Nepolitická politika

Nedávno zesnulý Václav Havel byl znám svou myšlenkou o nepolitické politice. Tu mu někteří vyčítali. Já naopak patřím k zastáncům této teorie. A ono není na tom nic špatného, jde jenom o správné uchopení.


Mým neskutečným vzorem jsou pánové Platón a Aristoteles, kteří, každý zvlášť, přišli se svými "pojetími demokracie". Každý toto téma zpracovává ve své publikaci. Platón v díle Ústava a o Aristotelově pojednání jsem nenašel konkrétní dílo. Obojí je k dohledání na Wikipedii.

Oba pánové razí tezi, že je demokracie závadnou formou vlády. Zaprvé se jim nedivím a zadruhé jsem s nimi zajedno. A můžeme nyní pozorovat, že tomu tak i je. Nebo můžeme vésti diskusi, zda je současná situace problémem státního zřízení nebo hospodářství, či dokonce obou najednou.

Aristoteles i jeho žák Platón rozdělují moc po svém. Začneme Platónem.

Platón uvádí jednoduchou tabulku o dvou sloupcích a čtyřech řádcích:

Formy vlády podle Platóna (výběr)

Forma vlády	Princip vlády
timokracie	čest
oligarchie	bohatství
demokracie	svoboda
tyranie	chtíč

Můžeme říci, že si lidstvo prošlo časy, kdy se několikrát vystřídaly všechny výše uvedené formy vlády. Snad jen trochu nedotknutá je timokracie. Zásadně nemohu souhlasit s naší dějepisařkou, která tvrdí, že timokracie není o cti. S oligarchií máme bohatou zkušenost v ranném novověku a pozdním středověku, kdy se k moci propracovávala šlechta a uchvátila všechnu moc, která byla k dosažení. Mluvíme tady o nějakém 15. až 18. či 19. století.

Nespokojenost vedla vždycky občany ke změně stylu vládnutí. Chtěli být svobodní, ale to netrvalo dlouho, protože se vždy našel někdo, kdo chtěl více, než ti ostatní, kdo chtěl ovládnout svět, nebo přinejmenším půlku Evropy, kdo chtěl být nej a in a cítil se pověřen vyšší mocí, aby udělal něco velkého. A máme tu tyranii. Některé se dochovaly až do dnešních dnů a poslední tyranové padají v Arabském světě.

Pouze čas od času a pouze někde se tu a tam objevuje timokracie, kdy lid vládne se ctí a i sebemenší prohřešek končí jeho politickou kariéru. Mohu tím označit v současné době snad jen Spojené království, kde sebemenší klopýtnutí znamená vzdání se poslaneckého mandátu či úřadu ministra. Tam není veřejností tolerováno snad nic a lidé vládnou se ctí a hlavní je pro ně čest. Dle mého názoru.

Aristoteles má tabulku o něco rozsáhlejší a lépe popisující stav věci. Sic to zkrátil o jeden řádek, ale prodloužil o jeden sloupec.

Aristotelova klasifikace státních zřízení

Vláda ve prospěch -->	všech	svůj
jeden vládnoucí	monarchie	tyranie
nemnozí vládnoucí	aristokracie	oligarchie
mnozí vládnoucí	politeia	demokracie

Tak tady se nemůže ztratit nikdo. Přičemž z definice politeiy je patrné, že jako forma vlády je timokracie. Cituji: "Naopak politeia jako prospěšná a zdravá forma státního zřízení by měla být vládou množství v zájmu obecného blaha tvořena mnohými občany, kteří smí nosit zbraň, čemuž odpovídají jejich vojenské ctnosti."

Demokracie jsou jen takové epizodky a nevím, kam se budeme ubírat. Jsme na prahu změn, já vím, slyšeli jste již mnohokráte, ale nejedná se jen o změny politické, ale i ekonomické, sociální, religiózní a další. Je jen na nás, kudy půjdeme.

Budeme se moci rozhodnout, nebo naše civilizace, ve snaze najít správné východisko, celá od základů zkolabuje a budeme stavět nový svět? Neskončíme náhodou v situaci, která se v šachu nazývá zugzwang a v teorii her No-win situation - kdy nejlepší tah, je netáhnout?