Kubuntu 11.04

Tož to začalo tak, že jsem na svém Ubuntu 11.04 zatoužil zjistit, jak je na tom s použitelností Kubuntu ve stejné verzi. Tož jsem to zvirtualizoval, ale to není ono, že.

Přišel tedy druhý krok. Snad každý Ubunťák ví, že existuje kubuntu-desktop balík, který nainstaluje KDE a jeho aplikace. Takže proběhla instalace a já se přihlásil do KDE. Tož jsem si řikal tož dobre. Po mém brouzdání po zvirtualizovaném openSUSE taktéž s KDE asi tři měsíce zpátky, jsem zjistil, že se dá oproti mému původnímu přesvědčení KDE dosti customizovat. Tak jsem začal customizovat KDE sezení na Ubuntu 11.04. Dnes odpoledne to ale dospělo do fáze "NE!".

Takže jsem poslušně stáhnul DVD Kubuntu 11.04. Vím, ani ne měsíc před uvedením 11.10, je to celkem blbost, ale což. A začal jsem instalovat. Sice mě na chvíli vyděsil instalatér, když mi zamrzl asi na patnáct minut na 74%, stačilo zmáčknout Enter a všecko dojelo, restartovalo se.

Takže teď píšu spokojený u Kubuntu 11.04 a netrpělivě vyhlížím 13. říjen, kdy se má podle plánu uvolnit Ubuntu 11.10 a ne dlouho poté i Kubuntu se stejným číslem. Pěkně jsem si KDE customizoval a naprostá spokojenost. Řekl bych, že i větší než v případě GNOME 3 na Fedoře 15. Ale ta Fedora je taky super.

Musím pochválit programátory, neboť obě dvě tyto prostředí jsou naprosto skvěle provedená a nechápu lidi, kterým přijdou tyto dvě prostředí nepřehledné, zbytečně moc nebo málo dostupného nastavení, neintuitivní. Mám pocit, že KDE a obzvlášť GNOME 3 je intuitivnější, než co jsem kdy doposud ovládal a GNOME 3 je docela dost návykové prostředí.

Nevím, co teda v Redmondu dělají, jelikož to, co Kubuntu, potažmo jakémukoliv linuxovému systému, zabírá do 1.2 GB RAM, to Widle žerou 2.3 GB. A navíc KDE je prostředí s vlastnostmi podobnými Aeru a teda nabízí mnohem víc, než Wokenářské nastavení. Mám pocit, že kolik je nastavení pro prostředí KDE, nemají celé Wokna dohromady (přeháním).

Windows 8 se vydalo cestou Unixových systémů. To říkám proto, že vyšla informace, že při hibernaci, se vypne "uživatelské sezení", avšak sezení systému bude zachované a při probuzení se akorát naloaduje sezení namísto celého systému. Tuto vlastnost mají Unixy snad od prvopočátku. Mám na mysli ono "uživatelské sezení". Toto slovní spojení slyším ve spojitosti s Widlema poprvé.

Sice jsem nestálý a za poslední tři týdny už jsem vystřídal asi čtyři systémy, ale mám dojem, že jsem svého vyvoleného našel. Tím je (prozatím) Kubuntu. A KDE fakt žeru. Je to super prostředí.

A ten, kdo se mi dostane k PC a nainstaluje mi tam pro změnu ubuntu-desktop, toho k židli přivážu a donutím ho, aby všechny balíky z ubuntu-desktop ručně odstranil příkazovým řádkem!