drží v ruce Chuck.
- Chuck při bowlingu nemusí dávat strike, jak trefí první kuželku, ostatní omdlí strachy.
- Bermudský trojůhelník byl původně Bermudský čtverec, než Chuck ukopnul jeden roh.
- Když Chuck dělá shyby na hrazdě, nezvedá se. Stahuje zeměkouli dolů.
- Chuck Norris žaluje NBC, protože Zákon a Pořádek jsou jména, která dal svojí levé a pravé noze.
- Chuck Norris jednou snědl dort dřív, než mu stihli říct, že je v něm striptérka.
- Když se Chuck vyspí s chlapem, není to proto, že je teplej. Prostě došly ženský.
- Chuckův kop z otočky je preferovaná forma popravy v 16 státech.
- Chuck vynalezl vlastní styl karate. Říká se mu Chuck-tě-sejme.
- Chuck Norris používá tabasco jako rubrikant.
- Jednou, skupina zlých ninjů, najatá Vinem Dieslem, ustříhla Chucku Norrisovi jeho plnovous protože slyšeli že je to zdroj jeho super síly. Norris je pronásledoval a zabil je všechny jedním kopem z otočky. Jejich krev pak používal na krmení geneticky upravených zabijáckých vos které nosil místo plnovousu.
- Akční figurka Chucka Norrisa spala s více ženami než většina mužů.
- Chuck Norris měl hrát v seriálu 24 hodin, ale byl vyhozen když zabil všechny teroristy a zachránil svět už po 12 minutách a 47 vteřinách.
- Důvod proč novorozeňata brečí je protože vědí že se právě narodila do světa Chucka Norrise
- Kalendář Chucka Norrise přechází z 31 března rovnou na 2. dubna, protože Chucka nikdo nenapálí
- Boty Chucka Norrise jsou vyrobeny z pravých kovbojů.
- Wilt Chamberlain spal s 20000 ženami během svého života, tomu říká Chuck Norris pomalé úterý.
- Chuck Norris vyrobil stroj času aby zabránil atentátu na JFK, když zachytil všechny tři kulky svým plnovousem, hlava JFK praskla z čirého udivení.
- Hlavní exportní surovinou Chucka Norrise je bolest
- Ve skutečnosti existují tři strany síly - světlá, temná a Chuck Norris

Chuck Norris (1)

2009-06-25T13:16:00.000+02:00

-Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát
-Chuck Norris zemřel před 10 lety ale Smrtka neměla odvahu mu to říct
-Chuck Norris umí dělit nulou
-Chuck Norris musí třídit prádlo na tři hromady - bílé, barevné a krvavé
-Kdyz jde Bubák spát, každou noc se podívá pod postel jestli tam není Chuck Norris
-Chuck Norris je častým dárcem krve pro Červený Kříž. Jen ne svojí vlastní
-Chuck Norris hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál
-Když Chuck Norris spadne do vody, nebude mokrý, ale voda bude Chuck Norris
-Teorie evoluce neexistuje, existuje pouze seznam živočišných druhů, které nechal Chuck Norris přežít.
-Pokud má Chuck Norris zpoždění, čas by měl radši sakra zpomalit
-Chuck Norris dokáže pálit mravence lupou. V noci.
-Chuck Norris je první človek, který porazil betonovou zeď v tenise.
-Slzy Chucka Norrise léčí rakovinu. Škoda, že nikdy neplakal.
-Na poslední stránce Guinnessovy knihy světových rekordů je malým písmem uvedeno že všechny rekordy drží Chuck Norris, zde uvedení lidé jsou ti co jsou mu nejblíž.
-Někteří lidé nosí pyžamo se Supermanem. Superman nosí pyžamo s Chuckem Norrisem
-Nejsou žádné odlišné rasy, jenom země plné lidí, které Chuck Norris zbil do různých odstínů černé, modré a žluté
-Chuck Norris si v KFC objednal BigMac a dostal ho
-V Iráku nebyly žádné zbraně hromadného ničení. Chuck Norris žije v Oklahomě
-Chuck Norris zničil periodickou tabulku prvků protože uznává pouze prvek překvapení
-Na Nagasaki nikdy žádná bomba nespadla, to jen Chuck Norris vyskočil z letadla a udeřil do země
-Značka "parkování pro handicapované" neznamená, že zde mohou parkovat postižení, znamená to, že tam parkuje Chuck Norris a pokud tam zastavíte udělá z Vás handicapovaného.
-V průměrném obývacím pokoji je 1242 věcí, pomocí nichž by Vás Chuck Norris dokázal zabít Včetně samotného pokoje
-Zbraně nezabíjejí, to Chuck Norris
-Hlavní příčiny smrti v USA jsou:1.Onemocnění srdce, 2.Chuck Norris, 3.Rakovina
-Okolní vesmír existuje, protože se bojí být na stejné planetě jako Chuck Norris
-Chuck Norris nečte knihy, jen je pořádně zmáčkne a dostane informace, co potřebuje
-Chuck Norris je tak rychlý, že může oběhnout Zemi a udeřit se do zad
-Když se říká "nikdo není dokonalý" Chuck Norris to považuje za osobní urážku
-Když bůh řekl "budiž světlo", Chuck Norris čekal až poprosí
-Chuck Norris spí s polštářem pod pistolí
-Chuck Norris nemá bankovní účet. Vždycky jenom oznámí bance kolik potřebuje
-Čas na nikoho nečeká... pokud to není Chuck Norris
-Chuck Norris dokáže vyhrát hru Dostihy a sázky aniž by vlastnil jediného koně.
-Chuck Norris dokázal že jsme ve vesmíru sami. Před jeho první vesmírnou expedicí jsme nebyli
-Chuck Norris jednou navštívil Panenské ostrovy. Teď se jmenují Ostrovy
-Chuck Norris neměl nikdy problém s alkoholem. Avšak alkohol má problém s Chuckem Norrisem
-Na konci dílu Walker : Texas Ranger nejede seznam herců ale seznam úmrtí během natáčení
-Scéna ve které Chuck Norris prohraje souboj s Bruce Leem, byla scéna s nejdražšímy speciálnímy efekty v historii kinematografie všech dob
-Chuck Norris vymyslel rakovinu protože byl unavený ze zabíjení lidí
-Chuck Norris nenechává zprávy, nechává varování
-Chuck Norris spí v noci se světlem. Ne že by se Chuck Norris bál tmy, ale tma se bojí Chucka Norrise
-Když Arnold v prvním Terminátorovi říká "Já se vrátím" myslí tím že jde požádat Chucka Norrise o pomoc
-Chuck Norris jednou přežil sebevražedný atentát. On byl atentátník
-Pokud ti Chuck Norris ukáže prostředníček, ukazuje ti kolik sekund života ti zbývá
-Velká Čínská zeď byla původně postavena aby zabránila Chuckovi Norrisovi vstoupit do Číny. Žalostně selhala
-Chuck Norris nemyslí. On ví.
-Chuck Norris našel odjištěný granát. "Granát", pomyslel si Chuck Norris. "Chuck Norris", pomyslel si granát a radši se rychle zajistil.
-Chuck Norris nemusí jíst. Jídlo musí Chuck Norrisovat.
-Chuck Norris nechodí do kina. Vždy ví jak to dopadne.
-Chuck Norris chodí do lesa. Pořád zabíjet lidi je tak únavné.
-Bůh chtěl stvořit zemi. Chuck Norris řekl: "Můžeš".
-Většina lidí ráda poslouchá hudbu. Chucka poslouchají všichni.
-Chuck Norris je nejlepší v sexu. Škoda že ho nikdy nepotřeboval.
-Chuck Norris je tak drsný, že existuje Black Metal, Death Metal a Chuck Norris Metal.
-Když Chuck dělá shyby na hrazdě, nezvedá se. Stahuje zeměkouli dolů.
-Chuck Norris žaluje NBC, protože Zákon a Pořádek jsou jména, která dal svojí levé a pravé noze.
-Chuck Norris jednou snědl dort dřív, než mu stihli říct, že je v něm striptérka.
-Chuckův kop z otočky je preferovaná forma popravy v 16 státech.
-Bermudský trojůhelník byl původně Bermudský čtverec, než Chuck ukopnul jeden roh.
-Chuck Norris umí mluvit Braillovým písmem.
-Chuck Norris jednou nakopl Bruce Leeho a přelomil ho vejpůl. Výsledek byl Jackie Chan a Jet Li.
-Pee Wee Herman byl zatčen za masturbování na veřejnosti. Chuck Norris za masturbování na veřejnosti dostal cenu.
-Švýcarsko vlastně ve skutečnosti není neutralní. Jenom ještě nezjistili na jakou stranu se Chuck Norris přidá.
-Voda se vaří rychleji když se na ni Chuck Norris dívá.
-Žena nemůže být znásilněná Chuckem Norrisem, protože to by znamenalo že nechtěla aby se to stalo.
-Moderní čistící prostředky uvádějí že zničí až 99.9% mikrobu. Chuck Norris zničí 100% čehokoliv se mu sakra zachce.
-Chuck Norris se nesprchuje. Zato se pořád koupe v krvi.
-Kámen porazí nůžky, nůžky porazí papír, papír porazí kámen. Chuck Norris porazí všechny 3 zaráz.
-Chuck Norris vynalezl celé spektrum barev kromě růžové Tu vynalezl Tom Cruise.
-Chuck Norris umí roztáhnout diamant a proměnit ho tak v uhlí.
-Žádné globální oteplování neexistuje, to jen Chuck Norris přiblížil Slunce, když mu bylo chladno.
-Za každým úspěšným mužem je žena, za každým mrtvým mužem je Chuck Norris.
-Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známí jako žirafy.
-Ozzy Osbourne ukusuje hlavy netopýrům, Chuck Norris to dělá tygrům usurijským.
-Chuck Norris umí dělat bubliny z hovězích steaků.
-Chuck Norris nespí, jen čeká.
-Chuck Norris nenosí hodinky, on prostě určí kolik je hodin.
-Většina lidí má 23 párů chromozómů Chuck jich má 72 a všechny jsou smrtelné.
-Chuck Norris zná poslední číslo čísla Pí.
-Někteří lidé mají jednu mozkovou hemisféru větší než druhou Chuck Norris má větší obě.

Vojenská historie Francie

2009-06-24T16:59:00.002+02:00

Galské války:
Porážka. V této válce, jejíž konec předznamenal dalších 2000 let historie Francie, byla tato země dobyta Italem.

Stoletá válka:
Z většiny prohraná; Francii nakonec zachránila nedospělá dívka trpící schizofrenií, jež bezděčně definovala První pravidlo vedení války Francií: "Francouzská armáda zvítězí pouze v případě, že jejím vrchním velitelem není Francouz".

Italské války:
Porážka. Fracie se stává jediným státem v historii, který s Itálií prohrál dvě války.

Válka třicetiletá:
Fracie se technicky vzato války neúčastní, ale svou zahraniční politikou si invazi nakonec vykoleduje. Na základě faktu, že ostatní válčící strany ji postupem času zcela ignorují, Francouzi prohlašují že uhráli plichtu.

Válka s Nizozemím:
Plichta.

Válka s Augsburskou ligou / válka krále Viléma / francouzsko-indiánská válka
Ve skutečnosti porážka, o níž Francouzi tvrdí že byla plichtou. Tři plichty hned po sobě Frankofilové celého světa považují za vrchol válečnických úspěchů Francie.

Válka o Španělské následnictví:
Porážka. V této válce poprvé prohráli bitvu u Marlborough, což se od té doby stalo jejich oblíbenou kratochvílí.

Americká revoluce:
V gestu, které se vbrzku moderním Američanům opět připomene, Francie tvrdí že válku vyhrála, i přesto že téměř všechnu váhu boje nesli angličtí kolonisté. Později je tento krok znám jako de Gaullův syndrom, a z něj vychází Druhé pravidlo vedení války Francií: "Francie zvítězí pouze v případě, že o většinu válčení se postará Amerika".

Francouzská revoluce:
Vítězství, především proto že protivníkem byli taktéž Francouzi.

Napoleonské války:
Prohra. Dočasná vítězství (viz První pravidlo!) díky vedení Korsičanem, který se však ukázal jako naprosto neschopný porazit anglického ševce.

Francouzsko-Pruská válka:
Porážka. Němci sehráli roli opilého spratka, který je v sobotu v noci zcela sám zamčen v domě s ošklivou holkou.

První světová válka:
Díky příměří uzavřenému v poslední chvíli před porážkou, po tom co je zachránila Amerika, uhráli Francouzi plichtu. Tisíce Francouzských žen zakusily pocit, jaké to je vyspat se nejen s vítězem, ale navíc s takovým, který je neoslovoval "fraulein". Bohužel, vzhledem k masovému použití kondomů Američany, Francouzi prošvihli výbornou šanci k vylepšení svého genofondu.

Druhá světová válka:
Porážka. Německem dobytá Francie je Američany a Brity osvobozena právě ve chvíli, kdy se spojenecká vojska konečně naučila píseň Horst Wessel.

Indočína (Vietnam):
Porážka. Frnacouzská armáda se hodila marod a zalezla do postele s kapavkou od Dien Bien Phu (diagnóza Dien-Bien-Flu).

Povstání Alžířanů:
Porážka. Od křižáckých dob první případ, kdy západní armádě natrhla prdel muslimská NEturecká armáda. Bylo definováno První pravidlo muslimského válčení: "Francouzům dokážeme vždycky nakopat prdel". Stejné pravidlo již v té době měli Italové, Rusové, Němci, Britové, Holanďané, Španělé, Vietnamci a Eskymáci.

Válka proti terorismu:
Francie, mající na paměti svou vojenskou historii, se rozhodla kapitulovat do rukou Němců a muslimů. Čistě z bezpečnostních důvodů. Byl učiněn pokus o kapitulaci do rukou Vietnamského velvyslance, ten však selhal, když velvyslanec vyhledal azyl v McDonaldu.

Otázka, kterou by si měla položit každá země dostatečně hloupá na to, aby se spoléhala na Francii, by neměla znít: "Můžeme se na Francii spolehnout?", nýbrž "Jak dlouho bude trvat, než se Francie položí?"

Myšlenkový proces ženy - čas v setinách vteřiny

2009-06-23T13:50:00.000+02:00

Mínus 0: neurony ženského mozku jsou v klidu, proces myšlení neprobíhá, pouze pravidelně probleskne otázka Vypadám dobře?, střídající se s ujištěním Manuela začíná v sedm hodin.
0: Mozek obdržel obrázek počítače, začíná vznikat první myšlenka
0 - 12: Co to sakra je? Dá se to namazat na obličej?
12 - 16: Je to k jídlu? Nebude to tak náhodou čokoláda?
16 - 20: Vypadám dobře?
20 - 21: Co jsem to chtěla? Jo, už vím, ta věc na stole.
21 - 28: Ten stůl by potřeboval utřít. V Kauflandu mají akci "Utěrka" za 1500 korun. To je výhodné.
28 - 35: Manželovi musím koupit v supermarketu pivo. Co že to chtěl za značku? Gambrinus? Radegast? Nic mu nekoupím, řeknu, že nebylo.
35 - 36: Co jsem to chtěla? Aha, na stole.
36 - 40: Je to známý tvar, vypadá to jako televize.
40 - 42: Manuela začíná v sedm hodin.
42 - 47: Proč by mi někdo dával televizi na stůl? Že by kvůli Manuele?
47 - 50: Jak to vlastně naposledy skončilo? Ona mu řekla ne, pak tam brečela, já taky, pak mi to manžel vypnul, abych nebyla blbá.
51 - 58: Manžel chtěl to pivo. Nic mu nekoupím, nemá mi to vypínat !
58 - 60: Co jsem to chtěla? No jo, ta televize. To asi nebude televize, to vypadá jako...jako...
60 - 67: DO PRČIC!!! TO JE POČÍTAČ!!! Sakra, sakra, sakra, sakra! Co mám teďka jenom dělat?
67 - 71: Musím utéct! Není tu nějaký boční východ? Co tamhle to okno?
71 - 76: Nemám začít brečet? To zabírá.
76 - 80: Sakra, kancelář je plná lidí. Budu vypadat, jak hysterka.
80 - 82: Vypadám dobře?
82 - 86: Do prčic, ten počítač. Jak se vůbec zapíná? Co je tamto pod tím? Tlačítkárna? Ne, klávesnice. A co to s tím provázkem Potkan? Krysa?
86 - 90: No, co se dá dělat. Budu se tvářit, jako by nic.
90 - 93: Hlavně klid, za hodinu končím a jdu nakupovat. Hmmm, a co večer?
93 - 100: Manuela začíná v sedm hodin.

TOP 09

2009-06-19T16:39:00.005+02:00

Strana homo conservatismus.

Strana TOP 09, tedy Tradice Odpovědnost Prosperita 09, založená Miroslavem Kalouskem ovšem pod vedením senátora za Prahu 6 Karla Schwarzenberga. Jsou lidé této země připraveny na stranu jako je tato? Z mnoha hledisek se dá říci, že ano, z mnoha, že ne.

Do strany TOP 09 přišli jak členové KDU-ČSL tak ODS. O straně TOP 09 jde slyšet hodně z několika důvodů. Tím prvním je to, že tato strana je založená člověkem, který je prý údajně největší mafián českého státnictví. Proplul několika aférami téměř bez povšimnutí. Je to také člověk, který byl před několika málo měsíci ministr financí, a tedy člověk, na něhož se klade velká zodpovědnost. Byl zván na konference, rozhovory ap. a proto si ho lidé uložili do paměti a to média dobře vědí a proto cokoliv, co se o jeho nové straně jen šustně, posílají do éteru. Možná, že do TOP 09 přešli členové jak KDU-ČSL, tak ODS, ale to jsou jenom členové a nikdo zatím neřekl, zda přejdou ke straně TOP 09 i voliči KDU-ČSL a ODS. Z logického hlediska nemají proč volit TOP 09, protože jejich strana, kterou doposavaď volili je pořád tady a nebyla zrušena a tudíž ji mohou volit i nadále.

Jisté je, že je to strana konzervativní - to si ostatně vyčtete na jejich stránce TOP09.cz. Mě osobně se zdá divné, že sám zakladatel strany, tj. Miroslav Kalousek, se zároveň neustanovil jejím předsedou a dokonce ani nehodlá kandidovat. Většinou jde zakladatel do čela největší moci, v tomto případě je to předseda strany, a zároveň jde se svou kůží na trh, což ale Miroslav Kalousek neudělal. Dle mého názoru je to jen hra řízená někým z pozadí. Je také s podivem, či snad s jistotou, že to čela TOP 09 se postavil senátor za Prahu 6 a Kalouskův přítel Karel Schwarzenberg. Je to nepochybně velice chytrý člověk a dle mého názoru to má jako nsad jediný v politice trochu v hlavě uspořádané. Také pan Kalousek je velmi chytrý člověk, což neříkám jenom já.

Dle mého názoru má strana TOP 09 šanci na úspěch. Je to strana řízená profesionálně a pokud bude jednou brána vážně, jakože bude, tak to bude strana velkých (možná) intelektuálů a chytrých lidí. Stejně, jako se bere názor Hospodářských novin v ČR vážně, tak se dle mého názoru bude brán vážně i názor strny TOP 09.

Zákazníci versus zákaznická linka O2 část druhá

2009-06-17T16:07:00.001+02:00

Operátor: Kam je zapojený ten kabel?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.

Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak vás
upozorňuji, že to položím.
Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
Operátor: To je možné, ale už ne na mě.

Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník(cca 80let): Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.

Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
Operátor: Myslíte tím přímo mne?
Zákazník: Ne. Vy jste jediný trochu ochotná. Vás jenom švihnu kabelem.

Zákazník: Už mě tam všichni serete v té vaší ou tů sebrance!
Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
Zákazník: To možná vy, ale já ne!!

Zákazník: Já mám modem Aethra.
Operátor: Tenhle typ modemu má na sobě tři kontrolky. Jak teď svítí?
Zákazník: Svítí obě dvě.

Operátor: Vypojte z počítače USB kabel od modemu a nechte tam jenom ten síťový.
Zákazník: Jo, tak už ho mám vypojený. Co teď?
Operátor: Teď napište do té lišty nějakou adresu.
Zákazník: To nejde.
Operátor: Jak to myslíte?
Zákazník: Píšu a nic se neděje!
Operátor: Vidíte na klávesnici tlačítko Num Lock?
Zákazník: Jo, už ho vidím.
Operátor: Mačkejte ho co nejrychleji za sebou, bliká na klávesnici něco?
Zákazník: Nic nebliká.
Operátor: Tak zapojte klávesnici zpátky do počítače.

Výlet

2009-06-16T14:31:00.002+02:00

Jak již je zvykem na všech školách - po dlouhém úprném učení následuje výlet se vším všudy.

V prvních letech je to většinou do zoo na jeden den. Teď jedu na dny dva. S třídní učitelkou zažranou do tabulek kalorických hodnot, věkových pyramid a grafů vývoje států - toť učitelka biologie a - lidově řečeno - zemáku. Jedeme také s učitelkou matiky a fyziky.

Jsem tedy zvědav, jak to dopadne. Když naše třídní nás nedokáže přepravit do asi 5km vzdáleného města, vzteká se jako malé dítě jen když někdo šlápne jen jediným atomem na silnici. Když jsem o výletu mluvil, když přijel na návšťevu strýc tak bylo asi takto: "No to bude vypadat jako ve Švejkovi - budeme ve vlaku a zeptáme se průvodčího na co slouží tahle páčka? To je nouzová brzda, odpoví průvodčí. A mohl byste nám ukázat, jak to funguje?..." a dál si sami odvodíte co bude následovat. Jediné co se nemůže přihodit je, že vlaky již nejsouu na páru, tudíž nás nemohou vyhnat a my bysme po dotazu učitelek, cože to zase děláme odpověděli: "Poslušně hlásíme, že nás obvinili, že jsme zastavili vlak..."

Jedeme tam na čtvrtek a pátek. Po návratu určitě napíšu zda jsme opravdu zastavili vlak. Jisté je, že si beru hodně jídla...

Zákazníci versus zákaznická linka O2 část první

2009-06-15T16:52:00.001+02:00

Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosím vás, vy tam jste sám?
Operátor: Někdy mám ten pocit.

Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěmi hodinami a nikdo se neozval! Chci to zrušit!
Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat.

Zákazník: Helejte se! To už jste asi pátý s kým mluvím! Já už to celé znova opakovat nebudu! To si tam pořešte!
Operátor: Mohl byste mi to zopakovat?

Operátor: Do jména zadejte O2.
Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.

Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo tomu rozumí, jinak na to pustím manželku a to teprve budete koukat!

Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už týden v řiti!

Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
Zákazník: A kde jsem teď?
Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení.
Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože…
Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!

Zákazník: To v Americe, tam by to bylo hned!! Ale vy jste pořád v Čechách!
Operátor: Pane, vy jste ale momentálně také v Čechách.

Zákazník: Já jsem technik!
Operátor: Já vím. Takových techniků sem hodně volá.

Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je Praha?
Operátor: Obávám se, že Madrid.

Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
Operátor: A už to funguje?
Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevím co se stalo!
Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...

Operátor: Máte tam ten kurzor?
Zákazník: Já nevím. To mělo být v tom instalačním balíčku?

2009-05-20T21:17:00.000+02:00

2009-05-20T21:03:00.000+02:00

Zkušenost s ČSAD

2009-05-19T16:43:00.006+02:00

ČSAD - čekejte s námi a doufejte, že autobus dojede. Následující fotka a video je znádraží ČSAD. Jak můžete vidět, úroveň vybavení ČSAD je velmi vysoká. (A obrázek si zvětšete kliknutím)

Hospodářské noviny: Obsah rozhoduje

2009-05-19T16:22:00.004+02:00

Možná, že jsem až příliš zažraný do ekonomiky, ale Hospodářské noviny (HN) mají kvalitu.

A tohoto přesvědčení nejsem jen já. Při mé návštěvě u příbuzných jsem slyšel od jednoho svého příbuzného: "Uvažuju, že si opravdu začnu kupovat Hospodářské noviny, protože jsou opravdu kvalitní." A já s ním jenom mohu souhlasit. Jenom radikálnější konzervativní křídlo mé rodiny, nesouhlasí s tím, že si HN kupuju. Mě to problém nečiní. Myslím, že nejsem jediný názoru, že HN mají kvalitu.

Jak jste si i vy mohli všimnou, HN nemají téměř žádnou reklamu v televizích. A já si myslím, že z jediného důvodu - kvalita se prodává sama.Jsem tím přesvědčen. Myslím, že v HN je opravdu velmi kvalitní čtení nejen z hlediska zpravodajství domácího, zahraničního, kultury a sportu, le také z hlediska ekonomických informací a také odpočinkových příloh, jako víken, Proč ne?!, boutIQue a další. Tyto přílohy mají v sobě něco, na co si každý najde čas. A každý si ve všech publikovaných přílohách vybere to, co patří k němu.

Tento týden, počínaje pondělkem, změnily HN svůj design. A velmi se jim povedl. Úroveň zpravodajství tím však neutrpěla. Naopak. Zpravodajství je rozsáhlejší, podrobnější a zasahuje do hloubky. Ne jak v některých novinách téma omyjí z jedné strany, z druhé, ale na samotnou podstatu se nikdy nedostanou. možná je to mou povahou, ale předtím, než jsem začal kupovat HN, jsem občas kupoval Lidové noviny (LN). Po několika čteních LN mě to však přestalo bavit, a tak jsem přesedlal na HN. Asi, že mě kvalita Ln moc nenadchla a obsahem už vůbec. Nyní jsem však rád, že čtu HN.

Rozhodně nechci, aby tento příspěvěk vypadal jako reklama na HN - všude je chválím ap. Jen vyjadřuju svůj osobní názor na noviny, vydávající se v naší vlasti. A tento názor je skvělý. Přesto si neodepřu pár nedostatků. Je zajímavé, že vždy páteční HN, jsou bez jakékoliv chybičky, kdežto třeba středeční jsou chybami nacpány až po okraj. možná je to tím, že středeční HN kupuje málo lidí, a tak není třeba tolik kontrolovat; nebo jsou lidé už unavení, když to kontrolují před tiskem ap. důvody. Tyto chybičky jsou však zanedbatelné oproti tomu, co HN přinášejí.

A to je kvalita, výtečný obsah, svůj styl a další tisíce slov. Je to stejné jako s tím, že se dívám na zpravodajskou Z1. Proto většina lidí mého okolí nechápe to, že kupuju HN a že vůbec kupuju noviny. Je to názor každého. Zakončím tímto: pokud jste viděli film Forrest Gump, pak víte o čem budu mluvit. Mnoho lidí mi říká, že jsem debil, blázen, blbec, hulvát, ***, ****, ap. Já se však po zhlédnutí Forresta Gumpa řídím větou jeho matky: "Pro hloupého každý hloupý."